Hon na Petru Neomillnerovou

V nakladatelství Epocha vychází Petře Neomillnerové další kniha o rusovlasé čarodějce Moire. Po čtyřech letech se oblíbená česká autorka vrací k Písním čarodějky druhým dílem Hon na lišku, tak jsem si pro ni připravila pár otázek.

Co můžeš čtenářům prozradit o svém novém románu Honu na lišku, nač se můžeme těšit?
Oproti prvnímu dílu přibylo akce i intrik, mocenských bojů a nečekaných aliancí. I vyprávěcí postup jsem tentokrát zvolila trochu jiný.

Jak těžké je se po delší době vrátit k Moire, naladit se na její charakter, mluvu a emoce?
Bylo to hodně těžké, ani ne tak kvůli naladění na Moire, roli spíš hrála poměrně dlouhá doba, která uplynula od napsání prvního dílu. Nakažení byli mou románovou prvotinou, dneska už přece jen vidím některé věci, zejména z hlediska řemesla, jinak.

„Odskočíš“ si po Honu na lišku k jiné sérii, nebo čtenáři mohou brzo očekávat třetí díl Písní čarodějky?
Pravděpodobně si od Moire odskočím jen k Moire, každopádně se uvažuje o povídkové sbírce z Moiřina světa, která by mohla vyjít dřív než třetí díl Písní čarodějky.

Mohla by se teoreticky potkat Moire s Lotou, nebo to je jiný svět a jiná doba?
Nepředpokládám, že by se někdy potkaly, i když se pohybují ve světech, které mají styčné body.

V Epoše ti nedávno vyšel Magický herbář a před ním Magický zvěrokruh. Je to pro tebe odpočinek od beletrie, nebo naopak beletrie je odpočinkem od knih o magii?
U magických knih odpočívám, jsou to takové moje „kuchařky“.

Využíváš poznatky sesbírané pro knihy o magii i do svých beletristických knih?
Určitě. Svým žákům v hodinách tvůrčího psaní vždycky říkám „pište o tom, o čem něco víte“ a sama tak taky činím. Dá se říct, že zájem o magii mě k fantastice přivedl a některé zážitky znám z praxe. Ono věštit na středověkém trhu, nebo v nákupním centru na Novodvorské není takový rozdíl. Každopádně „čaroděj tvrdý chleba má“, to jsem si ověřila.

Petra Neomillnerová (*1970) je jednou z nejúspěšnějších autorek současnosti. Ve své tvorbě se zaměřuje především na fantasy. Její práce se vyznačují nejen velmi čtivým literárním stylem, ale až naturalistickou syrovostí a tvrdostí, a to jak po stránce dějové, tak i v charakterizaci postav. Právě to dává jejím textům nádech opravdovosti. Její hrdinky jsou drsné a skutečné ženy stavící se na odpor pravidlům společnosti. Jsou hrdé, bojovné a nezkrotné. Nikdo nemá šanci jim cokoli přikázat, nikdo je nedonutí udělat něco, co samy nechtějí a nikdo jim nesebere to, co nechtějí dát. Žijí, aby přežily, což ve světech, které pro ně Petra Neomillnerová tvoří, není vždy snadné. O to je to však zajímavější.