Připoutaný milenec – 8. část (Bratrstvo černé dýky ff)
Vee konečně přišla na to, jak zapomenout. A V konečně zjistil, že je blb.
Pokračování fanfiction k sérii Bratrstvo černé dýky.
(předchozí díly zde)
„Jez!“ nakázala Julia a postrčila talíř se sotva dotknutými těstovinami zpátky před Vee. Na dnešek neměly jiný plán než návštěvu vyhlášené italské restaurace. Vee by si to za normálních okolností nejspíš užívala, ale poslední dobou ji skoro ze všeho pálila žáha a navíc měla pocit, že jíst je prostě stejně k ničemu. I teď se na svou kamarádku zamračila a radši sáhla po sklence vína. Bylo dobré, i když hodně trpké. A bylo silné, takže při téhle třetí skleničce už Vee cítila, jak jí těžknou nohy a jazyk. Cítila se příjemně otupělá. Nečekaně klidná. A na Vishouse si nevzpomněla minimálně čtvrt hodiny, což byl rozhodně pokrok. Teď se jí sice zase všechno uvnitř sevřelo do malé kuličky, ale když si znovu lokla, ten nepříjemný pocit zmizel.
Věděla, že zapíjet žal je blbost. Totální kravina. Ale pokud měla možnost se na chvíli oprostit od myšlenek na upíra, co ji takhle zničil, brala cokoliv.
Julii to došlo až ve chvíli, kdy Vee objednala další láhev.
„Nehodláš se tu ožrat, že ne? Jak tě potáhnu domů?“ zamračila se na ni.
„Vezmeme si taxíka,“ navrhla Vee a snažila se artikulovat, aby jí bylo rozumět. Bylo jí to jedno. Právě teď se začínala cítit fakt dobře a nehodlala si kazit náladu tím, že by měla myslet na důsledky svého jednání.
„Jestli se opiješ, nikdo nás do taxi nevezme,“ namítla Julia. „Budu tě muset vléct na zádech, a to se mi rozhodně nechce. Takže tu flašku odvoláme, zaplatíme a půjdeme domů, jo?“
„Já nechci jít domů. Mně se tu líbí,“ bránila se Vee. Hodlala se bavit. Chtěla jít mezi lidi, tančit, poslouchat muziku. V bytě Julie a Martina si nemohla pouštět hudbu tak nahlas, jak byla zvyklá, protože na ni bušili sousedé. A ze sluchátek to prostě nebylo ono, potřebovala prostorový zvuk. Dneska chtěla najít klub, ve kterém budou hrát tak, jak má ráda, a zůstat tam klidně až do rána. Krucinál, přece nebude zbytek života sedět na zadku kvůli jednomu pitomci, ne? Možná se nechala těmi pocity převálcovat, ale je čas na to, aby se konečně sebrala a šla dál.
Možná by tam mohla někoho sbalit. Vyrážení klínu klínem je jeden ze způsobů, jak zapomenout na chlapa, ne?
