Rozhovor s Tanyou Huffovou

Tanya Huffová, autorka známé urban fantasy série Krevní pouta, kterou u nás vydalo nakladatelství Brokilon a která se dočkala i seriálového zpracování, přijala v roce 2007, po vydání sbírky Krevní banka, pozvání Megan Harrellové, redaktorky e-zinu Firefox News, aby si s ní popovídala o své sérii, o tom, co ji vedlo k napsání knih, o jejích hrdinech i o kanadském seriálu. S odstupem deseti let zde autorka probírá svou sérii z mnoha úhlů pohledů a do detailů s ní seznamuje své staré i potenciální nové čtenáře.

Co vás inspirovalo k sepsání série Krevní pouta?
Když jsem v Torontu pracovala v Bakka Books, to je knihkupectví zaměřené na sci-fi a fantasy, zjistila jsem tam, že čtenáři upírské literatury jsou svému žánru velmi věrní. V naději, že půjde o něco, co stojí za to číst, koupí cokoli, v čem se tesáky jen mihnou. Tak jsem si pomyslela, že bych jim také mohla napsat dobrou upířinu – oni budou mít příběh, který chtějí, já budu mít z čeho zaplatit hypotéku a všichni budou spokojení.

Kterou z knih v té sérii máte nejradši?
To je totéž, jako byste se ptala rodiče, které dítě má nejradši. Miluju je všechny stejně.

Když jste psala Cenu krve, zamýšlela jste ji už od počátku jako první díl série o Vicki, nebo to měl být samostatný román?
Knihy o Vicki Nelsonové byly zamýšleny minimálně jako tetralogie, jejíž emocemi nabitý příběh směřuje k té klíčové scéně ve Spojení krve, kde si Mike myslí, že když ji zachrání, ztratí ji, a Henry ví, že pokud ji zachrání, ztratí ji. Kdyby se tak nestalo, oba, jak Henry, tak Mike, by trpěli. Pokud by ji Henry zachránil, pak by trpěl jen on. Měla jsem v úmyslu zasadit do těch knih stvůry ze starých filmů, a kdybych tam někam mohla nacpat i stvoření z vodního kanálu Rideau, udělala bych to. Všichni můžeme být jen vděční, že jsem to nakonec neudělala.

Proč jste se rozhodla sérii o Vicki Nelsonové ukončit tak, jak to ke konci směřovalo ve Spojení krve a jak to dopadlo v Dluhu krve?
Spojení krve mělo být definitivním koncem série. Tam jsem od počátku směřovala. A pak jsem v letech po vydání Spojení krve napsala dvě povídky s těmi samými hrdiny a uvědomila si, že mám pořád co říct, že na ten konec musím nějak navázat. Tak jsem napsala Dluh krve, napsala jsem, co bylo potřeba, a víc už jsem k postavám neměla co dodat. Řekla jsem vše, co jsem říct chtěla. Myslím, že Henryho poslední slova k Vicki jsou úžasným ukončením celého příběhu: „Tak buď Záhadou ty jemu.“

Kdybyste teď mohla přepsat jakoukoli část některé z vašich knih, udělala byste to? A pokud ano, co byste změnila?
Už jsem mnohokrát zmínila, že Peter Mohan, hlavní producent seriálu Krevní pouta, měl výborný nápad, když z Coreen udělal Vickiinu asistentku, takže kdybych psala ty knihy teď, napsala bych tam totéž, ale … Nikdy bych žádnou ze svých knih nepřepsala, protože nejsem ten člověk, jímž jsem byla, když jsem je psala, a musím věřit tomu, že ta osoba, kterou jsem byla, věděla, co dělá. Pokud byste začali šťourat do svých dřívějších děl, zbláznili byste se. Jediné, co můžete udělat, je jít dál a vytvářet další díla, která světu ukáží, kde a kým teď jste.

