Kim Harrison: Pro hrst amuletů
Po dlouhém čekání na čtvrtý díl série o Rachel Morganové se čeští a potažmo slovenští čtenáři a přátelé rusovlasé čarodějky ze Cincinnati konečně dočkali. Vysoká laťka, kterou po prvních dvou pomalejších dílech nastavil akcí i emocemi nabitý třetí díl Nikdy nezemřít, se překonává hodně těžko, román Pro hrst amuletů na ni ovšem s přehledem dosáhl.
Rachel se už smířila s tím, že ji její přítel Nick opustil. Má lásku upíra Kistena, přátelství upírky Ivy a skřítka Jenkse a vcelku spokojený, i když poněkud rušný život. Pak se ovšem dozví, že Nick je držen na ostrově obývaném několika smečkami vlkodlaků, kteří z něj chtějí mučením dostat, kam ukryl starodávný artefakt, jenž jim ukradl. Rachel neváhá a spolu s Jenksem, kterého kouzlem proměnila z deseticentimetrového skřítka na téměř dvoumetrového štramáka, se vydává Nicka zachránit.
Otevírá se před námi další román z pera Kim Harrison, která si pro své čtenáře připravila nejen akcí nabitý děj, ale také pasáže velmi emocionální. Už na prvních stránkách jde naší rusovlásce o život a jí i čtenářům začíná být jasné, že bez ne hrsti, ale celé náruče amuletů nejen proti bolesti se ani na zbývajících stránkách neobejde.
Ve chvílích, kdy si čarodějka i její přátelé mohou oddychnout, že jim alespoň na pár minut není v patách banda rozzuřených vlkodlaků, si Rachel odpočine sice fyzicky, ale určitě ne psychicky. Od odchodu z IBA žije s upírkou, která má za sebou bolestnou a krvavou minulost, na kterou se snaží zapomenout. V tom jí pomáhá jen láska jejích přátel, což se odráží na vztahu, který mezi sebou Rachel a Ivy mají. Na čtenáře tak čekají velmi emotivní scény. Ta, v níž Rachel vyznává, co skutečně chce a co jí může dát jen Ivy, která už od začátku chtěla vztah se svou kamarádkou povýšit na intimnější úroveň, patří spolu s Ivyiným rozhovorem s Kistenem z posledních stránek k nejemocionálnějším scénám ze všech čtyř dosud vydaných dílů.
Román Pro hrst amuletů by se dal rozdělit na dvě části. Po souboji z prvních stránek se děj lehce uklidní. Cesta do Michiganu za Nickem plyne příjemným tempem, a ačkoli se čarodějka musí postavit ostrovu plnému vlkodlaků, což se bez létajících chlupů, krve i pachuti smrti neobejde, ta pravá akce na ni, a tedy i na čtenáře, čeká až v druhé polovině románu, kdy se naši přátelé snaží vymyslet, jak z téhle šlamastiky ven. Plány tak kombinují, kombinují, až je překombinují a vyvrcholení těchto plánů v plánech je už kvůli změnám převleků a záměn identit zmatečné a těžké na sledování.
Velkým plusem tohoto dílu je do lidské velikosti zvětšený Jenks, ve skřítčích letech už dědeček, v lidském měřítku ovšem osmnáctiletý fešácký mladík. Vtipný, flirtující, sexy a vysoký jen-a-pouze-kamarád do deště je přesně to, co dodává příběhu jiskru a co mi dosud v sérii chybělo. V předchozích dílech na mě Jenks působil arogantně a celkově jsem nechápala, proč na toho deseticentimetrového nafoukance nedají Rachel s Ivy dopustit. V tomto dílu mě velmi mile překvapil a doufám, že si po navrácení do své původní podoby tuto svou novou rošťáckou a příjemnou náturu uchová.
Je jisté, že v tomto pokračování příběhů o čarodějce ze Cincinnati na čtenáře čeká pořádná jízda (a nejen Kistenovou corvettou). Pro čtenáře, který od dobré urbanky očekává pořádnou dávku akce, vypjaté okamžiky, kouzla i scény plné emocí, je tento román jako stvořený.
Vydal: Fantom Print; 2012
Jenks byl úžasný, nápad se zvětšením do lidské velikosti se fakt povedl, prostě ho přiblížil čtenáři, takže ho odteď bude vnímat nejen jako malého otravu.
Skvělé. Trochu jsem se bála, že jsem jediná, komu přišel v předchozích dílech otravný. Tady zářil a i jeho bojovnost, kterou si ponechal z předchozích dílů, zde vyzněla reálně a ne jen jako plané vychloubání. Za Jenkse v tomto dílu autorce tleskám.
Co mi přišlo nejasné, tak úloha vlčice Arethy – jak Rachel znala její jméno a proč Rachel pomohla? Jak se tam najednou zjevila při tom souboji, tak jsem listovala zpátky, ale nepřišla jsem na to.
To mi taky vrtalo hlavou, ale předpokládám, že se k tomu v dalším dílu autorka vrátí.
Mně to přišlo, jako by autorka třeba vynechala některou předchozí scénu. Podobně i pak s tím upírem z Chicaga a Petrem, taky se nebavili, že by je pozvali (byl to jen návrh), a najednou přijeli.
No s tím Petrem jsem to právě brala tak, že to navrhli a pak to někdo zařídil ve scéně, v které Rachel nefigurovala, takže mi to tam tak moc nelogické nebo nenavazující nepřišlo. Ale jinak máš pravdu, působí to, jako by tam mohla být vynechaná scéna. Zkusím se podívat, jestli autorka vynechané scény někde zveřejňuje.
žádné jsem zatím nenašla, ale narazila jsem na studie sepsaně Rachel Morganovou o upírech a skřítcích. K dostání brzy na nových Dětech noci.
Jinak já jsem mimo jiné i trošku zeměpisný šílenec v tom, že když neznám skutečná místa v příbězích, tak si je dohledávám. Takže jsem si našla ostrov, kde drželi Nicka, i několikrát zmíněný most Mackinac, jeden z nejdelších na světě. Foto: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Mackinac_Bridge_ Sunset.jpg
Jéé, to jsem udělala taky :-) Mi to nedalo, chtěla jsem zjistit, v které části Michiganu byli a šla jsem právě jen podle nápovědy "několik ostrůvků u zeleného mostu" a pak zaměstnala Google StreetView :-))
moje recenze v podstatě stejně nadšená jako tahle: http://fantasya.cz/clanek/2561-pro-hrst-amuletu