Připoutaný milenec – 11. část (Bratrstvo černé dýky ff)

Už už to vypadalo nadějně, ale Vishous je Vishous.
18+

Pokračování fanfiction k sérii Bratrstvo černé dýky
(předchozí díly)

Vee mrskla přenosným telefonem do dáli. Ačkoliv nechtěla, trefila se jím přímo na postel, kde dvakrát poposkočil po matraci a zůstal ležet. Jen ji to víc navztekalo.
Nikdy v životě by nečekala, že ji Sahv takhle odbyde! Že prý se vlastně jako shodli na tom, že v sídle Bratrstva bude v bezpečí a budou si moci vysvětlit, co teda chtějí! Tohle rozhodně nemohlo být z jeho hlavy! On Vishouse neměl rád, byl na něj nakrknutý kvůli tomu, co předvedl po tom, co mu zachránili život. A teď jí řekne, ať spolkne hrdost a pokusí se to idiotské upíří monstrum poslouchat?
Jediné, co právě teď v souvislosti s Vishousem Veronica chtěla, bylo nacpat jeho hlavu do velmi těsného a velmi temného otvoru, který se také nacházel na jeho těle.
Nejdřív ji napadlo, že se sebere a zmizí. Ten stařík, kterého tu zjevně využívají jako sluhu, jí přece říkal, že ji odveze, když chvíli vydrží. A nevěděl o tom, co vymyslel Vishousův chorý mozeček. Takže by ho mohla najít a poprosit, aby ji dovezl na nádraží, aby se mohla dostat zpátky do New Yorku za Julií a tam požádala o změnu identity, nebo tak něco. Pak jí ale došlo, že netuší, kde má kabelku s peněženkou a kreditkami, a bez peněz že se moc daleko nedostane. Požádat o půjčku toho staříka se jí nechtělo. A vůbec se jí nechtělo se nechat dovézt domů, aby si vzala peníze od Sahva. Zrovna teď se s ním fakt nechtěla vidět. Nakonec jí došlo, že by se měla chovat jako dospělá.
Rozhodla se najít Vishouse a říct mu, že je vymatlanej debil, kterého by měli zavřít do blázince a provést mu lobotomii. Ten nápad se jí moc líbil, ale pak se sama na sebe ušklíbla a opravila se. Najde Vishouse a řekne mu, že jsou oba trochu horké hlavy a že by měli zvážit, jestli je vážně tak dobrý nápad, aby bydlela tady.
Tak blízko jemu.
Osprchovala se a trochu rozpačitě si ve skříni vybrala džíny, které měly moc dlouhé nohavice, a triko, které jí bylo hodně volné. Když objevila několikery úplně nové kalhotky ještě s visačkami z obchodu, měla chuť dát tomu staříkovi pusu na jeho vrásčité čelo. Když zahladila pachové stopy po poslední noci pomocí deodorantu, hned se cítila o něco líp. Teď potřebovala už jen něco malého do žaludku, který se hlasitě dožadoval její pozornosti.
Vyšla na chodbu a vydala se směrem, odkud se zjevil sluha. Sešla po majestátním schodišti do přepychově vyzdobené síně a tam zůstala stát, protože netušila kam dál. Viděla několikery dveře, ale bála se, aby nevlezla někam, kam by rozhodně neměla strkat nos.
Právě přemýšlela o tom, jestli dokáže trefit zpátky do toho pokoje, aby mohla nulou zavolat někomu kompetentnímu a požádat o to, aby si pro ni došli a odvedli ji k Vishousovi, když se jí něco otřelo o vnitřní stranu lýtka. Nezařvala nahlas jen proto, že byla pořád ještě tak trochu otupená kocovinou. S bušícím srdcem sklopila oči a uviděla černou kočku, která na ni spokojeně mhouřila oči a znovu se tváří třela o její nohu.
„Tys mi dala,“ zamumlala Vee. Sehnula se, vzala kočku do náruče a pohladila ji po hlavě. Rytmické předení ji uklidňovalo. Po chvíli se kočka vysmekla a seskočila na zem. Než Veronicu stihlo zamrzet, že už nestojí o její přízeň, černá potvůrka se rozběhla k jedněm dveřím, otočila se na Vee a vyzývavě mňoukla.
„Tak jo,“ pokrčila rameny Vee. „Ty tu asi bydlíš, tak ti budu věřit.“
Za dveřmi našla prostornou jídelnu. Uznalým zamručením pochválila kočku, která už se vydala k dalším dveřím na protější straně. Za nimi byla veliká kuchyň a v ní stařík s nešťastným výrazem sledoval drobnou hnědovlásku, která se motala kolem sporáku.
