Maite Carranzová: Válka čarodějek: Klan vlčice

Název knihy nám hodně napovídá –  jedná se o válku dobrých a zlých čarodějek, i když na skutečnou válku vlastně ani nedojde.

Anaid je zoufalá a nešťastná. Před rokem jí zavraždili babičku a nyní se ztratila její matka, s čímž se dívka nehodlá smířit. Je rozhodnutá najít ji za každou cenu. Anaid je sice velice inteligentní (byť se to snaží nedávat najevo, protože jí to vždy přivedlo jen do problémů), ale to jí nepomůže získat kamarády. Spolužáci na ni žárlí právě pro její bystrou mysl, nezvou ji na oslavy a posmívají se jí, že je šprtka, z čehož plyne její občasná zlomyslnost vůči ostatním. Aniž by Anaid tušila jak, najednou začne používat kouzla, ale ne ve prospěch dobra. Teta Criselda, která za ní přijela do Urtu, se jí ujme a Anaid začne postupně zabředávat do světa magie. Zjišťuje, že existují dva druhy čarodějek – Odiš a Omar (první jsou zlé a druhé hodné). Odiš nejraději pijí krev novorozeňatům a dospívajícím čarodějkám, a proto se musí Omar bránit. Anaid konečně pochopí, že ona jako dobrá čarodějka se musí naučit používat kouzla ve prospěch dobra. Začne se učit, ale přitom se snaží vypátrat, jestli je její matka Selene stále na živu. Konečně nachází stopu, která se ovšem čarodějkám nelíbí: Selene je u Odiš. Otázkou je, jestli ji drží jako rukojmí, nebo k nim přeběhla. Anaid se toho musí ještě hodně naučit, aby mohla odvést svou matku zpět domů. Ale bude s ní vůbec chtít odejít?

Klan vlčice je jedním z mnoha klanů čarodějek žijících v Pyrenejích, z něhož pochází naše hlavní hrdinka Anaid, která je čtenáři sympatická hned od začátku. Je to skromná a houževnatá dívenka, které je sice jen čtrnáct let a vypadá na deset, ale sílou a inteligencí se chová jako dospělá. Když se do něčeho pustí, tak nesejde z cesty a její věrnost a láska je trvalá a ryzí. O postavách hlavních i vedlejších si velice rychle utvoříme úsudek, protože jsou tam popsány i jejich úvahy, což se občas zdá spíš na škodu.

Bojové scény při Anaidině výuce a jejím následném střetnutí s Odiš byly příjemným zpestřením. Odehrávají se rychle a poměrně jednoduše. Učení čarodějek nově zasvěcené Anaid od různých klanů bylo dobře vymyšleno, jen mi přišlo divné, že ačkoliv si tyto znalosti předávají pouze příslušníci klanu, najednou se objeví děvče, kterému jsou všichni ochotni vyzradit naprosto cokoliv a naučit ji své tajné fígle.

Myšlenka příběhu není špatná, ale děj postrádá pořádnou dávku akce a záhadnosti. Ne že by bylo hned od začátku jasné, co se bude dít, ale něco tušit začnete. Čtenář je seznámen s proroctvím o příchodu vyvolené s rudými vlasy, která se stane královnou a hlas jejího srdce otevře cestu pravdě. Proroctví je nám servírováno po menších dávkách – tuším, že z důvodu, abychom jej nakonec celé vůbec přečetli. Jedno proroctví či pojednání vychází v průměru na každé tři kapitoly.

Musím však ocenit pár dobře rozepsaných myšlenek, jako například ryby, které se mění v řasy, aby tak lépe splynuly s okolím a dostaly do spárů svou oběť. S některými detaily si autorka pohrála a jiné jen nakousla a nechala být. Jindy se zase zaobírala rozepisováním až moc.

Rodačka z Barcelony Maite Carranzová píše ve vážnějším duchu, bez romantických prvků, humoru a vulgarismů. Dialogy střídají v dobře vyváženém množství popisy okolí a úvahy postav. Většinou je děj popisován v první osobě z pohledu Anaid, ale sem tam i z pohledu Selene nebo jiné postavy (například Gaya – Anaidina učitelka, byla psána ve třetí osobě). Příběh není příliš napínavý, protože autorka scény, které tyto známky vykazovaly, popsala takovým stylem, že nás nestrhnou, takže namísto toho, abychom si okusovali nehty napětím, čteme to jako nezúčastnění pozorovatelé. U jiných autorů se mi stává, že se ztotožním s hlavní hrdinkou, ale v této knize se mi to nestalo. Je to škoda, protože nápad je dobrý, jen si s ním víc pohrát. Kniha se tak mohla dostat na zcela jinou úroveň.

Knihu řadím k lepšímu průměru a doporučuji ji spíše mladším čtenářům.

Vydal: Albatros; 2010