Mark Hodder: Podivná záležitost se Skákajícím Jackem
Londýn roku 1861, srdce britského impéria, město ohromných kontrastů. Ti nejbohatší zde žijí v palácích, v ulicích děti umírají hladem. Královna Viktorie je dávno mrtvá, na trůnu vládne její bratranec Albert. Vědeckotechnická revoluce je v plném proudu a její důsledky nabírají hrozivých rozměrů. V noci se městem prohánějí vlkodlaci. Pro smog není možné ve dne zahlédnout slunce. Z nebe pravidelně padají černoši. Kočky uklízí domácnosti. Na Darwina je vyhlášen džihád. Sir Richard Francis Burton se stává agentem vlády jeho Veličenstva a místo odjezdu na Fernando Pó vyšetřuje podivnou záležitost se Skákajícím Jackem.
Britský autor Mark Hodder (*1962) vydal svůj první román Podivná záležitost se Skákajícím Jackem až v roce 2010. V jeho případě se čekání rozhodně vyplatilo. Explicitní zařazení vydavatelem do steampunku bylo zvoleno zřejmě kvůli marketingu, protože popularita tohoto žánru je v současnosti na vzestupu. Hodderův záběr je však daleko širší. Jedná se o šikovně spletený mix steampunku, sci-fi, dopadů cestování časem, alternativní historie, detektivky a paranormálních jevů. Díky velkému úspěchu se z knihy stala série Burton & Swinburne. V tomto roce vyjde ve Velké Británii její pátý díl.
Před začtením se do knihy je vhodné podívat se nejdříve na dodatky, aby se český čtenář zorientoval ve slavných britských osobnostech druhé poloviny devatenáctého století. Případně si osvěžit znalosti o vědeckotechnické revoluci, Východoindické společnosti a obecně o viktoriánské době. Není to úplná nutnost, ale určitě to pomůže prohloubit zážitek. Lépe pak vynikne i kritika třídních rozdílů ve společnosti, která se navenek holedbá svojí vzdělaností a zároveň se podílí na hromadném vyvražďování nespolupracujících domorodců.
Hrdinou příběhu je cestovatel, objevitel, voják, překladatel, spisovatel, lingvista, diplomat, špion, šermíř a básník sir Richard Francis Burton, známá postava viktoriánské éry. Mark Hodder zásadně změnil jeho život, když jej místo svatby a nastoupení kariéry velvyslance poslal na dráhu speciálního agenta koruny. Shodou okolností se ve stejné době začne po dvaceti letech opět objevovat záhadná bytost Skákající Jack, která napadá mladé dívky. Tím je dán jeden z Burtonových prvních úkolů. Druhým je zjistit, co je pravdy na podivných zvěstech o vlkodlacích, kteří mají napadat obyvatele chudinských čtvrtí. Při pátrání odhalí spiknutí, které může zničit nejen Anglii, ale i celé lidstvo.
Na začátku může použitý styl vyprávění působit trochu těžkopádně. Jakmile se však čtenář do příběhu ponoří, tak si rychle zvykne, je vtažen do děje a těžko se bude od rozečtené knihy odtrhávat.
Bohužel několik drobností zbytečně sráží jinak skvělý zážitek. Autor se moc nenamáhal s vědeckým domýšlením použitých vynálezů. Všude za vším zůstávají ohromná oblaka páry, ale o velkých zásobnících vody není nikde zmínka. Čtenáře zarazí podivná účinnost používaných paliv. Nedozví se, co řídí automatické stroje, které dokážou samostatně vykonávat řadu funkcí a musí zvládat řešit pokročilé logické úkoly. Jak doktoři zvládají vyjmout a udržet při životě lidský mozek a následně jej propojit se strojem? Genetické manipulace se zvířaty jsou v příběhu na takové úrovni, že si ani naše dnešní věda nedokáže představit, jak by musel být genetický kód změněn, aby vznikl popsaný výsledek. V knize se objevuje spousta úžasných nápadů, které by nešlo realizovat, zvlášť když historie v románu popsaná se od naší odklonila teprve kolem roku 1840. Je však možné, že se vysvětlení dočkáme v dalších knihách.
Poslední výtka směřuje na překladatele. Z neznámého důvodu nejsou většinou přeloženy názvy hospod, ulic, čtvrtí města a podobně. Tedy názvy, které dobře vystihují svéráz místních obyvatel. Při neznalosti angličtiny nám „Hog in the Pound“ moc neřekne. Kdežto název hospody „Vepř v ohradě“ o cílové klientele přeci jen něco naznačí.
Pochvalu si zaslouží obálka Jona Sullivana, která se k textu výborně hodí. Ve výloze knihkupectví či nabídce e-shopu určitě zaujme a zákazníkovi jednoznačně napoví, o jaký druh čtiva se jedná.
Celkově bych román Podivná záležitost se Skákajícím Jackem přirovnal k neopracovanému diamantu. Má velký potenciál, který až ohromí. Zároveň obsahuje nesrovnalosti, které jasně ukazují, že nápad není všechno. Ale osobně jsem se nechal uchvátit autorovou představivostí a byl jsem znovu a znovu příjemně překvapován. I když jsem jindy u věrohodnosti popsaného nekompromisní, tak to tentokrát odpouštím. Bavil jsem se a to je to nejdůležitější u každé knihy.
