Andrew Fukuda: Kořist
Gen se se svými pěti novými přáteli plaví po řece a snaží se dostat daleko od krvelačných zrůd, kterým se v tomhle světě říká lidé. Jakmile se jednou prozradilo, že Gen není jako oni, nezbývá nic jiného než se pokusit uprchnout, jak daleko to půjde, a vyhnout se jinak jisté smrti.
Gen žil mezi ostatními lidmi roky úplně sám. Vynaložil tolik úsilí, aby vypadal a choval se jako oni, a teď je všechno jinak. Najednou se ocitá v menší skupince lidí, skutečných lidí, kteří jsou jako on. Pouto mezi nimi se tvoří rychle a s každou společně prožitou minutou sílí. Všech šest mladých lidí se pokouší zachránit svůj život, zatímco se je v noci snaží ulovit tvorové, kteří by si tak rádi pochutnali na jejich mase. Naděje na přežití jsou mizivé, přesto se nikdo z nich nevzdává a daří se jim dostat do nového světa, kde lidé nežijí ve strachu a mají všeho dostatek.
Nové prostředí v druhém díle představuje trochu šok. Na začátku knihy se totiž postavy ocitají tam, kde v prvním díle skončily, tedy na řece, po které se snaží uniknout upírům. Optimistickým představám nového světa, které většina skupinky nosí v hlavě, se čtenář může vysmát. Když se však stanou skutečnosti, nastává jedna bizarní situace za druhou a už jako by to nebyl ten původní příběh z prvního dílu Hon. Hranice skutečnosti a výmyslů některých postav jsou rozmazané, nejdou poznat. I původní myšlenka se zdá velice nejasná. Andrew Fukuda najednou skáče do nového světa bez upírů, kde si všichni dobře žijí, a ohrožení upíry působí spíš jako nějaký výmysl, který nikdy nebyl skutečný.
Hon přinesl spoustu otázek, Kořist jich přináší ještě víc, všechno zamotává, a pokud něco dávalo smysl, tak teď už ne. Ovšem čtenář se konečně dozví hrubou verzi toho, jak zhruba upíři převzali vládu nad světem, a ukáže se, že vše není tak, jak to na první pohled vypadá. Hlavní hrdina Gen dospívá, přesto je vyprávění pouze jeho pohledem velice omezující. V příběhu sice vystupuje spousta dalších postav, ale čtenář nemá příliš příležitostí poznat je tak detailně jako Gena.
Na Kořisti se ukazuje prokletí druhých dílů, protože právě předposlední díly trilogií jsou často o ničem, děj stojí na místě, ale stejně se objeví spousta nových otázek, na které potom nikdo neodpoví. I tak ale Andrew Fukuda dokázal napsat čtivý příběh na jedno hezké odpoledne. Čtenáři mohou pouze doufat, že třetí a zároveň poslední díl pěkně uzavře svět, kde upíři převzali vládu nad lidmi, a odpoví na nezodpovězené otázky.
Vydal: Fragment; 2014