Proč jste udělala upíra ze skutečné historické osobnosti a proč jste se rozhodla pro Henryho, vévodu z Richmondu?
Kdysi jsem četla knihu o historii rodu Tudorovců a došla jsem k odstavci o Henrym Fitzroyovi, který se během tří měsíců změnil ze zdravého, statného sedmnáctiletého mladíka v bledého a slabého a na pokraji smrti, a pomyslela jsem si, že to zní, jako by se z něj stal upír. Není ani příliš známý, ačkoli žil v době, která je dnešními historiky nejvíce zkoumanou érou anglické historie, a to mi nahrálo k tomu, abych s ním dál pracovala.

Jsou postavy Vicki a Mikea také inspirovány skutečnými lidmi?
Vicki se ze všech postav série nejvíce podobá mně samotné. Máme stejný smysl pro humor, obě také často klejeme, máme problém dostát svým závazkům a obě se potýkáme s emocionálními bariérami – takže shrnuto, je hodně jako já. Ale nadto je sama sebou. Mike byl samostatnou postavou už od začátku.

Proč musí Vicki trpět chorobou retinitis pigmentosa (dále RP – pozn. překl.)?
Potřebovala jsem důvod, pro nějž by Vicki musela opustit povolání policistky, takže to muselo být něco opravdu vážného, ale nechtěla jsem, aby jí to znemožnilo práci soukromého detektiva. Na stanici PBS jsem viděla dokument o RP a pomyslela si, že přesně tahle nemoc by jí vzala schopnost vidět v noci, ale přitom, jak by jí to znesnadnilo pracovat v noci, bylo by to skvělou paralelou pro Henryho, který není schopný fungovat ve dne.

Jaký je rozdíl v tom, co cítí Vicki k Mikeovi a v jejím vztahu s ním, a v tom, co Vicki cítít k Henrymu a jaký s ním má vztah? Občas se zdá, jako by jen přeskakovala z postele jednoho do postele druhého, když ji chytne svrbění, ale jindy to naopak vypadá, jako by pro ni oba znamenali mnohem víc, než že by byli jen ‚přátelé s výhodami‘.
Vicki miluje Mikea, jako by pro ni byl tím mužem, o němž může říct „Je mou druhou polovinou, je to muž, který chápe a přijímá, kdo jsem. Tohle je muž, který by mi nikdy nedovolil, abych sama sobě lhala,“ ale zároveň se děsí jakéhokoli závazku. Kdyby přiznala, že ho miluje, měla by pocit, že mu to dává nad ní kontrolu. A jakkoli se kvůli své minulosti snaží nedávat najevo své city, diagnóza RP jí totálně sebrala půdu pod nohama. Jednoho dne oslepne a není na to lék. To ji děsí a za Mikeovým zájmem vidí jen lítost. Vždy se o sebe dokázala postarat, vždy byla nezávislá, nedávala nikomu příležitost, aby ji jakkoli ovládal, a najednou jí RP ničí život a ona proti tomu nemůže nic dělat. Zároveň jí Mike připomíná práci, kterou milovala a kterou ztratila, a když se na něj dívá, občas vidí jen tohle. A jak nad věcmi ztrácí kontrolu, staví mezi sebe a ty dva muže bariéry, chrání sama sebe, aby jí neublížili. Mike toho o Vicki ví hodně a protože také ví, co za těmi barikádami stojí, chce je zkusit probořit. Vickiiny city k Henrymu jsou částečně jejím způsobem, jak se od Mikea trochu distancovat. Částečně. Henry je také přitažlivý muž, mocný, záhadný a nepodobá se ničemu, s čím se zatím setkala.
On ji nijak nelituje, protože ji v době, kdy RP netrpěla, ještě neznal. A také by ho slunce spálilo na prach, takže v určitých aspektech jsou si podobnější než Vicki s Mikem. A s Henrym ji nesvazuje žádný závazek, protože jim se žádné „A žili šťastně až do smrti“ nechystá. On se nemůže krmit pouze z ní, takže musí mít i jiné, ona bude stárnout, a on ne, on může žít pouze v noci, a ona vidí pouze ve dne. Vicki si je vědoma toho, že s Henrym nemají žádnou budoucnost, ale nejenže ji fyzicky přitahuje, Vicky také miluje jeho smysl pro zodpovědnost, jeho smysl pro spravedlnost a jeho ochotu jít, kam bude potřeba, aby získal, co je jeho. Henry je pro ni Záhadou. Mike ale představuje všechen ten úžasný zmatek, který tvoří Skutečnost.

