Petra Neomillnerová: Psí zima
Pokud jste dosud neměli příležitost seznámit se s Lotou, odvážnou a přidrzlou nájemnou likvidátorkou příšer, máte nyní perfektní příležitost. Román Psí zima vyšel letos v květnu v novém vydání v nakladatelství Motto.
Lota se vrací do zaklínačské školy, svého domova, ale některé věci se pro ni změnily. Jeden z jejích nejbližších přátel zemřel, aby jí zachránil život. Přežít jí pomohl její upírský milenec Urian, ale ona se pozvolna začala měnit. Nestává se z ní upírka, protože její původ není úplně lidský, jen prodělává menší upgrade na výkonnější verzi Loty s občasnou slabostí pro krev.
Lotiny postelové pletky s upírem zrovna příliš netěší mistra Volmara. Přeci jen ji vidí tak trochu jako svoji holčičku, a když se dcerunka peleší s aristokratickou pijavicí, má menší problém se s tím vyrovnat. Vzhledem k napětí, které její přítomnost vzbuzuje v sídle zaklínačů, přijímá Lota zdánlivě jednoduchý úkol. Musí vyrazit do nedaleké obce, kterou tyranizují vlci. Brzy se ukazuje, že se jedná o něco úplně jiného. A není to jediné nebezpečí, které na Lotu číhá, protože ji do svých divokých plánů zahrne upíří expert na špinavou práci, Enno.
Lota je sympaťačka na první pohled. Ráno vstává s kořalkou. Občas si cucne zvířecí krve, a kdyby bylo po jejím, tak by tuhou psí zimu strávila v posteli s Urianem a zaklínačem Torgem. Nejlépe s oběma najednou. Bohužel jí to nevychází, protože je magnet na průsery. Lota žije přítomností, nehledí na budoucnost a pouze výjimečně rozebírá minulost. Užívá si, jako kdyby každý den měl být jejím posledním, což u zaklínačky není nic výjimečného. Urianovu aristokratickou rodinu (hlavně matku) jeho pletky s Lotou příliš netěší. V románu dostává hodně prostoru i Torge, Lotin největší kamarád. Od malička spolu vyrůstali a tropili kraviny. Vůbec mu nevadí dělit se o Lotu, protože on sám vleze skoro na všechno.
Když se řekne zaklínač, tak se asi skoro každému vybaví Geralt z Rivie. Zaklínači Petry Neomillnerové se Sapkowského hrdinům podobají v základních rysech, jako je pracovní náplň, domovská základna, výbava a triky. Ovšem Petra Neomillnerová tohle bohulibé zaměstnání nechá vykonávat i ženy.
Čtenáře zpočátku trochu překvapí neobvyklý styl psaní v přítomném čase. Trochu může mást, že Lota vzpomíná na jisté události z minulosti. Psí zima je sice první díl série, ale dějově jí předchází několik povídek, které vyšly mimo jiné ve sbírce Zaklínačka Lota.
Tematickou a téměř hororovou obálku vytvořil Lubomír Kupčík. Bez jeho kreseb si už nejde knížky od Petry Neomillnerové skoro ani představit.
Užijte si mrazivou Psí zimu a nechte se zahřát umíněnou zaklínačkou s vlastním vnitřním kodexem a šíleným vkusem na chlapy. Seznamte se s Lotou…
Vydalo: Motto, 2014
Jen jsem si přečetla nadpis a stáhla si ukázku. Docela mě navnadila, tak to přečtu celé :-). Recenzi jsem nečetla, nemám ráda spoilery, nečetla jsem ani anotaci.
Máš ze mě, Renčo, radost?
z tebe vždycky :) A klidně pak napiš recenzi, jsem zvědavá na tvoje dojmy :)
OK, to bych mohla.
Tak jsem se začetla a nemůžu se odečíst. Jak už jsem psala na Sarden, je to jako být znovu ve světě Zaklínače navíc s Anitou Blake:-))
Renčo, mělas pravdu…
Kdybych já jen věděla, co jsem ti navykládala :) Ale vím, jak mě Psí zima strhla, když jsem knihu četla poprvé. Příběhově je to mnohem lepší než Tina a oproti čarodějce Moire je Lota zase zábavnější. Určitě doporučuju i tu sbírku povídek Zaklínačka Lota a potom pokračování Žár krve.
Jinak Anitu mi daleko víc připomíná Tina než Lota.
Psí zima a Provinilé slasti mě přivedly k paranormální fantasy. Snad budu mít brzy čas si obě knihy znovu přečíst :-)