Hotel Transylvánie

I strašidla si chtějí občas od strašení odpočinout a odjet do příjemného penzionu, kde o ně bude dobře postaráno. A právě to jim ve svém hotelu Transylvánie nabízí upír Drákula.

Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami zůstal čerstvě ovdovělý upír Drákula sám na výchovu své maličké dcery Mavis. Drákula ví, že v moderní době se lidé přestávají bát strašidel a přízraků, stále ovšem zůstávají nebezpečím pro všechny nadpřirozené tvory, a tak se rozhodne uprostřed transylvánských lesů postavit obrovský hrad, kde bude moct jeho dcera vyrůstat v bezpečí a kam se budou moct beze strachu z lidí uchýlit i ostatní strašidelné bytosti. O více než sto let poklidného života později však na hrad zabloudí člověk Johnny. Drákula nechce vyvolat mezi svými hosty paniku, tak ho začne vydávat za další strašidlo. Nepotrvá dlouho a Johnny a Mavis se do sebe zakoukají.

Tvůrci animovaných filmů mají vždy před sebou nelehký úkol. Jejich filmy musí být dostatečně legrační a barevné, aby se zalíbily cílové skupině, tedy menším dětem, ale dostatečně inteligentní, aby se při nich mohli bavit i rodiče, kteří své ratolesti do sálů kin doprovázejí. Jenže tenhle film na dospělejší diváky tak trochu zapomněl – jinak se příliš dětinský a prvoplánový humor a na hlavu postavená zápletka vysvětlit nedá.

Na ty nejmenší diváky čeká barevná záplava příšerek, jejichž jediným úkolem ve filmu je šklebit se, prdět, různě se předvádět a ječet, nebo se rozpadat na součástky a pak se samozřejmě sestavit úplně špatně. Jinak je to banda dobráků, kteří jsou navzdory svému hororovému základu vlastně všichni kamarádi a nedají na jinakost všech nadpřirozených bytostí, a navíc ještě zcela odmítají strašit.

Pro ty dospělejší diváky je tu pak příběhová linie velice starostlivého otce Drákuly, pro kterého je čirým utrpením pomyšlení na to, že se chce jeho nyní už dospělá dcera konečně vytrhnout z područí svého tatínka a poznat svět. K jeho smůle se ale holčička zamiluje do prototypu protivného hloupého turisty, podle kterého jsou všechna strašidla a v podstatě všechno, co vidí, prostě „boží“, jak nezapomene nepočítaněkrát okomentovat. Pomyslnou třešinkou je pak skutečnost, že film v podstatě nabádá úzkostlivé rodiče, aby dělali, co svým potomkům na očích vidí, i kdyby tím měli slevit ze svých zásad, hlavně aby si to u svých ratolestí nerozházeli.

Film si tak nejvíc užijí právě děti, kterým se jistě zalíbí velké množství povrchně legračních scén plných létání, padání, křiku, grimas a divokých gest bandy hodných strašidýlek, která se svým reálným základem nemají pranic společného, a jednoho naštvaného kuchaře, který poslušen rozkazům svého šéfa Drákuly pronásleduje toho člověčího pacholka po celém hradě, aby pak nakonec skončil nenáviděný a vysmívaný, protože se přece musejí všichni se všemi skamarádit.

 

Osobní hodnocení: 50%

 

Animovaný / Komedie / Rodinný
USA, 2012, 88 min
Režie: Genndy Tartakovsky
Scénář: Peter Baynham, Robert Smigel
Hudba: Mark Mothersbaugh
Hrají v českém znění: Petr Rychlý, Ondřej Brzobohatý, Lucie Vondráčková, Tomáš Juřička, Václav Knop a další
Premiéra ČR a SR: 4.10. 2012