J. R. Ward: Milenec jen můj

Jeho vyvolenou mu unesl úhlavní nepřítel a on si nedopřeje klidu, dokud ji nenalezne. A svého protivníka nesrazí na kolena.

Uplynul už měsíc od chvíle, kdy Johnův bývalý spolužák, syn Omegy a nepřítel Bratrstva Lash unesl Xhex bratrům přímo před očima. A neuplynul ani den, aniž by se ji John za pomoci svých přátel a spolubojovníků nesnažil najít. Xhex se nakonec podaří uniknout, záhy však zjistí, že se z fyzického vězení své cely ocitla v mentálním vězení své duše. Lash považuje Xhex za svou a tak se k ní svým zvráceným způsobem i chová. Xhex si proto do bezpečí sídla Bratrstva odnáší hluboké jizvy nejen na těle, ale také na duši, které jí sice dávají sílu pomstít se Lashovi za vše, co jí udělal, ale také ji vzdalují od Johna.

Příběh Johna Mathewa a Xhex se před námi odvíjí již od Milence z věčnosti, druhé knihy ze série Bratrstvo černé dýky. John nám před očima vyrostl z malého neduživého chlapce těsně před proměnou v sebevědomého a silného muže, jenž by pro svou vyvolenou položil život a jehož nic nezastaví před pomstou za utrpení, kterému ji Lash během jejího uvěznění vystavil.

Xhex se nám představila jako drsná šéfka bezpečnosti klubu ZeroSum, kterou nic nerozhází a jež si se vším dokáže poradit. Postupně se jí dostáváme pod slupku a odkrýváme v ní křehkou ženu, kterou téměř zlomilo utrpení, jímž si musela projít – a kterou od pádu na samotné dno zachránil právě John, protože on si prošel podobnou situací, a to jej s Xhex stmelilo víc, než co jiného.

V tichu cítila, jak se minulost a budoucnost přesouvají a mísí, ale byla to jen vidina. Nebylo jak ukonejšit ztraceného chlapce, jímž tehdy býval.
Má ale dospělého muže.
Má ho přímo ve své náruči a na kratičkou, rozmarnou chvilku si představovala, že už ho vůbec nikdy nepustí.
(s. 320)

J. R. Ward ani v osmém díle své série neupustila od konceptu několika souběžných příběhových linií, které se určitým způsobem nakonec propletou.

Ačkoli po většinu knihy sledujeme smutkem, láskou a nadějí naplněný příběh Johna a Xhex, dál se před námi odvíjí pro obě strany téměř sebedestruktivní vztah Qhuinna a Blaye i postupně po střípkách znovu budovaná důvěra mezi Johnem a jeho náhradním otcem Tohrmentem.

Milenec jen můj není jen klasickou romancí. Díky tomu, že je kniha součástí delší série a příběh v ní je vyvrcholením událostí minulých, stává se i tento díl především studií mezilidských (či zde meziupírských) vztahů, a to nejen vztahů milostných – dvou zneužívaných milenců, kteří se vzájemně podporují, aby se společně dokázali postavit svému trýzniteli, a dvou mužů, kteří se velmi respektují a jimž se jejich přátelství zkomplikovalo hlubšími city –, ale také vztahu otce a syna zasažených velkou tragédií.

Pro čtenáře to znamená mnoho scén naplněných zoufalstvím, smutkem, nenaplněnou touhou a pocitem zmařených nadějí, kterým se nezdá konce. Snad pro odlehčení smutné současnosti se ve vzpomínkách vracíme k příběhu Daria, abychom pak zjistili, že uzavřením vztahu Johna a Xhex se uzavírá také jeden kruh, jenž započal před stovkami let v minulosti.

Autorce se však už tak spletitý děj zdál přesto moc jednoduchý, proto sledujeme také počínání Lashe a pokračující válku Bratrstva a bezduchých, v níž v této chvíli jde prvotní cíl, tedy vzájemné vyhlazení, stranou, aby ho nahradil cíl aktuální: pomsta. Lash se chce pomstít za to, že mu John vzal tu, kterou považuje za svou, a Xhex se chce pomstít za to, co Lash spáchal nejen Johnovi ještě za svého života, ale také jí v době, kdy pro Lashe slovo život už nic neznamenalo.

Autorka sice před námi předestírá více linií naráz, příběh se ale sleduje celkem snadno, a to i díky silným a nezapomenutelným postavám na obou stranách barikády, přestože některé scény končí ve velmi napjatých okamžicích a jsou poměrně nešťastně nahrazeny scénami z jiné příběhové linie, ačkoli je čtenář napnut na pokračování té, kterou sledoval prve.

Oproti předcházejícím dílům zde už nenajdeme díky svým jednopísmenným označením snadno zaměnitelné bezduché, ale jednoho úhlavního nepřítele, kterého i díky tomu, že ho známe z předcházejících knih, rozhodně nejde zaměnit za jiné. Postava Lashe je navíc vykreslena jako tak zkažená a prohnilá, přesto s drobnými záchvěvy svědomí, že i na jeho postupující linii a rozhodnutí, která udělá, je čtenář zvědavý.

Milenec jen můj je v současnosti předposledním dílem série Bratrstvo černé dýky. A nejen díky složité kompozici několika vzájemně se prolínajících příběhů odehrávajících se v současnosti i minulosti, ale také s otevírajícím se příběhem Payne, jíž bude věnován zatím poslední (ale určitě ne definitivně poslední) díl této série, čtenářům i tento díl přinese velkou porci akce, napětí i erotiky, ale především emocí.

Nakladatelství Baronet děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Ukázky z knihy

Vydal: Baronet; 2011