Gwen Hayes: Dnem i nocí
Vezměte šejkr, hoďte do něj Stmívání, Nový měsíc, Mrtvou nevěstu Tima Burtona a Alenku v říši divů, protřepat, nemíchat, a výsledkem vám bude debut Dnem i nocí americké autorky Gwen Hayes.
Theia se na své škole cítí jako vyděděnec. Matku nikdy nepoznala a kvůli britskému přízvuku a odtažitému chování, které je důsledkem autoritářské výchovy jejího otce, se jí straní všichni spolužáci vyjma nejbližších kamarádek Ame a Donny. Theia se snaží mít co nejlepší známky, nevyčnívat z davu a hrát co nejdokonaleji na housle, aby se chladnému otci zavděčila. Tento život jí ale nestačí. Když v noci vidí z oblohy padat hořícího mladíka, spatří v tom příležitost zažít něco nevšedního.
Haden Theiu přitahuje, ačkoli v něm cítí něco temného. Není divu, Haden je synem vládkyně Podsvětí, která jej vyslala, aby si našel mezi lidmi nevěstu. Démoni totiž mohou počít potomstvo jen s lidmi a královna chce Hadenovým dítětem posílit svou pozici vládkyně démonů. Haden si za svou ženu vybral právě Theiu, kterou ve snech zve do Podsvětí, aby blíže poznala nejen jeho, ale také svůj budoucí domov. Začíná hra, v níž může Theia ztratit nejen všechny, které má ráda, ale také svou duši.
Román Dnem i nocí je psán nevšedním stylem střídání pohledů ich-formy a er-formy. První dvě třetiny jsou psané v ich-formě z pohledu Theiy, prokládané v určitých významných okamžicích er-formou z pohledu Hadena, v poslední třetině se pak tyto pohledy vymění. Gwen Hayes tak dává čtenářům příležitost poznat osobnosti, pohnutky a pocity obou hlavních protagonistů v průběhu celého děje.
Velkým kladem tohoto románu jsou pak vedlejší postavy, které se autorce povedlo napsat jako přesvědčivé, vtipné, sympatické a charakterově různorodé, tudíž by si mezi nimi každý mohl najít svého oblíbence. Vedlejší postavy navíc nejsou z nejobyčejnějších, ať jde o magii se zajímající Ame, drsnou Donny, za věštkyni se vydávajícího magicky nadaného surfaře Varnieho nebo Theiina chladného otce. Scéna, kdy si konečně Theia se svým otcem vyříkají vše o matčině smrti a kdy se čtenář společně s Theiou dozví pravý důvod odtažitého chování jejího otce, je určitě nejdramatičtější scénou románu.
Působí až příliš uspěchaně, jak rychle se do Hadena Theia zamilovala, jak rychle mu propadla a jak brzy svým čtenářům dala autorka skrze chování Theiy na vědomí, že tohle je ta pravá, skutečná a velká láska překonávající všechny překážky a nástrahy světa, láska, pro kterou člověk obětuje dobrovolně svou duši i život.
Theia miluje Hadena nekritickou láskou a bez špetky pudu sebezáchovy. To je vidět nejen v tom, co vše je pro něj ochotná udělat v průběhu děje, ale také už ve chvíli, kdy Haden Theie oznámí, že není člověkem, ale démonem, který by jí mohl svou mocí ublížit, případně ji i zabít. Její reakce ve stylu „To nevadí, stejně tě miluju, chci být s tebou“, připomíná čtenáři první díl trilogie Stmívání Stephanie Meyerové. Bohužel však přímá narážka na tuto knihu nevynikne kvůli nepřesnému překladu.
První dvě třetiny knihy se zdá, že sledujeme pouhou romanci o tom, kterak nenápadná dívka ke svému vyvolenému princi přišla. Jak stále více a více zabředáváme do politiky Podsvětí a pletich Hadenovy matky, na Theiu a čtenáře čeká o něco napjatější děj a méně úvah o citech a pocitech hlavní hrdinky. Otevřený konec ale slibuje akčnější pokračování, kterého bychom se měli dočkat začátkem října pod názvem Prokletí krve.
Gwen Hayes ve svém debutu hraje na strunu zapřisáhlým romantičkám, které doufají v osudovou lásku a zprofanované „a žili šťastně až do smrti a ještě dlouho po ní“. Pokud máte v oblibě šedé myšky, které se po boku svého vyvoleného odhodlaně postaví i tomu nejděsivějšímu zlu v příběhu s náznaky humoru, pak je Dnem i nocí přímo pro vás.
Vydal: Baronet; 2012
