Denuo Sanctum 11

Další díl fanpovídky ze světa knih Ritus a Sanctum.

Předchozí díly najdete zde.

Eric dva dny čekal na svou ženu a šermířku, ale ani jedna z nich se už nevrátila. Pátrání po vlkodlakovi, který mu unesl dceru, také nepokračovalo, jak si představoval. Doufal jen, že jsou všechny tři živé. Fenris je nejspíše drží na jednom místě. Lovec ale nevěděl kde. Mohl tak jen procházet po pokoji a čekat, až za ním přijdou vlkodlaci sami. Smysl jeho čekání a nicnedělání se naplnil ve chvíli, kdy pod jeho dveřmi proklouzl kus papíru.

Tvá dcera už je dávno mrtvá. Našli jsme jí pohozenou blízko naší smečky. Nepochybně se někdo snažil její vraždu svést na moji rodinu. Mám i další zprávy o Fenrisovi, které bych ti ráda řekla. To, co se stalo, nás mrzí, ale musíme zastavit bestie, dokud to jde.

Tara

Ericovi nezáleželo na tom, že Tara přerušila dobu mlčení a znovu se mu ozvala. Zajímala ho jen smrt jeho dcery. Poté mu ale něco došlo. Jak mohla Tara vědět, že jde o jeho dítě? Lvi se měli přestat zajímat o jeho rodinu, a najednou ho chtěli znovu vyhledat. Vězel v tom nějaký problém, který musel Eric vyřešit, než se oddá smutku za mrtvého potomka.

**

Helen seděla na ulici a myslela na jejich poslední boj. Tvrdě udeřili na protivníky a málem je všechny porazili. Zůstal jen Eric, ale i toho dostihnou a zabijí. Helen tiše pohladila spící dítě, které držela v náručí. Fenris zase vyrazil na cesty a ona zůstala samotná v domě. Už jí to ale nevadilo. Starala se o adoptivní dceru, která se jednoho dne přidá do jejich řad. Tím chtěli uštědřit lovci poslední porážku. Až potom jej zabijí, až zoufalý bude o smrt sám žadonit. Helen se zasmála a položila malou Annu do postýlky.

„Už jsi zase u té malé?“

Helen sebou trhla a otočila se. Za jejími zády stál Brad, jeden z jejích příbuzných, kteří se k nim nedávno přidali. Už když přijel, tak se o ni pokoušel, ale po proměně ve vlkodlaka vše bylo ještě horší. Vypadalo to, že žárlí i na malou Annu.

„Nemáš něco jiného na práci, Brade? Že bys mě nechal v klidu?“

Muž vrhl na malou poslední pohled, který vypověděl víc než půlhodinový rozhovor, a odešel. Helen se ještě naposledy ohlédla na dveře a poté se vrátila k malé. Během několika málo dní se k nim přidalo spoustu jejich příbuzných. Jejich malá armáda tak rychle narůstala. Blížil se den, kdy se vše dá znovu do pohybu a Fenris pomstí všechny zabité.

**

Za několik málo dní přišel Ericovi další dopis od Tary, a tak podle domluvy čekal na místě na její příjezd. Vybrali si místo dál od lidí, aby se neopakoval poslední boj s Fenrisem. Tařina rodina, Fenris a Eric bojovali u opuštěného domu, ale boje se všimli i lidé okolo, jak se muž po pár dnech dozvěděl. Lovec zpozorněl, když ucítil podivný pach. Mezi stromy se objevila velká lvice. Tara se proměnila do lidské podoby a s úsměvem mu potřásla rukou.

„Nechtěla jsem sice přinést jen špatné zprávy, ale jsem ráda, že tě vidím. Naše rodina byla proti tomu, abychom se stýkali s vlkodlaky, ale jak je vidět, nějak to asi nepůjde.“

Na tváři sice měla úsměv, ale Eric podle jejích očí poznal, že váhá. Nejspíše nevěděla, jestli se má bavit o jeho dceři, nebo ne. Lovec se bál i o šermířku a svou manželku.

Společně nasedli do auta a Tara ukazovala muži cestu k ostatním lvům. Cesta městem opět připomínala adrenalinovou jízdu mezi skalami, alespoň tak to minimálně Taře připadalo. Za tu chvíli, co jeli, se žena naučila více nadávek než jinde za celý rok. Konečně dorazili na místo, kde stály jejich stany. Lvi postávající kolem hlídali, aby se k místu nepřiblížil nikdo cizí.

Eric a Tara prošli táborem až k vůdci smečky.

„Vítám vás v našem provizorním táboře, Ericu. Nepřivedli nás sem jen radostné zprávy, ale světem brzy projde bouře a my se nechceme nechat smést, proto jsme vás opět vyhledali.“

Eric jen kývl hlavou a čekal na další slova.

„Fenris rozpoutal až příliš mnoho věcí, jeho útoky na lidi během dne zničily vše, co jsme staletí budovali. Lidé tuší, že tu nejsou sami, a zabývají se všemi vraždami, které se poslední dobou staly. Přichází čas, kdy se lidé o naší existenci dozví. To je ale pouze další z mnoha důvodů, proč musíme Fenrise znovu zabít, a to natrvalo. Nesmí se žádným způsobem vrátit a vše opět zničit.“

Erica jeho proslov příliš nezajímal. „Chci jen zachránit svou rodinu, to je vše. Moje žena a dcera jsou někde s Fenrisem a já je musím zachránit.“

Lví samec náhle vypadal smutně. „Vaše manželka i ta druhá žena jsou mrtvé, vaše dcera ale žije. Musíme ji najít, ale nepochybně bude na stejném místě jako Fenris. To mrtvé díte u našeho tábora byl někdo jiný. Bestie se jen snažily smazat stopy.“

Eric seděl a přemýšlel. Jeho dcera žila, ale nevěděl kde, a jeho manželka byla mrtvá. Přistihl se, že na šermířku téměř zapomněl. Co měl ale říct nyní? „Víte, kde je Fenris, nebo jak ho zabít, tak aby se nemohl vrátit?“

Vůdce lvů se zamyslel. „Musíme jeho tělo spálit a popel ukrýt. Fenris se může znovu zrodit, ale jen když se jeho ostatků dotkne vlkodlak. Máme i urnu, kterou naše čarodějka obestřela kouzlem. Nikdo už tu bestii nezachrání.“

Eric slyšel něco, co ho překvapilo. „Vy máte mezi sebou čarodějku?“

Vůdce lvů se zasmál. „Ano, máme.“

Eric s Tarou pochopili jeho reakci a odpověď jako znamení toho, že už mají odejít. Společně se vydali do stanu, kde měli přečkat noc.