Bill Willingham: Mýty 3 – Láska jako z pohádky
Mýtov – utajená oblast New Yorku, jejíž obyvatelé jsou nesmrtelní exulanti z magických a pohádkových světů. „Mýty“ musely odejít ze svých vlastí, které padly do rukou jejich Nepřítele. Už několik staletí tají svou existenci před „všedňáky“. K Mýtovu patří i Farma, kde svůj domov našly „Mýty“, jež si nikdo nemůže ani při nejlepší vůli splést s lidmi.
Mýtovu starostuje král Cole. Nechybí Krásný princ, jehož první manželkou byla Sněhurka (aktuálně zástupkyně starosty), druhou Šípková Růženka a třetí Popelka. Zákon v Mýtově zastupuje Zlý vlk. Největším bohatstvím disponuje krutý Modrovous a nejhledanějším zločincem je revolucionářka Zlatovláska, co vyrostla se třemi medvědy.
Obyvatelé Mýtova mají problém. Na Zlého vlka (přezdívaného Wolfi) se obrátil novinář Tommy Sharp. Píše sloupek Ostré komentáře pro Daily News a rozhodl se zveřejnit informace o tajné nesmrtelné komunitě Mýtů, jež mylně považuje za upíry. Wolfi se mu vysměje, ale obratem svolá poradu, kde se dohodne další postup. Tohle není jediná potíž, kterou musí šerif Mýtova řešit, protože on i Sněhurka se stali vysoce nepohodlnými pro jednoho z Mýtů, jenž se spolčil se Zlatovláskou.
Třetí díl Mýtů obsahuje původní komiksové sešity 11 až 18. Vedle hlavních zápletek o novináři Sharpovi a o snaze zlikvidovat Wolfiho a Sněhurku čtenář najde hned na začátku komiksu příběh Pytel kostí o podvodníku Jackovi z dob Občanské války. Na konci knihy na něj čeká příběh Ječmínkové nevěsty o snaze obyvatel Malíčkova najít si nevěsty.
Obyvatelé Mýtova se ve spoustě věcí podobají všedňákům (obyčejným lidem). Mezi Mýty není větší sukničkář než Krásný princ. Zlý vlk připomíná osamělého detektiva s věčnou cigaretou v puse. Sněhurka se straní ostatních, protože její blízcí ji většinou zradili. Rozhodně mají na hony daleko do hodných, milých, laskavých a nevinných bytostí.
Scénář vytvořil Bill Willingham, ale na grafickém ztvárnění se podílel celý tým lidí. Kresbu jednotlivých příběhů obstarali Mark Buckingham, Lan Medina, Bryan Talbot a Linda Medley. Barvu měl na starost Daniel Vozzo. Odlišné ztvárnění se objevuje hlavně u příběhů Ječmínkové nevěsty a Pytel kostí, což není na škodu, naopak to jasně a zřetelně odliší příběh od hlavní dějové linie. Kresba je příjemně srozumitelná a nehrozí, že by si čtenář popletl postavy. Propracovanost jednolivých okének se liší. Záleží, jestli se jedná o detailný záběr na postavu nebo její obličej nebo o krajinu či prostředí. Nejvíc dostává po grafické stránce zabrat Wolfi, jehož obličej v lidské podobě je místy degradován na úroveň brambory s tmavými fleky a výrazným nosem.
Mýty: Láska jako z pohádky se dá číst i samostatně bez znalosti předchozích dílů. Ovšem pro nic za nic obálka netvrdí, že se jedná o komiks pro dospělé čtenáře. Nechybí nahota (nikoliv přílišná), ale občas ve větším množství stříká krev. Násilí autor použil přiměřeně a zbytečně s ním neplýtvá. Neobjevuje se detektivní zápletka, ale příběhy rozhodně čtenáře pobaví. Nechybí napětí i akce, velký prostor dostávají intriky, jak už to tak bývá tam, kde je možnost získat majetek a korunu.
Mýty představují příjemné počtení nejen pro milovníky pohádek.
Vydal: Crew; 2013