Hodnocení: 80 %
Vydal: Triton; 2014
Tvoje recenze by mě navnadila, ale téma knihy bohužel ne…i když nikdy neříkej nikdy :-)
Těžko říct, zajímalo mě, co by jsi na podobného hrdinu řekla. :)
Jinak diskuze ke knize se trochu rozrostla na FP. Jak se zdá, tak zatím každý kdo četl byl spokojen.
http://www.fantasyplanet.cz/kniha/podivna-zalezitost-se-skakajicim-jackem#comments
Koukám, že debata se fakt rozrostla. Dopředu se bojím toho překladu. Čím je hrdina zvláštní nebo zajímavý, že bych ho měla číst?
Když já, hnidopich, neuvedu, že to stálo za houby, tak mi věř, že po začtení tu kostrbatost překladu přestaneš vnímat. ;)
Hrdinou je postava opravdu zajímavá.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Richard_Francis_Burton
I když tobě by se možná víc líbil jeden z jeho přátel a pozdější pomocník Algernon Charles Swinburne.
http://en.wikipedia.org/wiki/Algernon_Charles_Swinburne
A nejzajímavější na té knize jsou autorovi nápady. ;)
Ušetřete si námahu se speciálně vyšlechtěnou SMETÁKOČKOU
Tato nádherná domácí kočka s dlouhou srstí je úžasný a přítulný mazlíček.
Chová se přesně tak, jak byste od milého domestikovaného zvířátka očekávali,
ALE S JEDNÍM ROZDÍLEM!
Smetákočka projde čtyřikrát denně podlahy ve vaší domácnosti do posledního palce a svým dlouhým a jedinečně navrženým kožíškem vysmýčí prach a špínu. Pak se sama dočista olíže a odpad stráví!
Se smetákočkou bude vaše podlaha čistá jako sklo!
Kočky možno objednat černé, bílé, mourovaté, modrošedé i mramorované.
Brzy i v dalších barvách!
Složenkou zašlete 2 šilinky (nebo 26 známek po penci) na adresu:
Porrit Adjustments Co.,
Walmersley Road, Bury, Lancs.
Hm, takovou kočku mám doma taky. Jen škoda, že neleze po zdech a stropě, mám jedině tam pavučiny. Jinak smejčí dobře a ještě k tomu je zastrašuje, což nevím, jestli ta knižní umí :-)
OK, nebudu tlačit. Hodder je na tebe prostě krátkej… ;)
ad překlad názvů ulic, hospod ap. – to je dost těžké určit, zda to překládat nebo ne, jsou zastánci toho i toho, loni jsem tuhle otázku vznesla na besedě se známým překladatelem Petrem Kotrle, a ani ten mi neporadil, že prostě záleží na knize a i na místě, kde se děj odehrává.
Já většinou nepřekládám názvy ulic a čtvrtí, pokud se jedná o skutečná města a pokud neexistuje jejich ustálený český překlad. Názvy hospod, firem, novin apod. většinou překládám – ale opět, pokud jsme zvyklí i v ČR na název „New York Times“, tak to prostě nebudu překládat jako třeba „Newyorský deník“,ale naopak třeba v Anitě je překlad „Post-Dispatch“ na „Veřejné zpravodajství St. Louis“.
Když je knížka pro děti nebo mladší čtenáře, tím méně by tam mělo být cizích slov, takže tam se překládají i třeba jména postav.
Pokud ovšem název vypovídá něco o podniku, tak si myslím, že by měl být přeložen, nebo by k tomu aspoň měla být uvedena poznámka.
To vše je ale jen můj názor, žádné pravidlo, jak to dělat.
Jasný, tomu rozumím. Ale právě o to jde, že by se člověk měl řídit citem. Když se třeba bude hospoda jmenovat „U oběšence“, tak je na místě to přeložit. Prostě tenkrát názvy daleko víc naznačovaly, jaká společenská třída se na takovém místě bude vyskytovat. No a fakt bys v české knize nechala třeba „Oxford Street“? Je to přece Oxfordská ulice.
S vlastními jmény osob je to složitější. Ale zase je třeba uvažovat. Když někomu říkají třeba „Křivohuba“, tak je to přezdívka a je na místě to přeložit…
Skákající Jack není kniha primárně pro děti a mládež, takže bych klidně nechala „Oxford Street“, protože kdybys přeložil jeden název ulice, pak bys měl všechny v knize zmíněné, a došel bys třeba k tomu, že bys tam najednou měl Divokou ulici nebo Královu ulici nebo Starou ulici… A pokud to není smyšlené město, jako že Londýn není, tak to prostě takhle zní divně. Ano, jsou výjimky ustálené v češtině, jako třeba Pátá avenue, ale ulice se prostě běžně nepřekládají.