„Já vám to nerozbiju, Fritzi, přísahám,“ řekla žena konejšivě. „Nechtěl byste si jít dělat někam jinam něco jiného? Znervózňuje mě, když mi funíte za krk.“
„Pardon, madam,“ řekl sluha prkenně a ustoupil, přičemž málem zakopl o kočku. Sehnul se k ní a přitom si všiml Veronicy. Okamžitě se začal usmívat:
„Měla jste zavolat, madam. Pan Vishous říkal, že se určitě ozvete, protože vám kručelo v břiše. Zdál se z toho být trochu nesvůj, a dokonce prozkoumal ledničku a vysvětlil mi, která jídla by pro vás byla nejlepší, ale pak se musel urychleně vzdálit.“
„Protože měl pocit, že se nechová dostatečně mužně,“ broukla hnědovláska. Pak stáhla plamen pod pánví, na které připravovala palačinky, utřela si ruce do utěrky a podala Vee ruku.
„Jsem Mary. Moc mě těší, že tě poznávám. A věř mi, že vím naprosto přesně, jak ti je. Mně Rhage prováděl podobná alotria.“
„Utrhalas mu postupně všechny údy?“ vyhrkla Vee, ale nezněla škodolibě ani nenávistně. Spíš rezignovaně.
Mary se usmála: „Vzala jsem si ho.“
Vee zafuněla.

***
Když ji sem vezl, byl přesvědčený o tom, že je to skvělý nápad. Bude ji mít blízko, bude vědět, že je v bezpečí, a když bude chtít, prostě ji najde v Sídle a podívá se na ni. Dokonce se mu podařilo přesvědčit jejího bratra, že je to skvělý nápad. Sahvage slíbil, že jí dojede do New Yorku sbalit věci, aby mohla pracovat a necítila se tu ztraceně. Byl to geniální plán.
Tak proč V nedokázal za celý den usnout? Proč se mnohokrát za hodinu přistihl, že jen civí na monitory, ale nevnímá, co se na nich děje? Proč měl pocit, že je to všechno špatně, protože ona je až v Sídle a navíc si o něm myslí, že je debil?
Přesvědčoval sám sebe, že je to tak lepší. Když ji od sebe bude držet v dostatečné vzdálenosti, nebude cítit její vůni a nebude si představovat, jak leží na jeho posteli, její prsty se křečovitě zatínají do prostěradla a ona s prosebnými steny bezmocně sleduje, co V provádí svým jazykem v jejím klíně. Pokud si udrží zdravý rozum a odstup, už se mu nestane, že přistihne sám sebe, jak v půlce holení civí s roztouženým výrazem na sprchový kout. Doslova cítil, jak její ruce putují po jeho těle a roztírají sprchový gel po každém svalu. Třela se prsy o jeho hrudník a stehny o ta jeho. Cítil, jak její břicho přejíždělo po spodní straně jeho absolutně tvrdého, vztyčeného penisu. A pak se mu podívala do očí a zatvářila se tak, že měl pocit, že se nedokáže nadechnout. Pomalu klesla na kolena, až se její obličej dostal na úroveň jeho cukajícího penisu…
A v tu chvíli se probral, protože tohle by Vee nikdy neudělala. Proč by kurva měla stát o jednokulčáka s hromadou jizev? Proč by měla chtít něco takového vzít do pusy? I kdyby měla zavázané oči, stejně by jí to nedovolil. Nikdy to žádné nedovolil a nebude na tom nic měnit. Tečka.
Ať na to koukal z jakékoliv strany, nechat ji v Sídle byl dobrý nápad. Skvělý. Dokonalý. Tak proč musel sám sebe přesvědčovat, že nesmí vstát, dojít tam a dostat ji sem do Doupěte, klidně přehozenou přes rameno a nadávající jako špaček?
Zamračil se, zapálil si další ručně ubalenou cigaretu a zesílil Wiz Khalifa. Možná kdyby vyměnil turecký tabák za Phuryho rudý kouř, trochu by otupěl a byl by schopný buď usnout, nebo aspoň dělat něco jiného než myslet na Vee. A jen co se roztáhnou venkovní rolety, vypadne odsud a nevrátí se, dokud neucítí to plíživé mrazení v zádech, které znamená, že úsvit už je nebezpečně blízko.
