Petr Kopl: Hororland – Procitnutí
Být pubertální třídní mimoň je špatné. Být mrtvý pubertální třídní mimoň je ještě horší, i když Martin, milovník divadelních tragédií, by s tímto názorem nejspíš nesouhlasil. Smrtí život nemusí končit, obzvlášť když se objeví zajímavá pracovní nabídka.
Martin Lafetka není typický teenager, protože miluje klid, samotu, divadlo a hlavně Hamleta. Jeho spolužáci mu to občas dají nepěkně pocítit. Všechno se začne měnit, když na útěku před spolužákem spadne do zapomenuté studny uprostřed pole. Doma později zjistí, že ho rodiče ignorují, a dokonce si pozvali doktora, který by si s ním měl promluvit. Bohužel, tajemného profesora Marka nedaleko bytu Lafetkových přejede auto. Několikrát. V divadle Martin spatří záhadnou postavu, ze které se vyklube mrtvý profesor Marek, který je Vzkříšencem. Nabídne Martinovi, že ho vrátí zpět do života, pokud se stane novým Vzkříšencem, který směřuje duše zemřelých správným směrem do světla.
Postava Martina není vůbec překvapující, protože se naprosto nestává, aby hrdinou byl úplně normální student, oblíbený v třídním kolektivu, aktivně se věnující nějakému sportu a randící s královnou krásy místní školy. Pravděpodobně proto, že sport a záchrana světa, lidstva, světového míru nebo jiné nadpřirozené záležitosti se časově vylučují. Martin pochází z obyčejné rodiny, ale je trochu snílek, romantik, introvert a knihomol. Malinko závidí školní fotbalové hvězdě i třídnímu grázlovi. S životní změnou si poradí, ale jako většina začátečníků dělá chyby a neposlouchá rady zkušenějších.
Komiks je doporučen pro čtenáře od patnácti let, za což pravděpodobně může několik scén obsahujících násilí a pár okének s cákanci krve. Bez toho by příběh svou náročností odpovídal pravděpodobně lehce mladšímu čtenářskému publiku.
Kresba vhodně zachycuje temnou náladu příběhu. Nejpropracovanější jsou překvapivě budovy. Staroměstské náměstí i chodby metra vypadají velmi věrně. Naproti tomu postavy příběhu jsou nakresleny jednoduše a chybí jim detailnější rysy. Převládají tlumenější, šedší barvy. V nočních scénách se objevuje žlutohnědá, v prostorových fialovomodrá a nadpřirozeno je modré. Velmi snadno se dají rozlišit bubliny zobrazující výkřiky, popisy i řeč.
Příběh se odehrává ve dvou časových liniích, v Martinově současnosti protnuté retrospektivními scénami, ve kterých čtenář zjišťuje, jak se stal Vzkříšencem. Největší zápor komiksu představují scény, které mají vtáhnout čtenáře do děje, resp. ve kterých hlavní postava promlouvá k čtenářům. Působí zbytečně, kýčovitě a u vznětlivějších typů hned v prologu vyvolávají chuť komiks zahodit bez ohledu na další obsah.
Velmi zřetelně jde poznat, že se jedná o první díl z delšího celku, neboť v závěru autor nechává otevřené hned dvě velmi zajímavé zápletky týkající se světa živých i mrtvých. Procitnutí představuje zajímavé, ale příliš krátké obrázkové čtení pro mladší generaci.
Vydal: Fragment; 2012