„Jul,“ uculila se, „už jsem ti řekla, že ty tvoje minicopánky fakt miluju?“ Julia jí na to neskočila; jako právnička dobře poznala kličky a záměrné změny tématu. Zavrtěla hlavou, až se jí dlouhé rasta copánky rozkomíhaly, a zabručela:
„Ať už máš v plánu cokoliv, nelíbí se mi to!“
„Nebuď usedlá,“ naléhala Vee. „Chci jít někam pařit až do rána a potkat tam nějaký chlapy. Bude sranda. Je pátek, proboha! Zítra nemusíme pracovat. Sbalíme hrozně krásný chlapy a budeme s nimi provádět nějaké nemravnosti, co ty na to?“
„Jsem zadaná,“ odsekla Julia dotčeně. Vee se opilecky rozhihňala:
„Já na Martina trochu zapomněla! Neříkej mu to… Dobře, já budu balit chlapy a ty se budeš dívat, co?“
„Lepší plán na páteční večer jsem si nemohla přát,“ řekla Julia ironicky. Vee chvíli trvalo, než si v hlavě přebrala, co po ní vlastně chtěla, a pak se rozhihňala znovu:
„Promiň. Fakt. Jsem opilá. Nemusíš se dívat. Já klidně půjdu sama, to je v pohodě.“
„Nenechám tě jít nikam samotnou, proboha. Podívej se na sebe. Odvedl by si tě domů první idiot, kterého bys potkala,“ namítla Julia, a když číšník přinesl další láhev vína, požádala ho o účet. Vee ji nadšeně objala a vydala se na záchod. Na to přesně Julia čekala; vyndala z kabelky mobil a vytočila Toddovo číslo. Řekla mu, že pokud by se nudil a chtělo se mu vyrazit si na větší výlet, má sednout do auta a dojet za nimi do baru U Piráta, kde už spolu několikrát popili. Todd už sobě měl dvě piva a právě jim začínala zkouška s kapelou, takže se omluvil a popřál, ať se dámy baví. Julia zavěsila a povzdechla si; doufala, že Vee se bude bavit o něco víc než ona, která bude ten večer za hlídacího psa.
„Jsem vyčuraná!“ oznámila Vee až moc hlasitě, když se objevila u stolu. Vůbec si toho nevšimla a začala na sebe natahovat svetřík. „Jdeme?“ řekla nadšeně a popadla víno. Julia měla pocit, že to nebude úplně nejlepší plán, ale vstala a na rozdíl od Vee nezapomněla vzít její malou kabelku z opěradla židle.
***
V se vrátil do Doupěte a v obýváku hned narazil na Butche. Zahučel pozdrav a měl v plánu rychle zapadnout k sobě do ložnice a zůstat tam. Venku byli dneska Zsadist s Phurym a on měl před sebou volnou noc. Což posledních pár dní absolutně nesnášel. Butch mu ale překazil plány, protože zbystřil, zvedl se z koženého gauče a šel k němu. A pak se zhluboka nadechl.
„Nečuchej ke mně!“ okřikl ho Vishous. Butch se na něj podíval se směsicí nechápavosti a vzteku:
„Tys byl se ženskou?!“
Vishous nechápal, proč se zase cítí, jako by se za to měl omluvit. A už vůbec netušil, proč rychle vyhrkl:
„Jen jsem se krmil.“
A díky tomu, že Butch zůstal konsternovaně stát na místě, se mohl konečně schovat do ložnice.
A tam hned zamířit do sprchy. Protože sám moc dobře cítil tu lehounkou, svěží vůni, která na něm zůstala, přestože pil jen ze zápěstí.
Když se vrátil do ložnice, slyšel z pokoje rozhovor. Poznal Rhageův hlas a povzdechl si. Určitě je tu, aby je vytáhl někam ven. Ale V na nic takového rozhodně neměl náladu. Chtěl si tu posedět, možná trochu pohnout se hrou a taky zkontrolovat, jestli se kolem Sahvova domu nemotaly nějaké podezřelé osoby. Věděl, že Vee tam není. Sahvage mu řekl, že odjela na neurčito. Ale díky tomu pitomému poutu měl pocit, že musí dávat pozor i na něj, protože kdyby se mu něco stalo, jí by to ublížilo. Už se smířil s tím, že jeho podvědomí z něj dělá vymatlaného blbečka. Teď už jen čekal, kdy to trochu povolí a on se bude moct začít chovat jako normální upír, ne jako zdegenerovaná troska.
Otevřel dveře, aby Rhageovi na rovnu řekl, že dneska s ním nemá počítat. Než stihl cokoliv říct, rozzářený Butch se k němu přiřítil a chvíli to vypadalo, že ho snad obejme. Nakonec ho šťouchl pěstí do ramene a pochválil ho:
„Jsi fakt borec! Proč jsi mi to neřekl?“
Kdyby Vishous uměl zabíjet pohledem, z Rhage by teď byla jen hromádka popela. Naneštěstí tuhle schopnost neměl, takže musel sledovat, jak blonďák krčí rameny a vysvětluje:
„Butch byl na tebe naštvanej, tak jsem chtěl vědět, co jste si vy dva provedli. Nevěděl jsem, že je tajný, že ses nakrmil od Vyvolené. Za to se nemusíš stydět, ne? Proto je máme.“
„Byl jsi poslední dobou u sebe v bytě?“ zeptal se Butch ledabyle.