Henry v několika aspektech odporuje tradičnímu pojetí upíra. Proč jste se rozhodla jít proti tradicím a proč jste se rozhodla některé klasické upíří charakteristiky ponechat, jako například, že Henry na slunci shoří, a některé zas změnit, například, že Henry nosí křížek a vidí se v zrcadle?
Ponechala jsem všechny tradiční charakteristiky upíra jako takového, pokud jsem si je dokázala vysvětlit z pohledu vědy, a zahodila vše, co vysvětlit nešlo. Sluneční svit mění zemské elektromagnetické pole – takže je tu jistá pravděpodobnost, že by mohly vzniknout podmínky, které by mohly vést k bezvědomí, nebo až ke smrti. Sluneční světlo reaguje s Henryho kůží způsobem, který se dá přirovnat k velmi extrémnímu případu vzácné dědičné metabolické poruchy zvané porfyrie, při které ultrafialové světlo způsobuje těžké popáleniny kůže. A protože mí upíři nejsou zlí, neexistuje důvod, proč by na ně měly mít náboženské předměty nějaký vliv. A také není důvod, proč by jen vůči nim měly přestat fungovat platné fyzikální zákony a světlo by se kolem nich nemělo lámat, a aby proto neměli žádný odraz.

Co je na Vicki tak zvláštního, že se do ní Henry zamiloval?
Na počátku to bylo proto, že ho viděla a přijímala takového, jaký je, takže s ní mohl být sám sebou. Žádné lži, žádné přetvářky, žádné tajnosti. Nakonec se do ní zamiloval kvůli tomu, co ji činí takovou, jaká je – její síla, její neústupnost, to, jak dál bojuje, ačkoli ví, že nemůže zvítězit, její smysl pro spravedlnost, smysl pro humor, její inteligence. A pochopil, že její tvrďácký postoj a to, jak si nechává všechny pocity pro sebe, pochází ze strachu, že by ji jinak lidé ranili, a on chtěl být ten, kdo jí dokáže, že není nic, čeho by se musela být. A aby to nebylo tak jednoduché, Mike na ní miluje přesně totéž.

Mnohým spisovatelům se nezamlouvá, když s jejich postavami vzniká fanfiction. Jak se k tomu stavíte vy, když vaši fanoušci vytvářejí o vašich postavách svá vlastní díla?
Oficiálně o žádné fanfiction nevím. Pokud bych věděla, byly by z toho jen komplikace a tahanice.
Neoficiálně je pro mě čest, že si fanoušci pohrávají se světem, který jsem stvořila, stejně jako jsem poctěna, že z něj vznikl seriál. Takže neoficiálně máte mé požehnání a jen do toho. Jen mi o tom nic neříkejte! Vážně, tohle je hodně důležité. Neposílejte mi odkazy, nepište mi o tom, co jste napsali, protože, bože chraň, jinak by se vyrojili právníci a všichni bychom byli v háji.

Krevní pouta jste napsala ještě předtím, než se na televizní obrazovky dostala Buffy a další počiny o nadpřirozených bytostech. Jak se vám zamlouvá, že je Vicki k Buffy, která vznikla několik let poté, co jste napsala své postavy, tolik připodobňována?
Zbožňuji svět, který Joss Whedon vytvořil, takže pokud čtenáři připodobňují Vicki k Buffy, jsem s tím v pohodě. Obětovala bych ledvinu, jen abych mohla psát pro některý ze seriálů Josse Whedona.

