Kevin Hearne: Prohnaný

Autoři městské fantasy patří dnes na rozdíl od svých ženských kolegyň k nepoměrně vzácnějším jevům. Kevin Hearne je na tomto poli novou tváří, ale svým debutovým románem stihl v loňském roce vyvolat mezi čtenáři docela velký rozruch a následně úspěšně rozjet rovnou celou knižní sérii s názvem Kroniky železného druida. Není divu, že nezůstal dlouho bez povšimnutí ani u nás, a jeho knihy se rozhodlo vydat nakladatelství Laser-books v rámci nové edice Style.

Za poslední roky jsme si v žánru zvykli na celou řadu postav – čarodějky se střídají s vílami, andělé s démony a sekundují jim k tomu vlkodlaci, upíři, revenanti nebo dokonce zombie. Volba dva tisíce let starého druida, který si troufá zahrávat s bohy, za hlavního hrdinu proto slibuje neokoukanou podívanou.

Atticus O’Sullivan je poslední přeživší ze svého řádu, ale rozhodně na svůj věk nevypadá a ani se podle něj nechová. Za první zákon přežití považuje schopnost adaptovat se, proto není nic neobvyklého, pokud uprostřed konverzace začne citovat Star Wars nebo Monty Python a jedná přesně tak, jak byste od jednadvacetiletého majitele okultního obchodu se sídlem v blízkosti místní univerzity plné dalších mladých lidí očekávali – občas nejde pro nadávku daleko, ale většinu času vypadá jako přátelský a dobře naložený Ir.

Atticus už několik let vede relativně klidný život uprostřed arizonské pouště v městě Tempe, ale svoji pravou podstatu ani minulost nikdy popřít nedokáže. Nevýhodou dlouhého života je spousta času na vytvoření doopravdy ošklivých nepřátel. Výhoda pouště spočívá v tom, že vás v ní zmínění nepřátelé špatně hledají. Zvlášť pokud se jedná o víly a keltské bohy, kteří potřebují k vytvoření portálu a přechodu do naší reality hezky pohromadě dub, jasan a hloh, a těmi americká poušť právě neoplývá.

Attikova pohodlná existence přesto končí, a to v okamžiku, kdy mu do obchodu jako nezvaný host vletí obrovská černá vrána. S černými vranami bývá potíž, za neškodnou fasádou se totiž může skrývat Mórrígan, bohyně smrti s nulovým smyslem pro humor, se kterou má ale naštěstí poslední druid uzavřenou speciální dohodu o vzájemně prospěšném soužití. Mórrígan ho tak pouze varuje, že by jeho dlouhý život mohl záhy velmi drasticky skončit. Doporučí mu spakovat si věci a rychle zmizet, jenže Atticus se poprvé za tisíciletí odhodlá s ní nesouhlasit a svému úhlavnímu nepříteli se rozhodne postavit. Aenghus Òg, keltský bůh lásky, jemuž kdysi Atticus na bitvením poli sebral legendární meč Fragarach, ovšem nebude jednoduchý soupeř. Je pevně odhodlaný dostat konečně meč zpátky, zbavit se otravného druida a provést přitom menší převrat v keltském panteonu. Ani zmíněný druid ale není úplně bezmocný, má svoji vlastní magii a spojence v místní paranormální komunitě, stačí jen přijít na to, komu věřit.

Prohnaný představuje úvod do několikadílné série a jako takový plní v první řadě funkci seznámení s prostředím, postavami a pravidly magického světa, děj začne nabírat na obrátkách až v druhé polovině knihy a graduje v jejím samotném závěru. Předtím dojde k postupnému představeni všech obvyklých podezřelých, včetně zrádných čarodějek, upjatého upíra nebo smečky vlkodalků. Ještě významnější role tu však připadá bohům, prim hraje keltská mytologie (součást knihy tvoří slovníček výslovnosti irských jmen), ovšem čekat lze prakticky kohokoliv. Zmínky o velkém množství postav mohou působit trochu matoucím dojmem, ale každá z nich se dříve nebo později aktivně zapojí do děje a je třeba mít v tomto ohledu trpělivost.

Kevin Hearne podává příběh v první osobě z pohledu Attika a na něm také vyprávění do značné míry stojí a padá. Snad ještě víc kladných bodů si ovšem získává Attikův irský vlkodav Oberon. Díky propojení druidskou magií spolu mohou ti dva komunikovat a výsledné slovní přestřelky o francouzských pudlicích, klobásách a populárních filmech spolu s Oberonovým náležitým psím entusiasmem tvoří ty nejvtipnější momenty celé knihy.

Stejně zajímavě působí i další postavy, členky konventu polských čarodějek s poetickými jmény jako Radomila, Malina či Waclawa, mladá barmanka Granuaile, s níž není všechno úplně, jak má být, nebo dva právníci – upír a vlkodlak, které svedla dohromady společná nenávist k Thorovi, a samozřejmě další a další bohové a bohyně. Snad jim všem chybí trochu osobnější rozměr, který by čtenáři umožnil lepší vtáhnutí do děje, ale podobný problém má podle mého většina autorů včetně Jima Butchera nebo Simona R. Greena.

Zápletka Prohnaného není příliš komplikovaná, identita hlavního padoucha i příslib závěrečného souboje jsou od počátku jasné, cesta k nim ale úplně přímočará není. Příběh souboje o prastarý meč v prostředí moderního Tempe tak ubíhá rychle, a pokud máte rádi lehkou, vtipnou a dobře napsanou městskou fantasy zasazenou do propracovaného světa plného nadpřirozených bytostí, Prohnaný bude dobrou volbou.

Na vyprávění těsně navazuje druhý díl, jehož vydání pod názvem Proklatý se u nás chystá na listopad.

Mapa míst zmíněných v knize k vidění zde.

Vydal: Laser-books; 2012

Koupit knihu