„Ne,“ odpověděl V. Pak mu došlo, že Butch nikdy neklade prázdné, konverzační otázky. Měl chuť si dát facku, protože viděl, jak spokojeně se Butch tváří. Dřív než mu mohl začít říkat něco o tom, že je bezva, že nemá chuť na hrátky, odsekl:
„Ušetři si další přednášku na téma vázání a vztahy, Poldo. Fakt na to nemám náladu!“
„Dal ses na dráhu lektora?“ zazubil se Rhage a sundal si kožený plášť. Pak se posadil na gauč, nohy v obrovských botách si položil na stolek a pobaveně čekal, co se bude dít.
„Jen mu pomáhám se vzpamatovat. Podívej se na něj, je z něj troska,“ řekl Butch. Obrátil svou pozornost na Vishouse, a přestože mu bylo řečeno, ať to nedělá, začal: „Jako vážně, podívej se na sebe. V koupelně ses určitě musel vidět, ani ty se nedovedeš oholit bez zrcadla. Takže sis určitě všimnul, že vypadáš vážně jako pytel sraček. A víš, proč to je?“
„Protože nejsem se svou shellan,“ zavrčel Vishous větu, kterou slyšel několikrát denně. „Vážně si to můžeš odpustit!“
„Nemůžu. Buď od té dobroty a vzpomeň si – protože já vím, že máš sakra dobrou paměť – jak vypadal Rhage, když si myslel, že přišel o Mary. Máš to? A vzpomeň si, jak bylo mně, když jsem neměl Marissu u sebe. A to jsem ani nebyl upír! Takže, milej kamaráde, pokud se neprobereš, čeká tě pár století pořádnejch depresí. Těšíš se na to?“
„To je pravda!“ přidal se Rhage. „Když si na to vzpomenu, chce se mi se zvednout a okamžitě si pro ni dojít do Bezpečného domova, abych ji mohl… Abych jí mohl dát pusu, že,“ zakřenil se.
„Zsadist to zvládal docela v pohodě,“ vytasil se V s esem. Nejděsivější bratr dokázal bez mrknutí oka nechat Bellu odejít. Prostě tak. Chce jít? Ať si jde. Fajn. Jenže Butch, místo aby konečně uznal porážku, nasadil vítězný úsměv.
„A celou tu dobu pracoval na tom, aby se z něj stal upír přesně pro ni, ty blbečku. Kdyby nepřišla ona, byla jen otázka dnů, kdy se za ní vydá. Jsi cvok, když to pořád popíráš.“
Pravda byla, že V to popíral sám před sebou. Kdyby si pořád dokola neříkal, že když vydrží dostatečně dlouho, objeví se nějaká jiná vize, která zneguje tu předchozí, a on bude volný, zbláznil by se. Sebral by se a vydal se najít Vee, dovedl by ji sem a pak by ji nemíň týden nepustil z postele. Jenže v tom byl ten háček. Když už by se smířil s tím, že ho nějaká ženská vážně dostala, pořád tu byla ta věc s jeho vztahem k sexu. Nemohl by s ní být. Protože by jí ublížil. Což absolutně odporovalo tomu, co cítil. Musel by si ho uříznout, aby nehrozilo, že se na ni vrhne a udělá jí něco z toho, co dělal ženám předtím, než ji potkal.
Možná by to bylo řešení. Je už přece jedno, jestli ho chybí jen jedna část, nebo všechno, ne? Stejně by se na něj ani nepodívala, znechucená tím, co vidí.