O pár minut později vylezl ze dveří úklidové komory pod schody v Sídle. Znovu si zopakoval, že jen skočí k Phurymu a hned zase pomaže zpátky. Do setmění zbývaly už jen necelé dvě hodiny a bylo by zbytečné se zase nechat rozhodit tím, že by se na Vee zašel podívat. Jen k Phurymu a zpátky. Nikam jinam.
Hlasy z jídelny ho donutily změnit plány. Vlezl do ní a uviděl Wratha a Rhage, kteří se cpali čokoládovým pudinkem a teď se přistiženě podívali, kdo je přistihl.
„No, tys nám tu chyběl,“ řekl Rhage zamračeně a přitáhl si misku s pudinkem blíž.
Vishous se ušklíbl a uklidnil ho: „Neboj, nehodlám ti to sníst. Jdu jen najít Phuryho. Potřebuju trochu toho jeho pokouření.“
„Možná ho budeš potřebovat víc než jen trochu,“ zamručel Rhage a pak hekl, když ho Wrath trefil loktem do žeber. V už byl na odchodu, ale teď ho tón bratrova hlasu i králova reakce donutily se zastavit a otočit zpátky k nim.
„V pořádku, pokračuj,“ vybídl ho Wrath srdečně. A usmál se.
„Co se stalo?“ řekl Vishous ledově.
Wrath třískl lžičkou do misky a zaklel.
„Mohl bys jednou držet jazyk za zuby?“ zeptal se Rhage výhružně. Ten jen pokrčil rameny a s plnou pusou zahuhlal: „Nezapomeň, že já trpím taky.“
„Jenže tvé Mary se nemůže nic stát! A víš to moc dobře. Takže nemáš důvod trpět a já mám chuť tě praštit.“ Když Wrath zvýšil hlas, mělo to za následek okamžité zmizení všech doggenů v blízkém okolí. Pokaždé se někam bleskurychle schovali, a i teď Vishous zaslechl z kuchyně jen pád něčeho plechového na zem, jak někdo utekl od mytí nádobí. Zvuk poskakujícího kovu zněl v tom tichu absurdně a zlověstně. Dokud se neozval Rhage:
„Tak trpím ze solidarity s tebou, můj králi. A s ním,“ zašermoval lžičkou směrem k Vishousovi, který už tušil, co se stalo. A měl pocit, že se kvůli tomu čirému děsu, který ho zalil jako hustý med, nedokáže pohnout z místa.
„Nemusíš se stresovat, V,“ řekl král bodře. Znělo to od něj strašidelně. „Beth s Mary vzaly Veronicu do Bezpečného domova, aby jí ukázaly svou práci. Vezl je Fritz a ten se postará o to, aby se jim nic nestalo.“
„A proto tu sedí a cpe se sladkostma,“ utrousil Rhage jakoby nic.
Vzápětí jeho miska se zbytkem pudinku odletěla přes stůl, odrazila se od zdi a skončila na zemi. Wrath nemusel říkat, že jestli přidrzlý bratr nesklapne, poletí za miskou jeho hlava; bylo to jasné všem třem zúčastněným.
Vishous se prkenným pohybem dostal ke stolu a ztěžka usedl na židli. Vee byla venku. Za bílého dne, kdy on nesmí vystrčit ani špičku nosu, aby to neodnesl popáleninami třetího stupně, které se mu vytvoří během několika vteřin. Mohla odjet kamkoliv a on nemohl dělat nic. Nedokázal by ji najít, pokud by o sobě znovu nedala vědět někomu ze svých lidských přátel. Netušil, jak se jí podařilo přesvědčit Mary a Beth, aby ji vzaly ven, ale byl si skoro jistý, že už se s nimi nevrátí. Měl ji někam zamknout. Měl ji zamknout k sobě do ložnice, přivázat ji k posteli a nedovolit jí, aby se na jedinou minutu někam vzdálila. Tohle měl udělat, ne se od ní držet v rozumném dosahu! A když už by ji tam měl hezky připoutanou, nemohla by se bránit a on by mohl ochutnat její kůži.
Zatřepal hlavou, aby se probral. Jo. Tak přesně tohle se nikdy nestane, protože ta mrňavá drzá holka mu prostě zmizela. Asi se jí nemohl divit. Nesnášela ho, nejspíš se ho i bála. Ale proč se ho v tom klubu tak pevně držela a důvěřivě se nechala odvést? Proč ho olízla?
