Margaret Weis: Jantar a popel

První díl trilogie Temný učedník přímo navazuje na trilogii Válka duší. Temná královna byla poražena a na svět se vrátili menší bohové, kteří se snaží získat co nejvíc uctívačů pro sebe, a zvýšit tak svou moc nad ostatními.

Chemoš, bůh smrti, se rozhodl, že on by měl být nejvyšším bohem a získat lidi pro sebe. Jenže jeho přisluhovači jsou starci a rozpadající se mrtvoly a s takovými pomocníky slávu nezíská. Rozhodne se proto lidem nabídnout věčné mládí, zdraví a krásu. Jako nástroj, který mu má pomoci, si vybere Mínu. Mína byla velekněžkou Temné královny, kterou právě pohřbila, a nastal čas na její obrácení na víru ve správného boha, tedy Chemoše.

Rovnováha je důležitá, a tak se proti temné hrdince musí postavit hrdina kladný. Tím se stane mnich Rhys, který chce pomstít své bratry a zastavit Chemošův kult. Jako pomocníka má šotka Rulíka, který mluví s mrtvými. Není to ale typický šotek, „půjčování“ mu moc nejde a ani jeho odvaha není příliš veliká. Přesto si tohoto šotka oblíbíte, protože i když má své chyby, je to šotek, a tak dodává knize ten správný humorný a odlehčený nádech. Ač je to zvláštní, bohem, který této dvojici pomáhá, je zlá, náladová a pomstychtivá bohyně moře Zeboim.

„Ahoj…“ začal Rhys.
K jeho úžasu šotek vyskočil a schoval se za vysoký náhrobek.
„Běž pryč,“ řekl šotek. „Takové, jako jsi ty, tu nechceme.“
„Jako jsem já?“ zarazil se Rhys. Co tím myslíš – jako jsem já?“ Uvažoval, jestli šotek může mít něco proti mnichům.
„Živé,“ řekl šotek.Mávl rukou, jako by rozháněl kuřata. „My všichni tady jsme mrtví. Živí sem nepatří. Běž pryč.“ (str. 133)

Postavy, kterým dala Margaret Weis život, jsou jako vždy skvěle napsané. Nastává jen jediný problém, a to zvolit, komu bude čtenář fandit. I když normálně mám jasno, že těm „dobrým“, tak tady si nikdy nejsem jistá. Navíc svět Krynnu není černobílý, a jak hrdinové rostou a vyvíjejí se, jejich charakter se snadno může změnit pod vlivem událostí.

Tato trilogie není typickým představitel knih o upírech. Upíři jsou tu spíš náhodou – jako kult, který se zrovna hodí bohu smrti. Kniha na nich sice staví a padá, ale vlastně o nich nic nevíme, a zajímají nás jen proto, že tahle nákaza se musí zastavit dřív než pohltí celý Krynn a bůh smrti ovládne svět. Na Krynnu je důležitá rovnováha, a tu se tady někdo snaží porušit. Vlastně se vždy najde někdo, kdo se snaží rovnováhu porušit a získat svrchovanou moc, pokud možno dříve, než si toho všimne někdo jiný. Mocenské hrátky bohů jsou hlavní náplní knihy, ale ti důležití jsou jako vždy smrtelníci, kteří mají svobodnou vůli a mohou bohům pěkně zavařit, což dělají, a rádi.

Příliš mnoho překlepů a záměny předložek jsou drobnou vadou na kráse. Zato obálka se podle mého názoru moc povedla.

Jantar a popel vám vykouzlí na tváři úsměv, stejně jako vás donutí strachovat se o hrdiny. V knize sice nejsou šílené boje a krev neteče proudem, ale i tak se postavy dostávají do ožehavých situací a často jsou mnohem horší rozhodnutí, která musí učinit, než trest, který je za to čeká. Takže určitě nebudete litovat, pustíte-li se do čtení.

Vydal: Fantom Print; 2011
překlad: Hana Vlčinská
256 stran / 229 Kč