Lisa McMann: Lovkyně snů – Procitnutí

Většinou jsou sny lidí jeden jako druhý v tom základním: snící je nahý nebo ve spodním prádle, nic se mu nedaří a cítí se trapně nebo sní o erotických tužbách. Janie se učí snům unikat nebo aspoň ovládat odchody či děj. Sny jsou většinou neškodné, jenže jednoho dne se Janie zjeví noční můra v hlavní roli s obrovským netvorem, který má místo prstů nože. Od té chvíle se bojí, protože sen se vrací a pokaždé je jiný a velice realistický. Co má Janie udělat, aby se ubránila snům druhých?

Janie Hannaganové je sedmnáct let a víc než polovinu života se propadá lidem do snů. Nebýt její sousedky a nejlepší kamarádky Carrie, cítila by se hodně osamělá. Žije pouze se svou matkou-alkoholičkou, která o svou jedinou dceru nejeví sebemenší zájem. Než Janie začala chodit do školy, ocitla se ve snu někoho jiného jenom párkrát, ale čím je starší, tím její spolužáci ve škole usínají častěji a ztrpčují jí tím život. Aby neodpadla před ostatními spolužáky a učiteli, utíká vždy pryč, aby se někde schovala a přečkala tam dobu, než se dotyčný vzbudí.

Vše začíná v prosinci roku 1996, kdy je Janie osm let a postupně graduje do roku 2005, kdy se dostáváme do současnosti a hlavní hrdince je sedmnáct. Vzpomínky na minulost a první nečekané skoky do snů cizích lidí jsou pro mladé děvčátko nepochopitelné a nervy drásající, ale přijímá to s chladnou rozvahou a nechává si tyto události pro sebe. Už jako malá měla pud sebezáchovy a věděla, že je lepší o takovýchto věcech nemluvit, jinak by to s ní mohlo skončit špatně. Pracuje v pečovatelském domě, těší se na vysokou školu a šetří peníze na školné. Paní Hannaganová se o svou dceru nikdy příliš nestarala, takže se Janie musela rychle naučit spoléhat pouze sama na sebe. Čtenáře napadá otázka, co její matku dohnalo k alkoholismu. Že by byla také Lovkyně snů a neunesla tíhu svých schopností, nebo zjistila, co je její dcera zač a nedokázala se s tím vyrovnat? Škoda, že tyto otázky zůstanou nezodpovězeny, stejně jako jakákoliv informace o Janině otci.

Janie si pořídí auto a po cestě do školy potkává Cabela, který opakuje ročník a nyní s ní chodí do třídy. Nabídne mu odvoz, protože mu ujel autobus a ona má konečně šanci oplatit mu jeho laskavost (kdysi ji svezl domů z plesu na skateboardu). Janie a Cabelovi štěstí nepřeje, protože zažívají jedno nedorozumění za druhým. Čtenáře neustále překvapuje Cabelovo chování i reakce, takže chtě nechtě musí obdivovat jeho mazanost, vytrvalost a triky, kterými dívce pomáhá. Vzrušující a zároveň citlivý Cabel si umí jít za svým cílem, přičemž záležitosti okolo jeho osoby jsou mnohem komplikovanější, než se na první pohled zdají.

Lovkyně snů je vyprávěna středním tempem ve třetí osobě a vzhledem k věku hlavní hrdinky se není čemu divit, že z dialogů čiší jistý druh naivity a postavy se občas chovají nedospěle. Příběh není příliš náročný, ale děj je chytlavý a zápletka zajímavá, takže se čte kniha rychle. Pro větší důraz jsou slova oddělována do samostatných vět.

Cabel: „Zajímalo by mě totiž, jak ses sakra. Dostala. Do mýho. Snu. Haló.“ (str. 91)

Lisa McMann píše ve vážnějším duchu, občas dochází na humor, ironické komentáře jsou na denním pořádku, slangové výrazy a nadávky také. Fantasy příběh s prvky romantiky a hororu je nabitý emocemi a napětím. Kapitoly obsahují data a časové údaje, což značně zpřehledňuje skoky do snů.

Procitnutí je určeno převážně mladším čtenářům, ale jistě uspěje i u dospělého publika hledající knihu s mírně ponurou atmosférou a nádechem tajemna. Dá se říct, že je to psáno v podobném duchu, jako knihy od L. J. Smith s tím rozdílem, že Lisa McMann se nebojí použít vulgarismy a popouští uzdu při popisu sexuálních scén (občas dojde i na nějakou tu snovou zvrhlost). Spousta záležitostí je nedořešených a je otázkou, jestli se tyto informace dozvíme v průběhu pokračování, nebo je autorka nechá vyšumět do ztracena.

Vydal: Fragment; 2011