„Hele, nemusíš vypadat tak sklesle, V,“ řekl Rhage smířlivým tónem. „Holky budou v pohodě, uvidíš. Je jasný, že to blbě snášíme, když za nimi nemůžeme, ale Beth s Mary byly venku už tolikrát, a Veronica se taky může pohybovat na slunci, ne? Za chvilku budou zpátky. Beth slíbila, že do Prvního jídla přijedou. Fritz by nemohl chybět u servírování.“
„Ona se nevrátí,“ zavrčel V podrážděně. „Nesnáší mě a využila příležitosti, jak se odtud dostat pryč. Bude trvat věčnost, než ji najdu.“ Odmlčel se, pak se natáhl po Wrathově misce.
Král a jeho nejstarší spolubojovník mu ji beze slova přenechal.
„Nebudu ji hledat,“ rozhodl se V. „Nechám ji na pokoji.“
Dal si do pusy pudink a byl překvapený, že je mu po něm vážně o trochu líp.
„Ona se vrátí,“ prohlásil Rhage s neoblomnou jistotou. „Mary dokáže člověku vymluvit do hlavy díru. Vee se vrátí a bude nadšená, že vidí svého roztomilého koženého mrzouta s kozlí bradkou!“
„Sklapni,“ zahučel V. Po dalším soustu se zeptal: „Myslíš?“
„Kdyby ses nechoval jako debil, bylo by všechno snazší,“ vložil se do debaty Wrath. Vishous se zamračil. Proč mu všichni pořád jen nadávali, když se snažil pro tu ženskou udělat to nejlepší, co bylo v jeho silách?
„Možná to je nejlepší pro tebe, ale zkusil jsi uvažovat o tom, jestli je to to nejlepší i pro ni?“ řekl král potichu.
„Nesnáším, když mi lezeš do hlavy,“ upozornil ho V.
„Nesnáším, když je z tebe chodící troska,“ oplatil mu to Wrath. „Měl by ses probrat.“
„Měl bys mě nechat na pokoji,“ nedal se V.
„Vrať mi můj pudink!“ To nebyl hlas Wratha, bratra ve zbroji a upíra, se kterým Vishous propil nejednu noc. Tohle byl tón Slepého krále. S kamenným výrazem posunul králi misku a zvedl se.
„Pokud mě omluvíte, jasnosti,“ řekl a ironie v jeho hlase téměř nebyla znát.
Pokývl hlavou a vrátil se do haly a pak podzemním tunelem do Doupěte. Tam se posadil před svoje Čtyři hračky a na všech monitorech spustil záběry venkovních bezpečnostních kamer. Měl radost, že se konečně dokáže na něco soustředit.
O necelou hodinu později se v záběru kamery na nejvzdálenějším rohu obvodové zdi konečně ukázal Mercedes. Vishous zbrkle vstal, až jeho židle odjela na druhý konec pokoje, a poklusem se vydal do Sídla.

***
Veronica by nikdy nevěřila, že jí bude stačit pár hodin ve společnosti dvou upírek, respektive upírky a nesmrtelné, aby si dokázala ustálit myšlenky. Změnit názor. Rozhodnout se. Uvědomit si, co chce.
Že bude stačit pár historek, ženské klevetění a rozchichotané porovnávání a ona uvěří, že Vishous to všechno myslí dobře. Z toho, co jí Beth a Mary vyprávěly, získala pocit, že upíří bojovníci jsou vlastně bandička sebestředných, lehce hysterických tupců, kteří nikdy skutečně nedospějí. A že je za to jejich ženy bezmezně milují.
Podle Beth byl Vishous stoprocentně loajální, za každé situace gentleman, a kdykoliv by se svěřila pod jeho ochranu. Podle Mary to byl nejchytřejší chlap, jakého kdy potkala, a smysl pro humor si sice většinou schovával pro sebe, ale když se rozhodl, že své okolí pobaví, stálo to za to.
Kdo by ho nemiloval, že.
Takže když auto projelo systémem bran, Vee měla nervozitou ledové ruce. Až vejde do velkého domu, Beth ji odnaviguje do toho strážního domku, kde Vishous bydlí spolu s dalším bratrem, Butchem, a jeho ženou Marlenou. Marissou, opravila se. A ona zaklepe a řekne něco jako: Ahoj, tak jsem tady. Jsem ráda, že sis pro mě dojel. Fakt se mi líbíš, a pokud se pokusíš nechovat se v jednom kuse jako kretén, slibuju, že nebudu štěkat a ječet.