Třeba by stačilo jen mít ji u sebe. Aby věděl, že je v pořádku. Pak by se mohl normálně soustředit na práci a na boj a nemusel by mít za zadkem Butche, který se o něj bál a nenechal ho při hlídce odejít dál než na deset patnáct metrů.
„Nechci jí ublížit,“ zamumlal Vishous tak, že mu bylo sotva rozumět. Ale bylo, takže se dočkal dalšího rozradostněného plácnutí, tentokrát do zad. Tušil, že prohrál sám se sebou.
„To se nikdy nestane, chlape,“ oznámil mu Rhage. „Radši by sis ukousl ruku, než bys ublížil své shellan. Hele, když si Mary ochočila moji obludu, tak si Vee levou zadní poradí s tebou. Hochu, ty budeš poslouchat na slovo!“
Butchovo zaúpění přišlo o vteřinu dřív, než Rhageovo:
„To poslední jsem si asi mohl odpustit, co?“
Jenže místo očekávaného návalu vzteku cítil V jen prázdno. A někde hluboko uvnitř se objevila malá, maličká myšlenka na to, že ji vážně potřebuje mít u sebe, ať se děje cokoliv. Pak mu došlo, jak přesně na tom teď s Vee jsou: utekla před ním a aktuálně je někde uprostřed Manhattanu – to bylo jediné, co dokázal zjistit z její IP adresy, když se tak trochu podíval na její web. Netušil, jestli to bylo naschvál, nebo o tom ani nevěděla, ale její poskytovatel používal proměnné IP adresy a V tak jen věděl přibližný rozsah pokrytí. Měl dvě možnosti: vytlouct ze Sahvage, kde přesně teď Veronica je, nebo prošmejdit každou ulici a doufat, že ucítí její vůni, která se mu už nesmazatelně vryla do čichových i mozkových buněk.
„Jedeme za jejím bratrem,“ řekl a cítil nával adrenalinu. Jako by ho jeho tělo samo postrkovalo. „Potřebuju zjistit, jak jsme na tom. Potřebuju ji vidět a zkusit, jestli si se mnou třeba nepromluví, nebo tak něco.“ Cestou do ložnice se zarazil: „Vážně jsem řekl, že si potřebuju promluvit o vztahu?“
„Jo,“ souhlasili pobaveně Rhage i Butch.
„Kurva,“ zabručel V a šel se obléct.
***
Chvíli po jedné seděl v Escalade a přes hlasitou hudbu neustále nutil Butche, aby buď přidal, nebo zastavil a nechal ho řídit. Návštěva u Shava vypadala nejdřív jako ztracený čas, protože mu její tvrdohlavý bratr odmítl říct, kde Vee v New Yorku bydlí. A odmítl jí vzkázat, že by s ní V potřeboval mluvit. Vishous se pokusil zaslechnout něco z jeho hlavy, ale měl smůlu, nedostal se do něj. Když už byli skoro na odchodu, těsně před tím, než smazal z hlav těch tří lidí ve zkušebně všechny vzpomínky na to, že tu on a bratři byli, přiletěla k němu najednou důrazná myšlenka. Veronica se baví. Zarazil se a podíval se na baskytaristu, který si ho měřil s pohrdavým úšklebkem. Než si stihl Sahvage všimnout, že se něco děje, dostal se černochovi do hlavy a našel to, co potřeboval. Vee je u jeho sestry. A zrovna teď se šla bavit k Pirátovi.
Víc nepořeboval vědět.
Teď proklínal to, že Butch je tak chytrý, že si uvědomil, že pokud by se třeba Vee rozhodla se vrátit domů, taky to neumí jinak než po svých, takže auto je nutné vzít s sebou. A nesnášel, že to je do New Yorku tak daleko. A že Butch nejede rychle. A že Rhage na zadním sedadle cukruje do mobilu, protože přece nemohl opustit město, aniž by řekl Mary, kam jede. A nejvíc nesnášel, že vůbec neví, jak vypadá okolí klubu a kolik je tam lidí. Takže by si hodně zahrával, pokud by se někam tam dematerializoval. Jistě, pár náhodných chodců mohl uchlácholit a změnit jim vzpomínky. Jenže pokud tam byly kamery, nestačil by vyrobit krycí mhis dostatečně rychle a pak by se musel srát s hledáním kamer a jejich centrál a nakonec by mohl strávit noc tím, že se bude vymazávat a Vee ani nezahlédne.
