Christopher Buehlman: Ti za řekou

Co přivedlo amerického básníka a dramatika Christophera Buehlmana (*1969) k napsání hororového příběhu Ti za řekou, netuším, nicméně jeho prvotinu bych se nebála pro její tajemnou atmosféru a tempo vyprávění přirovnat k slavnému Martinovu Snu Ockerwee.

V městečku Whitbrow na americkém jihu se v době hospodářské krize usadil mladý pár. Frank, jehož i po sedmnácti letech pronásledují noční můry ze zákopových bojů první světové války, chce v domě zděděném po nepoznané tetičce napsat knihu o svém předkovi – konfederačním generálovi a otrokáři Savoyardovi. S učitelkou Eudorou se chtěli dostat z vlivu dlouhých prstů jejího exmanžela a začít nový život. Malebné městečko se škálou rozmanitých obyvatel je sice přijalo vlídně, skrývá však nebezpečné tajemství. Frank sbírá povídačky o Savoyardovi jako materiál pro svou knihu, za těch pár nezapomenutelných měsíců prožitých ve Whitbrow se však ani k psaní nedostane. Tam za řekou na něj číhá nejen rodinná minulost…

„Proč vás láká psát o tom hajzlovi?“
„Protože na něj lidé reagují přesně jako teď vy. A protože je to můj pradědeček.“
„Já vím. Ale být vámi, moc bych se tím nechlubil.“
„Proč ne?“
„Lidé tady mají dlouhou paměť.“ (str. 81)

Poklidná atmosféra ospalého městečka na začátku Frankova vyprávění může na čtenáře působit až nudně, občasné náznaky, ať už v dopise od tetičky či od obyvatel městečka, ale dávají tušit, že se jedná o pověstné ticho před bouří. Jedná se vlastně o typickou počáteční hororovou atmosféru. Můžete nabádat hlavního hrdinu, jak chcete, ať nechodí do hrobky / do sklepa / za řeku (místo bývá různé, ale většinou je tam tma a podivné zvuky), ale on si samozřejmě nedá říct, a vydá se tam ještě navíc za úplňku. Jedná s o horor, v němž netečou proudy krve v přímém přenosu, ale jenž působí hlavně na čtenářovu představivost, na základní strach z neznámého a neviděného, ale tušeného. Jakmile je tajemství odhaleno, následuje rychlý až akční a docela předvídatelný sled událostí.

Christopher Buehlman upoutá čtenářovu pozornost už od první stránky, a přes utahané počáteční tempo jej díky tušené hrůze přiměje knihu neodložit. Mrazivá atmosféra falešného poklidu útočí na čtenářovu fantazii, přestože není složité uhodnout, co se děje tam za řekou. Spíš jde o to, kdo padne a kdo přežije, než o identitu monster. Buehlman v knize také připomíná, že i 70 let po zrušení otroctví byli černoši vnímání jako podřadná rasa, takže lze jen stěží očekávat, že by bílí Američané mezi sebe přijali lykantropy. Příběh by až na tuhle připomínku mohl být zasazen do jakéhokoli časového období.

Román Ti za řekou je klasický horor o osamělém malém městě, jehož obyvatelé vinou nešťastného rozhodnutí o porušení staré tradice, jejíž původ si nepamatují či neznají, bojují o přežití či alespoň důstojnou smrt. Horor úžasně čtivý, který bezpochyby patří k jednomu z nejlepších žánrových děl letošního roku.

Vydal: Baronet; 2012