Byl to skvělý plán.
Který se pokazil hned v okamžiku, kdy se za nimi zabouchly venkovní dveře. Někdo prudce otevřel ty druhé, vnitřní, které zabraňovaly tomu, aby slunce při neopatrném otevření venkovních proniklo až do haly. A pak už ji chňapla silná tlapa a vtáhla dovnitř, div že neupustila tašku s notebookem.
„Kde jsi sakra byla?!“
Vishous se nad ní hrozivě tyčil, světlounké oči vypadaly jako kusy ledu. Zuřil. Její automatickou reakcí byl hněv, ale dokázala se ovládnout, protože si vybavila slova Mary a Beth. Nadechla se a skoro klidným hlasem řekla:
„Byly jsme s holkama v tom jejich domě. A taky nás Fritz zavezl na otočku do New Yorku, abych si mohla vzít pár svých věcí.“
Pokud čekala, že Vishousovi bude její vysvětlení stačit, šeredně se spletla. Dunivé vrčení, které se najednou ozvalo z jeho hrudi způsobilo, že Beth a Mary najednou zmizely z jejího zorného pole. Přes Vishousovo rameno si stihla všimnout, že Rhage popadl Mary a rychle ji nesl pryč, zatímco Wrath cenil ode dveří jídelny zuby a Beth mu něco šeptala a konejšivě ho hladila po obrovských prsních svalech. Až po vteřině Vee došlo, že i ten obrovský upír, co je králem, vrčí. Hlavou jí blesklo, že si musí nastudovat etologii upírů, protože vůbec nechápala, o co jde.
„Tys byla v New Yorku? Sama? Za bílého dne?“ chrčel Vishous. Připadalo jí, že to zní částečně vyděšeně, ale netušila proč.
„Jen na chvilku,“ přikývla. „Divný, brácha mě vždycky seřval, když jsem odjela do New Yorku v noci,“ dodala vesele. Vishousovi to náladu rozhodně nezlepšilo. Otočil se a vlekl ji za sebou ke schodům.
„Hej! Zpomalil bys, prosím?“ snažila se. Ramenní popruh od tašky se jí sesmekl a notebook spadl na zem. To byla poslední kapka. Vztek vyhrál. „Já se fakt snažila! Ale ty jsi tupej ignorant s IQ houpacího koně! Nesnáším tě! Pusť mě, a jestli na mě ještě jednou sáhneš, kopnu tě do koulí!“
Nic si z ní nedělal, jen něco opovržlivě zabrblal. Zastavil se až v úklidové komoře, na panelu zadal bezpečnostní kód a vkročil do tunelu. Veeiny nadávky se tam hezky rozléhaly a ona ze sebe chrlila pořád další. Nepřestala, ani když otevřel další dveře a doslova ji strčil do prostorného obývacího pokoje s koženými sedačkami, stolním fotbálkem a sestavou počítačů, která Veronicu na chvíli umlčela. Zasvrběly ji prsty, jak by si na ni chtěla sáhnout. S tím by se daly dělat divy! Jenže to už ji ten neandrtálec zase vlekl dál.
„Tady budeš!“ zařval, když ji dostrkal až do ložnice a zabouchl za nimi dveře. „Tady zůstaneš a tady budeš spát! A nikdy, už nikdy nevylezeš ven za denního světla, rozumíš mi? To, cos udělala, byla nesmyslná hloupost, a jestli to uděláš ještě jednou, tak tě přehnu přes koleno a seřežu tě tak, aby sis to zapamatovala, rozumíš mi?“
Chvíli na něj zírala a snažila se přebrat si každé jeho slovo. Nemohla si pomoct, ale měla pocit, že se k ní v tuhle chvíli chová úplně jako Sahv. Křičí na ni, protože se bál. Protože o ni měl strach. To je dobře, ne?
Pak její mozek zpracoval i výhružku o výprasku. Než stihla zapřemýšlet o tom, co se chystá říct, vyhrkla:
„Sorry, ale já na ty tvoje prasečinky nejsem.“ Prakticky okamžitě toho zalitovala.
Než se ale stihla omluvit a nějak vysvětlit, že občas dřív mluví, než myslí, Vishous se k ní otočil zády. Z vyřezávaného dřevěného zásobníku si vzal cigaretu a řekl:
„To je v pořádku. Nemám v plánu se s tebou vyspat. Nikdy.“

Pokračování příště
Původně vyšlo na webu bez-hranic.cz