Kimberly Pauley: Pijou mi krev

Mina vyrůstá ve zdánlivě normální rodině. Její rodiče chodí do práce, na nákupy, platí účty a sledují televizní zprávy jako jiní. Ale přece je na nich něco zvláštního – přejí si, aby byla Mina mrtvá, tedy spíš neživá. Rodiče jsou totiž upíři a Mina dostane měsíc na rozmyšlenou, jestli chce opustit kamarádky z nudné střední školy a přejít na upírskou akademii.

Příběh o dívce, kterou trápí tři největší problémy: musí se rozhodnout, zda se stane upírkou, překonat své problémy s ostýchavostí a vybrat si vhodného chlapce a v neposlední řadě má výčitky z toho, že nemůže sdělit své nejlepší kamarádce, že jsou její rodiče upíři a ona se rozhoduje, zda se stát jedním z nich.

Při čtení této knihy jsem měla častokrát pocit, jako bych se vrátila do školních lavic. Problémy Miny (v knize je hned několikrát zdůrazňováno, že má hlavní hrdinka opravdu jméno jako postava z Draculy), jsou typickými problémy nejisté puberťačky, okořeněné dávkou nadpřirozena v podobě upírů. Až na pár překvapivých momentů je postava Miny nezajímavá, ale humorné scény, které prýští z každé stránky, to dobře zakrývají.

Z upírské akademie se vyklubá navštěvování komunitního centra, kde se skupinka mladých lidí seznamuje s tím, co je čeká, pokud se rozhodnou přijmout dar nesmrtelnosti. Dvakrát týdně tedy navštěvují potencionální budoucí upíři školení, ale nenechte se zmýlit, vážení! Každý z kurzu stále chodí do školy, kam chodil i předtím, a na svých zvycích nikdo nic nezměnil.

Občas to Mina s tím svým pubertálním a roztěkaným myšlením přehání: buď poslouchá napůl ucha, nebo spisovatelka zapomněla, co všechno napsala (například Minina matka své dceři sdělila, že si musí jednou za čas nabarvit vlasy – konkrétně pár proužků na šedivo, načež se Mina ptá svého strýce Mortyho, jestli o vlasy nepřijde, když se stane upírkou, a jestli nakonec celý život její matka nenosí paruku. Proč by si její matka barvila paruku? Sama jí předtím řekla, že vlasy má!).

Čtenáři je převážnou část knihy děj vyprávěn, což se prolíná se psaním příběhu v první osobě. Bylo by lepší, kdyby to tak bylo po celou dobu, protože takhle to vyvolává dojem, jako bychom poslouchali anekdoty strýčka Jedličky namísto toho, abychom se vcítili do příběhu. V určitých situacích se mi zdál pokus o zlehčení nebo o vtipný výklad spíše nucený než přirozený, to však nic nemění na věci, že příběh nakonec zábavně působí (pokud se povzneseme nad to, že od příběhu nic víc neočekáváme).

Zvláštností je časté číslování či označování písmeny, když Mina v duchu uvažuje (kolikrát se dostane až k písmenu g). Jiný autor by jednoduše popsal určitou situaci či úvahy, zde se však dozvídáme tyto informace pomocí bodového systému. Někdy to pobaví, ale když se to opakuje příliš často za sebou, připadáte si jako ve škole a říkáte si „Už zase?“.

Dílo nejeví prvky akce, romantiky ani hororu. Sám název napovídá, o čem kniha je, a opravdu – týká se pouze rozhodování mladičké Miny, zda se stane upírkou nebo zůstane člověkem. Hlavní hrdinka je natolik naivní, že ani nepozná, který kluk o ni má zájem. Řešení jejích starostí bylo pekelně nudné. A jelikož se musí Mina do měsíce rozhodnout, zda se chce stát upírkou, čekala bych přeci jen víc dilemat ohledně tohoto tématu, než tolik starostí s chlapci či módou.

Autorka se zacílila na skupinu teenagerů, a dokonce to vypadá, jakoby to jeden z nich sám napsal. Příběh nepůsobí profesionálně či originálně, zato máte dojem, že se autorka snaží co nejvíc vytěžit z upírské mánie (dokonce hned na začátku zmiňuje Stephanii Meyerovou a zapisuje si zážitky včetně úvah do sešitu po vzoru Upírských deníků od L. J. Smithové). Spisovatelka by jistě udělala lépe, kdyby si místo upírů vybrala nějakou jinou nadpřirozenou bytost nebo se vydala jiným směrem.

Pauley Kimberly: Pijou mi krev aneb upírkou na vlastní nebezpečí
Nakladatelství: Alpress
Překlad: Eva Konečná
Obálka: Tomáš Řízek
Počet stran: 216
Rok vydání: 2010
Vazba: pevná
Cena: 199 Kč