Divy, vlasáči, horko a spousta muziky… (reportáž z Metalfestu)

Letní festivaly poslední roky zažívají veliký boom. Člověk by na ně mohl každoročně vyplácat celou dovolenou nebo i prázdniny. Tvrdá hudba se dostává do povědomí běžným smrtelníkům a na akcích přibývá nejen fanoušků, ale i dalších zvědavců. Já bych řekla, že už bylo na čase. V metalové hudbě se skrývají mnohá poselství, která vinou předsudků zůstávají mnohým dosud skryta. 

Asi nejvíce hvězd u nás letos ukořistily festivalové stálice Masters of Rock a Metalfest. Oběma akcím přálo i počasí a v obou případech se to podepsalo na rekordní účasti.

METALFEST, který se konal už první červnový víkend, nás zavedl do nově zrekonstruovaného plzeňského amfiteátru Lochotín. Byli jsme mile překvapeni krásným prostředím, čistotou a zase o něco lepší organizací. Na čem ale Metalfest maličko pohořel, bylo právě zmiňované pěkné počasí. V areálu totiž nebylo kam se schovat před všudypřítomným červnovým sluncem. Ostřílený festivalový návštěvník se ale nedá jen tak zastrašit, a tak před pódiem i ve frontách na podpisy bylo nakonec fanoušků dost a dost.

A určitě neprohloupili, většina vystoupení určitě za trochu toho horka stála. Z těch, které bych ráda zmínila, uvedu hned jako první vampýry MOONSPELL, jejichž vystoupení bylo prostoupeno hororovými motivy, takže tu a tam působilo jako kytarami okořeněný soundtrack. Hned po nich následovali ARCH ENEMY. Byla jsem zvědavá, jak se mladá Alissa White-Gluz popere s nástupnictvím po blonďatém třeštidle Angele Gossow. Poradila si dobře. Musím uznat, že za svojí předchůdkyní nijak nezaostává. Celkově mě koncert ale příliš nenadchl. Znáte to – výborné kytary, slušný zvuk a působivá pódiová prezentace, ale pořád… jako by tomu něco chybělo. Ani kotel před pódiem se do pogování nakonec nedal.

Taková sázka na jistotu byli HEIDEVOLK, na které pařily i vyčerpané skupinky schovávající se ve stínech. Inu folkmetal má u nás Čechů zkrátka úspěch. Překvapením pro mě byli EQUILIBRIUM, pro mě dosud neznámá banda, jejichž živelný metal probudil celý amfiteatr.

V poslední den Metalfestu byli k vidění a poslechu čím dál slavnější AMARANTHE. Prazvláštní kombinace disca a metalu s další divou Elize Ryd u mikrofonu. Ačkoliv poslechově mě tato banda příliš neoslovila, živě je velmi působivá. Překvapilo mě, jak se Elize dokáže během jediného songu průběžně měnit z roztleskávačky na rockovou hvězdu.

Dalším folkmetalovým uskupením Metalfestu byli švýcarští ELUVEITIE. Natěšené publikum dostalo, co čekalo, nic víc, nic míň. Při pomalejších skladbách jsem měla strach, že někteří členové kapely usnou.

Je mou povinností zmínit ještě závěrečné vystoupení klasických heavy metalových hvězd ACCEPT. Musím uznat, že své postavení frontmana plzeňského festu naplnili. Pro mě to bylo jednoznačně nejlepší vystoupení víkendu.

Foto: Tislav Rocker

Fotogalerii najdete zde.