Ellie Boswellová: Čarodějka z Turlinghamu

Být dcerou ředitelky na Turlinghamské akademii není snadné. Sophie nespí ve škole, proto přijde o spoustu půlnočních večírků a nočních klepů. A když se objeví Katy, nová studentka, vypadá to, jako by snad očarovala všechny Sophiiny kamarádky! Katy sice není čarodějka, ale v Turlinghamu nějaká je. Katy pochází z rodiny lovců čarodějnic, jejichž prací je zastavit zlou magii. A Sophie se rozhodne jí pomoct – udělá cokoli, jen aby byla Katy pryč a její život se vrátil k normálu. Ale potom, co zjistí, už její život nikdy normální nebude!

Kapitola jedna

Sophie vykoukla zpoza kamenného sloupu a mávla na vysokého, kudrnatého chlapce, který se dost neúspěšně snažil skrýt za protějším sloupem.

„Pojď už, Callume!“ zasyčela. Vyrazila ze svého úkrytu a po špičkách se rozběhla chodbou. Vyhýbala se přitom slunečnímu světlu, které na chodbu dopadalo vysokými okny, a uskakovala do stínu. Když za sebou zaslechla rachot, ohlédla se a spatřila, jak Callum máchl rukama ve vzduchu a poroučel se k zemi.

Rychle se vyhrabal zpátky na nohy. „Všichni nemají tak malé nožky jako ty,“ omlouval se, jakmile ji dohonil.

Sophie se zahihňala. „Promiň! Ale ta dlaždice se hýbe odjakživa. Myslela jsem, že to víš.“

„Ne. Copak jsem jako ty, abych ve volném čase studoval každou dlaždici ve škole?“ Běželi teď chodbou vedle sebe. „Ještě jsi mi neřekla, jaký letos chystáš uvítací žertík – doufám, že bude stát za to!“

„To si piš, že bude,“ ušklíbla se Sophie. „Nedělej si starosti.“

Chodbou zazněly kroky a Sophie se zastavila na místě.

„Ale ne, takhle chodí jenom učitelky. Schovej se!“

„Kam?“

Sophie ho dotlačila k  prosklené skříni, v  níž se skvěl obrovský stříbrný hokejový pohár Turlinghamské akademie. Sotva vlezli za skříň, na konci chodby se s rachotem rozlétly dvojité dveře a z nich vyběhla vysoká, štíhlá žena s přísným výrazem ve tváři. Sophie zadržela dech. Oba se na sebe vyděšeně podívali. Žena však prosvištěla kolem bez povšimnutí a její elegantní boty přitom vyťukávaly do dlážděné podlahy nesmyslný rytmus. Na druhém konci chodby strčila do dalších dvojitých dveří a byla pryč. Dveře se ještě chvíli houpaly a skřípaly.

S rukou na srdci, jako by jí hrozil infarkt, se Sophie vydrápala ven z úkrytu. „To musela být paní Freemanová! Dovedeš si představit, co by nás čekalo, kdyby nás objevila?“ podotkla tiše.

„Jo, ovesná kaše a klečení na hrachu až do konce roku,“ zavtipkoval Callum. „Co tady vůbec dělá? Neříkalas, že jsou všichni učitelé na schůzi?“

„Kdoví – možná si zapomněla koště.“

S úsměvem se opět rozběhli.

„A jsme tady!“ Sophie zastavila u velkých dubových dveří. Vedle nich stálo na měděné cedulce: Tamsin Morrowová, ředitelka.

Callum vzal za kliku.

„Zamčeno,“ vzdychl.

„Žádný problém.“ Sophie natáhla ruku k hornímu ostění dveří a vyskočila. Prsty se jí podařilo nahmátnout něco malého a kovového. Shora spadl klíč. Callum ho chytil a podal jí ho.

„Skvělá práce,“ kývl pochvalně.

Sophie pokrčila rameny a vložila klíč do zámku. „Mamince se už tolikrát podařilo zabouchnout dveře zvenčí, že jsem jí navrhla, aby si tu nechala náhradní klíč!“

Otevřela dveře a vešla dovnitř.

Callum se za ní ostře nadechl. „Ehm, dobrý den, paní Freemanová!“

Sophie se otočila jako na obrtlíku. Srdce jí bušilo až v krku. Za ní stál Callum, hloupě se křenil, ale nikdo jiný tu nebyl.

„To vůbec nebylo vtipné!“ Plácla ho po rameni.

„Měla ses vidět!“

Sophie zavřela dveře. Oba dva se o ně opřeli a vybuchli smíchy. Ze zdí na ně hleděly portréty předchozích ředitelek. Callum se přestal smát.

„Ty jo, takové plakáty bych ve svém pokoji nechtěl,“ přejížděl očima z jednoho obrazu na druhý. „Jsou ještě děsivější než portréty ředitelů v otcově kanceláři. Nenahánějí ti hrůzu?“

Sophie pokrčila rameny. „Vyrůstala jsem tady, vzpomínáš? Připadají mi jako moje tetičky.“ Začala otevírat šuplíky v kartotéční skříni.

„Fááájn. Připomeň mi, že nemám chodit na vaše rodinná setkání.“ Callum potřásl hlavou, jako by se chtěl zbavit nepříjemných představ. „Takže, co vůbec hledáme?“

„Aha!“ Sophie našla, pro co přišli. V ruce držela několik čtverců silného papíru krémové barvy. „Prázdná vysvědčení.“

Podala hromádku Callumovi.

„A co teď?“

Sophie se bavila jeho zmateným výrazem.

„Zapoj svou představivost a důkladnou znalost svých přátel.“

„No dobře,“ zatvářil se Callum nejistě.

„Vysvědčení,“ poznamenala Sophie vesele, když si sedla za matčin stůl a začala psát, „většinou zaznamenávají špatné věci. Koho zajímá, že Erin Bestové nejde dějepis? V opravdu důležitém předmětu, jako jsou klepy, má totiž jedničku s hvězdičkou.“

„Chápu,“ usmál se Callum.

„A za snění o chlapcích během dne dostane jedničku. Ty hodiny tréninku se jí opravdu vyplatily!“ Sophie vyplnila další řádku ve vysvědčení.

„To bude legrace,“ zajásal Callum a popadl do ruky pero.

„Říkala jsem ti to!“ usmála se Sophie.

Oba několik minut tiše pracovali. Sophie chtěla vyplnit vysvědčení pro všechny své kamarádky, ale Callum ji přerušil a jedno vysvědčení jí podal. Sophie na něm uviděla svoje jméno a ještě jedno, velmi známé jméno. Jareth Quinn. Jeho plakáty zdobily stěny jejího pokoje.

„Sophie Morrowová – jednička za jednostrannou zamilovanost do celebrity,“ četla nahlas.

„Jednička? Tak moc zase Jaretha Quinna nezbožňuju,“ durdila se rudá jako rak.

„Tak to máš štěstí, protože jsem ti chtěl napsat jedničku s hvězdičkou za výjimečnou snahu!“ Callum se podíval na psací stůl. „A další vysvědčení už nemáme? Ještě bych jich pár potřeboval.“

Vydalo: Albatrosmedia – CooBoo; srpen 2013