Margaret Weis: Jantar a krev
Román Jantar a krev vypráví převážně o Míně, jež se mění z rozmazlené holky v silnou bohyni a zpátky, aniž by si přechody pamatovala. Putování s ní tak není úplně jednoduché, ani když ji bohové zrovna nepronásledují. Během cesty si má vybrat mezi dobrem a zlem, a přitom neví, kým je.
„Děje se tolik věcí – tolik podivných věcí,“ zdůraznil Rulík, „až si připadám tak nějak popleteně. Rád bych si o tom promluvil, jenom abych se ujistil, že se podle tebe stalo to, co podle mě. A abych byl upřímný, při mluvení ty blesky a vyjící vítr nevypadají tak strašlivě. Nebude ti vadit, když budu mluvit, že?“ (str. 16)
Ve třetím díle trilogie Temný učedník se opět setkáme s mnichem Rhysem, šotkem Rulíkem a psem Attou. Tentokrát bude jejich úkol ještě náročnější než dřív. Musí dovést Minu do Božského domova. Mina − bývalá kněžka boha smrti Chemoše − netuší, že je bohyní světla, protože ji královna Thakisis přesvědčila, že je člověk, a přivedla ji na temnou stranu. Mina má podobu šestiletého děvčátka a je značně rozmarná. Temní bohové se ji navíc snaží ovládnout a přesvědčit, aby si zvolila jejich stranu a zvrátila tak rovnováhu ve prospěch temnoty.
Rhys povyrostl do role průvodce a trochu i rodiče a není pro něj úplně jednoduché vycházet s malým umanutým děvčátkem. Podařilo se mu vyrovnat se sám se sebou i s bohy a teď pomáhá ve stejném úkolu Míně. Rulík se chová alespoň v některých oblastech víc jako šotek, a dokonce dojde i na památné šotčí zvolání „Jejda“, které věstí trable. Pořád je to ale na šotka velmi rozumný tvor, jenž se dokáže dostat do hloubky problému.
Milovaní tvořili hlavní zápletku předešlých dílů, ale teď představují jen drobný problém, kterému se nevěnuje příliš mnoho pozornosti. Stejně tak jsou trochu na okraj pozornosti odsunuti ostatní bohové.
Jantar a krev je kniha o hledání sebe sama, o rozhodování mezi dobrem a zlem a o rovnováze mezi nimi. Místy je příběh až nezvykle vážný, obsahuje však také mnoho humorných situací, především díky postavě šotka, které příběh vyvažují. Dojde i na nějaký ten boj, bez nějž by se tento žánr neobešel.
Margaret Weis seznámila čtenáře s událostmi z předešlého dílu dost podrobně, aby se chytal i někdo, kdo předchozí díly nečetl, ale podala to způsobem, jenž nepřekáží ani těm, co pokračují ve čtení po předchozích dílech. Kniha se příjemně čte, a kdo má autorku rád, jistě nebude zklamaný. Není to však takové dílo, po kterém by se člověk vrhnul a nedal ho z ruky, dokud by ho neměl přečtené alespoň dvakrát. Nic výrazně nepřekvapí, ale ani nezklame. Co čtenáře určitě potěší, je stav korektury, který se od předchozích dílů zlepšil, a tak čtení neruší množství překlepů.
Pokud hledáte příjemné čtení na zimní líné večery s knihou Jantar a krev, určitě vedle nešlápnete. Pokud jste předchozí díly nečetli, doporučuji vám si přečíst Jantar a popel a Jantar a železo. Z úvodu tohoto dílu sice pochopíte, co se dělo a děje, ale přeci jen je lepší přečíst si trilogii hezky od začátku.
Vydal: Fantom Print; 2011