„Mohl bys přidat?“ řekl znovu. Butch už ani nereagoval. Jen se podíval na navigaci a řekl:
„Dvacet tři minut.“
Bylo to nejdelších osmnáct minut Vishousova života. A zároveň za tu dobu zaslechl od Butche nejvíc nadávek, protože nakonec ho opravdu donutil přidat a za to musel slíbit, že zaplatí všechny případné pokuty a postará se o policajty.
Když se konečně dostal do baru U Piráta, zalila ho vlna úlevy. A hned na to panika, protože Veronicu nikde neviděl, přestože ve změti smradů a pachů její vůni cítil dostatečně silně. Buď tu někde byla, ale od vchodu se nedala zahlédnout, nebo před chvílí odešla. Chtělo se mu ječet. A brodit se davem lidí, odhazovat je do stran a nestarat se o to, jestli si ublíží. Byl tak blízko! Všiml si, že se celý téměř neznatelně třese. To ta její vůně. Potřeboval ji tak moc, že skoro zaúpěl nahlas.
„Zklidni se,“ doporučil mu Butch a postavil se vedle něj. Rhage cítil za sebou. Věděl, že ho nenechají udělat nějakou hloupost.
„Nevidím ji,“ řekl nervózně. Dal se do pohybu, odhodlaný prolézt celý klub od střechy po sklep, dokud ji nenajde a nebude ji držet vlastníma rukama. Čím víc času tu strávil, tím víc byl přesvědčený, že Vee tu ještě je. Určitě se jí tu líbilo. Právě tu hrála rádoby rapová hudba od Willa Smithe, nějak upravená. Ale byl to ten typ, který má ráda. Tak kde je?
Prodrali se kolem baru a zjistili, že za ním je velký průchod do další části klubu. Taneční parket. A pódium, na kterém bylo stanoviště DJ a navíc pár muzikantů. Stěny byly polepeny plakáty s programem dnešní noci: Namixujte to dohromady. Takže Will Smith hrál od Dje a ty úpravy obstarávali hudebníci. A všichni se už od pohledu skvěle bavili. Tak kde je ta Vee? Proč není na parketu? Možná u támhletoho zadního baru…
„I tu další písničku určitě všichni poznáte,“ oznámil DJ tanečníkům. „Co byste řekli na Lady Gaga a Metallicu?“ Dav nadšeně zaryčel a DJ se zasmál. Vishous dloubl do Butche a tázavě kývl hlavou.
„Nikde ji nevidím, je tu hrozně narváno,“ zamračil se Polda. Pokračovali dál k baru.
„A díky našim dvěma odvážným dámám i u téhle písničky uslyšíte všechny vokály naživo!“ brebentil DJ. Vishous ho vnímal jen na půl ucha, dokud nezaslechl Veroničino jméno.
Byla tam. Stála na pódiu mezi kytaristou a černoškou s dlouhými copánky. Obě se vesele křenily, černoška se naklonila k mikrofonu a řekla:
„Nikdy by mě nenapadlo, že dnešní noc skončí takhle. Ale je to boží, že jo, děvče?“ Otočila se na Vee, která pozvedla panáka k přípitku a pak mrkla na kytaristu:
„Tak šup, chlapci. Vždycky jsem si chtěla zkusit zazpívat Gagu.“
Kytarista přikývl a podal jí cigaretu, kterou doteď svíral mezi rty. Vee ji ochotně vzala a labužnicky zhluboka natáhla kouř do plic.
Je opilá, kouří a flirtuje?!
Vishous dunivě zavrčel a vydal se směrem k pódiu.
Pokračování příště
Původně vyšlo na webu bez-hranic.cz