Když jste svou sérii psala, napadlo vás, že se někdy objeví v televizi?
Mám diplom z oboru rozhlasová a televizní studia, takže jsem vždy doufala, že se Krevní pouta (nebo jakákoli z knih, které jsem napsala) jednoho dne objeví v televizi ať už ve filmové nebo seriálové podobě, ale když na to urputně myslíte, nedokážete psát. Vaším cílem je vyprávět příběh nejlépe, jak umíte.

Objevily se v seriálu proti knižní předloze ještě nějaké změny nebo nějaké konkrétní situace, které jste v seriálu viděla a přála si, abyste je sama ve svých knihách napsala?
Líbí se mi, že se Coreen stala Vickiinou asistentkou, a také se mi líbí, jaké všechny možnosti přináší ty démonské značky, které má Vicki na paži. Je milion věcí, co se s nimi dá udělat, a já jsem ráda, že to tak je.

Je nějaká šance, že by se v seriálu objevila postava Tonyho?
Tony má svou vlastní knižní sérii, tak jsme si s mým agentem mysleli, že by bylo lepší, abychom ho do Krevních pout nezatahovali, protože doufáme, že se jednoho dne dočká svého vlastního seriálu. Takže ne, Tony se z tohoto důvodu v seriálu Krevní pouta neobjeví.

Knižní a seriálová podoba Krevních pout se v mnohém liší. Jakých rozdílů jste si povšimla a jsou mezi nimi takové rozdíly, které vám vyloženě vadí?
Všimla jsem si mnoha rozdílů. Coreen, Vickiiny značky (ale jak jsem už zmínila, obě změny se mi líbí) a z Henryho udělali grafika místo původního autora romancí (což v závěru vypadá mnohem lépe!).
Také se objevily nové postavy, a to je důležité, protože jsem napsala pět knih a devět povídek. I kdyby využili vše, co jsem stvořila – a to prostě nejde – pořád jde o čtrnáct hlavních zápletek a scenáristi potřebovali napsat jen v první sérii dvacet dva epizod. Pokud vznikne druhá série, bude potřeba ten svět ještě rozšířit. Měla jsem neuvěřitelné štěstí, že mé knihy převádějí do televizní podoby lidé natolik talentovaní, kteří chtějí zachovat ducha mých slov, že mám někdy chuť najednou vyskočit ze židle a začít jim tleskat. Věřím jim. Nic na jejich práci mi nevadí.

Kdybyste ale mohla na seriálu něco změnit, co by to bylo?
Líbilo by se mi, kdyby měl Henry jak milenky, tak milence – což by se pak mohlo odrazit na trojúhelníku Henry/Vicki/Mike – ale krom toho bych nic neměnila.

Cena krve byla jedinou knihou této série, jejíž děj tvořil jednu samostatnou epizodu. Chystají se ještě další epizody, jejichž děj bude přesně odpovídat některému dalšímu románu Krevních pout?
Chystá se epizoda, kde bude Danny Trejo hrát mumii, přičemž tato epizoda je silně inspirována Liniemi krve. Protože jsme měli omezeno použití střelných zbraní, nebude ta epizoda přesnou adaptací knihy, ale jádro příběhu zůstane zachováno.

Bylo zajímavé vidět v seriálu Krevní pouta v podobě Henryho komiksu. Objevily se v seriálu ještě nějaké jiné odkazy na vaše knihy?
Ten komiks byl skvělý, že? Ničeho dalšího jsem si nevšimla.

Měla jste na výběr herců, kteří měli hrát vaše hlavní postavy, nějaký vliv?
Vůbec žádný. Lidé ze studia Kaleidoscope byli tak skvělí, že mi zaslali seznam jmen lidí, o nichž na ty role uvažovali, ale šlo jen o zdvořilost. Trnula jsem, s kým přijdou. Hlavně poté, co jsem po shlédnutí seriálu Zvláštní efekty došla k názoru, že Christina Cox by byla skvělou představitelkou Vicki.

