Michaela Burdová: Syn pekel – Vlčí krev

Vydejme se do Velwetie, tajemné země obývané Temnovlky – nesmrtelnými bytostmi, ze kterých jde strach. Lidé jsou pro ně pouhou kořistí. Minulost vlkodlaka Nerana, nazývaného Syn pekel, je s Temnovlky pevně svázána. Jen čarovný nektar Étarlininy slzy by mu mohl pomoci se odpoutat a zvrátit svůj osud. Musí uzavřít spojenectví s elfkou Liadel, kterou ze srdce nenávidí. Podaří se mu odhalit její tajemství? Bude Neranovi odpuštěna dávná zrada? Ve Velwetii mezitím propuká boj temných sil – třinácti démonů. Neran je vtažen do bitvy o moc. Kdo zvítězí, rozhodne o osudu celé země.

KAPITOLA 1.
NOČNÍ PŘÍZRAK

Lidmi zavržen
Do propasti hnán
Krásou omráčen
V posedlosti sám

Hnali ho jako lovnou zvěř. Při každém pohybu se mu stříbrný hrot šípu zavrtával hlouběji do masa. Podařilo se jim zasáhnout ho do lopatky a dvakrát do boku. Kvůli zranění se nemohl proměnit. Slyšel za sebou vzrušené hlasy, dusot jejich nohou, pokřik, kterým se ho snažili vyprovokovat a dostat z úkrytu. Temnotou lesa blikala světla jejich pochodní. Obyčejní sedláci jako oni by nikdy odvahu k honu na vlkodlaka nesebrali, nebýt toho lovce.

Občas se takoví najdou. Muži, kteří jsou od raného dětství cvičeni k lovu vlkodlaků. Zasvětí tomu svůj život, ale přes veškerý výcvik, odvahu a zkušenosti, i lovec je stále pouze člověk. Neran to věděl a nikdy si s někým takovým hlavu nelámal. Byl tisíckrát schopnější než ten nejlepší lovec celé Velwetie. Jenže dnes to bylo jiné. Dnes se lovci podařilo zburcovat celou vesnici. Lidé byli připraveni. Museli žít se strachem z Temnovlků, kteří se plížili zemí a zanechávali za sebou mrtvoly, každý den. Teď na ně měli nachystané stříbro, i když je zabít nedokázalo. Jenže Neran Temnovlk nebyl a stříbro ho zabít mohlo.

Brodil se trnitými houštinami, rozervanou košili přilepenou potem k hrudi. Noc s sebou nesla pachuť čehosi temného. Tma byla hustá a pohlcovala veškeré světlo. Neran měl oproti lidem jednu velkou výhodu – viděl skvěle i v noci.

Na okamžik se zastavil, ramenem se opřel o strom a divoce nasával vzduch i pachy s ním smíšené. Lovci byli blízko. Jestli rychle něco nevymyslí, dostanou ho. Uchopil šíp zabodnutý v boku a zatáhl. Musel se kousnout do rtu, aby nevykřikl. Stříbro mu spalovalo maso a popálilo mu i dlaň. Hned ho pustil, aby si vyrval z těla i ten druhý. Pak se pokusil vytáhnout ten v lopatce.

Blízko jeho úkrytu někdo zakřičel. Nechal šíp být a dal se znovu do běhu. Udělali s bratrem chybu, když si v místním hostinci poručili pivo. Království Erinol bylo známé svou fanatickou posedlostí vymýtit všechny Weer worfy. Neran si zrovna odskočil, když do hostince vešel podezřelý muž. O pár minut později byl Neran svědkem toho, jak lovec překvapil jeho bratra Gerrata a ochromil ho stříbrným řetězem. Neran se rozhodl počkat a osvobodit bratra, až to nebude nikdo čekat. Jenže se šeredně spletl. Protože lovec s celou vesnicí čekal právě na tohle. Až se objeví ten druhý a přijde druha zachránit.

Tak začal hon.

Neran cítil, jak se mu zranění na boku pozvolna hojí. Ačkoli byl stále oslabený, dokázal získat malý náskok. Zastavil se v úkrytu křovin a mohutných kořenů. Horečně přemýšlel, co dál. Jak pronásledovatele setřást a zároveň zachránit bratra. Měl chuť všechny roztrhat na cáry a vykoupat se v jejich krvi. To by mu dodalo sílu i pozvedlo náladu.

Jenže byl obklíčený. Kdyby se mu podařilo zůstat schovaný delší dobu, vrátily by se mu síly a pak by je dokázal vyřídit. To by ale nesměli pročesávat celý les.

Vtom ji spatřil.

O kus dál protínala hvozd pěšina a uprostřed ní stála nahá dívka.

Neran na ni nepokrytě zíral. I ve tmě dokázal poznat, jak je nádherná. Zdálo se, jako by ji zplodila sama noc, jako by noční procházky byly její přirozeností. Přesto nešlo Neranovi do hlavy, co dělá taková křehká bytost sama uprostřed nočního lesa? V těchto zlých časech, kdy Temnovlci masakrují zemi, žádný smrtelník po setmění nevytáhne paty z domu.

Navíc byla úplně nahá. Bylo na ní něco fascinujícího. Cosi Nerana ochromovalo a zároveň ho nutilo vyrazit k ní a padnout jí k nohám. Jenže dívka místo toho vyrazila k němu.

Vydá: Fragment; únor 2013

O autorce:
Michaela Burdová pochází ze Sestrouně u Sedlčan a psaní se věnuje od 16 let. Zatím napsala osm knih pro děti i mládež. Jejím literárním debutem se stala v roce 2008 fantasy trilogie Poselství jednorožců. Třetí díl Záchrana Lilandgarie se umístil na 3. místě v ceně dětí ankety SUK za rok 2009. S celou trilogií se umístila mezi dvaceti nominovanými knihami na Zlatou knihu 2010 a také mezi dvaceti nominovanými autory. Trilogie Poselství jednorožců prorazila i do zahraničí a koncem roku 2010 vyšla v srbském nakladatelství Evro Giunti.
Po Jednorožcích následovala další fantasy série Křišťály moci. V anketě SUK se staly druhý díl Hněv Pána ohně a třetí díl Věž zkázy 12. nejoblíbenější dětskou knihu za rok 2011. Poslední díl Minotaurus (2012) se ve známém knihkupectví Arara držel v žebříčku nejprodávanějších knih pro děti a mládež na 5. místě.
Syn pekel je její osmou knihou a vychází 27. února 2013. Plánují se dva díly a už teď má Michaela rozpracovaný další nápad na novou knížku.
Kromě psaní se věnuje i malování. V lednu 2012 uskutečnila svou první výstavu obrazů. Syn pekel je také první kniha, ve které se objevují její ilustrace. Zaměřuje se na malby a kresby ke svým knihám a na malby zvířat. Zvířata miluje a snaží se také zapojovat v boji za jejich ochranu, navštěvuje psí útulek, je členem organizace Svoboda zvířat a Nadace na ochranu zvířat, je sponzorem lišky obecné v záchranné stanici Ochrana fauny ve Voticích a zajímá se o projekt Chrti v nouzi.