Přesně tak! Nechal bych nepřeložené pouze výjimky ustálené v češtině. Jako například Whitehall. Oxfordská ulice se naprosto běžně překládá.
http://www.booking.com/hotel/gb/georgianhotel.cs.html
The Georgian je vzdálený pouhých 600 metrů od rušné Oxfordské ulice a 5 minut pěšky od muzea Madame Tussauds. Do Hyde Parku dojdete pěšky za 15 minut, pulzující čtvrť Soho leží přibližně 2,5 km odtud.
The Georgian – Název hotelu, kde budeš bydlet. Potřebuješ ho znát v anglině.
Oxfordské ulice – Nikdy nikde jsem to v české knize neviděl napsaná jako Oxford Street.
Hyde Park – Ustálený název.
čtvrť Soho – Nikoli SoHo District.
V knize bych samozřejmě ocenil, pokud by to nebyl průvodce Londýnem, nebo leták na jeden konkrétní hotel, aby i jméno hotelu bylo přeloženo. Takže postava by bydlela v Londýně v Gruzínském hotelu.
Už vidím, jak by se všem líbilo, až by John Watson šel navštívit svého přítele Holmese do Pekárenské 221 B a Harry Potter odjížděl z nádraží Králova křižovatka.
Velká část kouzla téhle knížky přece spočívá v tom, že se odehrává ve skutečném Londýně, byť lehce pozměněném. A spousta lidí v Londýně byla nebo dokonce žila, takže chtít po nich, aby luštili, co kterým názvem vlastně překladatel myslel – to mi připadá dost uhozené.
K Harryho překladu výtky nemám. Takže ten je podle mě dělán s citem pro věc. Ani u Sherlocka mi nikdy nic nevadilo.
Ale když už jsme u Harryho, tak jezdil do Bradavic. M.D. by ho nechal jezdit do Hogwarts.
Nechci sem dávat návod, jak překládat. To asi fakt nejde. Jen chci poukázat na to, že Skákající Jack mohl být přeložen daleko lépe.
A zároveň tvrdím, že kvalita tohoto konkrétního překladu není důvod, aby to sráželo celkové hodnocení knihy.
Ano, Harry vstoupil na Příčnou ulici a odjel do Bradavic, toulal se po Prasinkách – protože to byl fantazijní svět, nikoli skutečný Londýn. Chceš snad říct, že některé ulice bys sice překládal, ale jiné zase ne, protože by ti to přece napověděl cit. No, já ti můžu říct, že Oxfordskou ulici místo Oxford Street bych pomalu považoval za osobní urážku :-)
Bavíme se o Londýně před sto padesáti lety v alternativní historii. Názvy tehdejších chudinských čtvrtí a hospod jsou nyní stejně out jako Bradavice.
Jen doufám, že ten prospekt na hotel, který jsem dříve postnul, nepovede k tvé návštěvě inzerenta a nebudeš požadovat satisfakci za urážku. Pokud ano, tak jim rovnou můžeš vyřídit mou omluvu, že to jsem v úmyslu fakt neměl.
Jen poslední otázka. Proč se tedy nesmí Oxford Street překládat a Oxford University může? Připadá mi to úplně stejné…
http://www.milos-urban.cz/ukazky/sedmikosteli.html
btw
Já jsem věděl, že toho Sherlocka a Oxfordskou ulici najdu. Proto mi jeho překlad nikdy nevadil. ;)
http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/34/76/91/pes_baskervillsky.pdf
„směrem k Oxfordské ulici“
Sry, teď tě kvůli mě urazila i Městská knihovna v Praze :(
Takže Oxfordská ulice ano, ale Pekárenská už ne? A kdo to rozhodne? Ty, knihovna, někdo, kdo to už kdysi přeložil? Chudinské čtvrti. Každý, kdo někdy navštívil Londýn, ví, kde je East End, Východnímu konci by se jen smál – a je jedno, že je to před sto padesáti lety. Znovu opakuju, že kouzlo Hodderova světa spočívá v tom, že vychází z toho našeho, což by se rychle vytratilo, kdyby si překladatel vymýšlel něco na způsob Bradavic. Navíc to, že něco už nějak bylo, neznamená, že to tak být musí napořád – vzpomínám si třeba na hrdinu, který cestoval do Nového Yorku, a jistě bys netvrdil, že tohle je teď závazný překlad.
Prostě mně osobně ten překlad připadá jako velmi slušný. Čte se pěkně, nic moc v něm za oči netahá a místa, která vyžadují fantazii (jako třeba nadávky papoušků nebo filozofické debaty), jsou přeložená výborně.
A co se týče chyb, nevím, ale nevzpomínám si, kdy jsem naposledy četl něco, v čem bych žádné nenašel. Překladatel nemůže být vševěd – to dokáže jen Jan Vaněk Jr.
To je na dlouhou „moudrou“ diskuzi v hospodě. Dovolím si debatu o překladu uzavřít s tím, že se my dva se moc neshodneme. A zároveň s tím, že i přes vzájemné neshody oba doporučujeme knihu k přečtení. :)
To určitě. Už dlouho jsem nenarazil na něco, co by mě tak bavilo. I když to je možná tím, že jsem milovník starých dobrých časů :-)