Jaké to pro vás je, když vidíte, jak právě Christina Cox, Dylan Neal a Kyle Schmid přivádějí vaše postavy každý týden k životu?
Je to úžasné. Naprosto naplnili mou představu o těch postavách. Za mě mohu říct, že Christina, Dylan a Kyle jsou Vicki, Mike a Henry.

V titulcích jste uvedená jako konzultantka seriálu. Kolik vlivu na psaní epizod a příběhu máte?
Scenáristi mi volají, když potřebují pomoci s pozadím příběhu nebo se sepsáním motivace postav k nějakému činu. Když si potřebují něco ověřit. Kdybych byla ve Vancouveru, kde se natáčí, ráda bych se scenáristy trávila jeden dva dny v týdnu. Naneštěstí ve Vancouveru nejsem, takže díky bohu za e-mail.

Kterou epizodu ze seriálu máte nejradši?
Na to je těžké odpovědět, protože v každé epizodě se mi líbí něco jiného, a navíc jsem pořád ještě neviděla posledních osm dílů.

Co se vám na seriálu líbí nejvíc?
Líbí se mi se na něj dívat. Myslím, že kameraman Danny Nowak je úžasný. Dodává každé scéně hloubku a bohatost, ze které mi jde hlava kolem.

Vyjadřuje podle vás seriál vaše postavy správně?
Rozhodně ano.

Osobně se mi líbí, jaký vztah má v knihách Vicki s Henrym a Mikem. Jak si podle vás seriál poradil s trojúhelníkem Mike/Vicki/Henry?
Když se podíváte na jejich vztah v seriálu, musíte si uvědomit dvě věci. Za prvé, jak dlouho jedna série trvá – tím myslím to, že odvysílat dvacet dva epizod trvá kratší dobu, než kolik mi zabere napsat knihu. Nemůžete všechny ty zašmodrchané vztahy vyřešit moc brzy, jinak by vám na zbytek série nic nezbylo. Za druhé, vzpomeňte si na to, proč skončil Moonlight. Jak nedávno Christina v jednom rozhovoru poznamenala, v televizi znamená předehra k polibku více než polibek samotný. Vše je o očekávání. Ve zkratce bych řekla, že si s tím poradili skvěle. A protože vím, jak série skončí … húúú!

Co se vám na spolupráci na tvorbě seriálu líbí nejvíc?
Nejvíc se mi zamlouvá, že mohu pozorovat ty tucty talentovaných, tvůrčích lidí, jak ve svém oboru kouzlí.
Být na place a vidět, jak tvrdě herci, štáb i producenti každý den – a že to jsou dlouhé dny – dřou, aby převedli myšlenky ve slova a slova do příběhu a příběh do uvěřitelného světa, je úžasné. Chtěla bych, aby každý, kdo se dívá na seriál, také shlédl titulky až do konce, aby si všichni lidé, kteří se na seriálu podíleli, došli ocenění, které si zaslouží. Nikdy ze sebe nevydali méně než sto procent a když si vzpomenu, jak těžké to někdy měli, zaslouží si ovace vestoje.

Seriál už získal početnou a věrnou základnu fanoušků. Když si připomeneme, jak podle vás dokáží být věrní čtenáři upírské literatury, přenese se jejich věrnost také na seriál?
Doufala jsem, že se zde nějaká základna fanoušků vytvoří – když nic jiného, doufala jsem, že si seriál oblíbí alespoň čtenáři série – ale reakce fanoušků předčila má očekávání! Těší mě a jsem ráda, že si seriál zamilovali stejně jako já.

Pokud bude seriál pokračovat další sérií, budete se na něm i nadále podílet?
Pokud bude seriál pokračovat, udělalo by mi velkou radost, kdybych na něm mohla spolupracovat. (Seriál byl po 2 řadách ukončen. – pozn.red.)

Zdroj: Firefox News
Překlad: Axia

Medailonek autorky