Rachel Caine: Prokletý dům

Prokletému domu připadla nelehká úloha představení nové série Upíři z Morganville. Američanka Rachel Caine se zaměřila na mladší čtenáře, ale to neznamená, že by si v Prokletém domě nenašel to své i někdo starší. Ve světě Morganville totiž nikdo a nic není takové, jak se na první pohled zdá, a i zdánlivě obyčejně začínající příběh se rychle propadá do hájemství nočních můr.

Ústřední postavou příběhu je šestnáctiletá Claire Danversová. Jde o velmi chytrou a svědomitou dívku, která dává studiu všechno, a tak není divu, že přeskočila několik tříd na střední a už v tak mladém věku nastupuje na univerzitu. Místo aby se dostala na svůj vysněný, ale vzdálený Yale nebo Caltech, Claire skončí na jedné z průměrných škol v Texasu, protože rodiče ji stále chtějí mít pod dohledem. Ubytuje se na kolejích ve městě Morganville a čtenář ji potkává ve chvíli, kdy řeší jeden z mnoha podrazů, který na ní přichystal místní dívčí gang v čele se školní královnou Monikou Morellovou. Co zpočátku vypadá jako ošklivý, i když bohužel nijak výjimečný případ šikany, se brzy zvrhává v nebezpečnou hru o život.

Poté co se Claire probouzí rozbolavělá pod schodištěm, odkud ji holky strčily, naplno si uvědomuje, v jak velkých potížích se ocitla. Na kolejích rozhodně nemůže zůstat, a proto celá zoufalá odpoví na jeden z ubytovacích inzerátů ve školních novinách. A brzy se ocitá před domech Glassových. Ten neobývá obyčejná rodina, ale tři teenageři, z nichž by Claiřinu otci zřejmě vstávaly všechny vlasy na hlavě. Jako první je tu Eva, oddaná gotička, která si z ponurého oblékání a výrazného make-upu udělala životní styl. Další dva obyvatelé domu jsou kluci – sarkastický potížista Shane a tajemný Michael, majitel domu, kterého lze zastihnout jen po setmění. Přes počáteční zdráhání se nakonec rozhodnou Claire podat pomocnou ruku. Smí prozatím zůstat za předpokladu, že se naučí několik pravidel. Číslem jedna je nevyptávat se a být po západu slunce za každou cenu doma.

Není ovšem snadné vyhnout se pozornosti, když už ji jednou upoutáte. A ačkoliv jediné, po čem Claire touží, je pokračovat v klidu ve studiu, s novými spolubydlícími, kteří mají svá vlastní spletitá tajemství, a s odhalením pravdy o Morganville, to už nikdy nebude snadné. Nikdy. Město je pod navládou upírů, a ti jakékoliv porušení řádu bez milosti trestají. A právě k tomu se Claire kvůli záchraně nových přátel chystá.

Kniha se odehrává v neuvěřitelném tempu. V případě, že by měl čtenář čas se zastavit, ne vše by zapadalo do logických kolejí, ale protože takový čas nemá a psaní plyne lehce a bez zádrhelů a zbytečných vycpávek, nechává se jednoduše unášet příběhem, kterému nechybí napětí, ani atmosféra. Morganville je ošklivé, ponuré a nebezpečné místo, jeho kouzlo ale spočívá v obyvatelích. Ať už to je Claire a ostatní z domu Glassových, se svým humorem a pevnou vůlí jít dál a dostat se z každé situace, anebo přízrační upíři s vlastní záhadnou hierarchií a pravidly hry.

Upíry z Morganville odlišuje od dalších z mnoha a mnoha upířích sérií, které plní sci-fi a fantasy oddělení knihkupectví, jejich schopnost získat si čtenáře téměř od první stránky. Příběh není a ani zdaleka nemůže být tak hororový, jako se tváří na zadní straně obálky. Zároveň je tu několik výchovných momentů, kdy naplno vychází najevo, pro jakou věkovou kategorii Rachel Caine sérii píše. A jinde zase scéna přímo křičí o rozvedení a vytěžení daleko většího potenciálu.

Prokletý dům patří mezi příjemné a návykové knihy. Řeší se v ní klasické teenage problémy typu škola, přátelé, první pusa, ale romantický prvek tu je zastoupen jen okrajově a na místních upírech zůstává krásného máloco. Zápletka není složitá, ale umí překvapit, prostředí dýchá lezavým kouzlem a děj stojí až nepříjemně realisticky nohama na zemi.

Vše řečené dělá z Prokletého domu nadějný úvod do dnes už jedenáctidílné série. Jako tomu bylo například u Upířích deníků i každá kniha Upírů z Morganville má otevřený konec. Rozřešení závěrečné scény proto najdeme až v pokračování s názvem Ples mrtvých dívek.

Ukázka z knihy
Rozhovor s autorkou

Vydal: Brokilon; 2011