J. R. Wardová – rozhovor s Tohrmentem

Poslední z rozhovorů autorky J. R. Wardové s členy Bratrstva Černé dýky. Po Wrathovi, Rhageovi, Zsadistovi, Phurym, Vishousovi a Butchovi dostává prostor Tohrment.

Tohrment vypadá ze všech bratrů nejvíc jako voják a nejen proto, že přišel dnes večer v brnění. Má námořnický sestřih a vážné, tmavě modré oči. Má na sobě bojové boty, černé vojenské pláťáky a těsné černé triko… a padá pod tíhou zbraní. Jednu pistoli má u pasu, druhou v pouzdře na pravém stehně a na hrudi v pouzdrech překřížené dvě dýky. A určitě má ještě víc zbraní ukrytých pod oblečením. Jak se posadil, shledala jsem, že on… není chladný, ale poznali jste, že se moc neusmívá. A V má pravdu. Tohr je přirozený vůdce. Vyzařuje ten druh chladné inteligence, na kterou byste se chtěli v krizi spolehnout.

J.R.: Díky, že jsi přišel.
Tohrment: Žádný problém. (Trochu se usmál.)

J.R.: Byl jsi překvapený, když ti Wrath předal vůdcovství Bratrstva?
T.: No do háje, že ano. A nejdřív jsem to nechtěl přijmout.
J.R.: Proč ne?
T.: (Zamračil se.) Dřív jsem se cítil za bratry odpovědný. Teď je ten pocit ještě silnější.

J.R.: Taky jsi rozběhl výcvikové středisko.
T.: Jo. Phury je moje záloha. Už jsi s ním mluvila?
J.R.: Ano.
T.: Je neuvěřitelný bojovník a zatraceně dobrej chlap.

J.R.: Kde budete nabírat kandidáty na výcvik?
T.: Projíždím starý seznam bojovníků a snažím se najít rodiny, které mají syny před proměnou.  Mohli bychom začít se staršími muži, ale trénink je snadnější, když proběhne před proměnou.
J.R.: Jsou mezi kandidáty i dívky?
T.: (Znovu se zamračil. Začínám mít pocit, že toho mračení bude ještě hodně.) Pokud chceme následovat tradice, pak ne. Podle našich zákonů je ženám zakázáno bojovat. A na rovinu? Část mě chce v tradicích pokračovat. V mužích je zakódováno, že máme ženy ochraňovat. Ženy… Ženy mají být chráněny a opatrovány a dobře krmeny a měly by dostat vše, co potřebují.
J.R.: To zní ušlechtile.
T.: Dívám se na to z hlediska potřeby přežití. Mnoho žen jsme ztratili při porodech. Ony jsou klíčem k přežití naší rasy tak, jak to muži nedokážou. My muži nejsme důležití, ony jsou důležité kriticky. (Zhluboka se nadechl.) Ale vraťme se k tvé otázce. Věci se mění. Víš, mluvím teď o mé shellan, Wellsie. Ona se dokáže vyrovnat se vším (V hlase mu zní vřelost a respekt.) Ženy jako ona – můžeš se vsadit, že dokážou bojovat stejně dobře jako muži. Možná jiným způsobem, to jistě. Ale proti bezduchým dokážou být stejně smrtící.

J.R.: Pochopila jsem, že Wellsie je těhotná. (Kruci, udělala jsem to znovu… ptát se na tohle je špatné. Ale Tohr se s tím vyrovnal lépe než Wrath)
T.: (Přejel si rukou přes obličej.) Jo. A je mi z toho špatně. Opravdu… Je mi z toho kurevsky špatně. Pokud ji ztratím… (Odkašlal si.) No…
J.R.: Jsi z vyhlídky na dítě šťastný? (Doufala jsem, že to zlepším. Cítila jsem se strašně.)
T.: (Zašklebil se.) Ne. Já jen chci, aby to Wellsie zvládla a byla v pořádku. Pak budu přemýšlet o dítěti. Nechci znít vůči tomu malému v jejím břiše… bezcitně. Ale tak to je – jako muž svázaný s Wellsie se soustředím na Wellsie. Ona je moje žena. Ona je střed mého života.
J.R.: I když jde o Bratrstvo?
T.: Mí bratři jsou ti jediní, co se jen trochu blíží tomu, co cítím k Wellsie. Ale koukni, ohledně toho děcka… Slyšel jsem, že když muž drží v rukou své dítě, sváže se s ním. Myslím tím, že k němu máš cítit to, co cítíš ke své ženě. Osobně si to nedokážu představit, ale mnoho mužů říká, že to je pravda… To asi proto si pak nechávají na záda vytetovat jejich jména hned pod jména svých shellan.

J.R.: A ty máš na zádech jméno Wellsie vytetované?
T.: (S očividnou pýchou.) Chceš to vidět?
Když jsem přikývla, sundal si hrudní pouzdra a pak si svlékl tričko. Potom se otočil. Na kůži se mu skvěl nádherný pruh písmen, ale já je nedokázala přečíst.
T.: To je Wellisandra ve starém jazyce.
J.R.: Wrathovi jsi při jeho svatbě s Beth udělal tetování v angličtině.
T.: Jo. Tak může Beth vidět své jméno v jazyce, který zná, takže bude vědět, že je to ona. A taky je to dobré pro naši rasu, protože většina upírů se už přizpůsobila natolik, že umějí anglicky, takže bude jasné, kdo patří komu.

J.R.: Můžeš mi něco vysvětlit?
T.: Určitě, ať půjde o cokoli. (Vklouzl zpátky do trička. A já zasloužím metál za to, že jsem ignorovala mocné svaly pod jeho hebkou pokožkou bez chloupků. On je velmi, velmi živočišně svůdný. A já jsem vdaná. Ale zatraceně…)
J.R.: Ach… (Odkašlala jsem si.) Muži mohou mít více manželek, je to tak? Takže víš o někom, kdo má na zádech vytetovaných víc jmen?
T.: Je víc způsobů, jak se svázat se ženou. Někteří muži mají se svými družkami jen sex a to jsou ti, co mají žen víc. Ale obřad, kterým prošli Wrath s Beth a kterým jsem já prošel s Wellsie? To je obřad nejvyšší svátosti. Ten obřad, bráno doslova, znamená, že jeho žena a moje žena k nám pasují jako kousky skládačky. Moje Wellsie, ona mi může jakkoli rozkazovat. Je to to nejpevnější, nejčistší spojení, které muži dává nad ženou nadřazenost a které jí zaslibuje jeho život.
J.R.: A ženy nemívají víc mužů?
T.: To záleží. Obecně, pokud se to neděje často, je to v pořádku. Žena může mít tolik milenců, kolik chce. Problémy začínají, pokud se některý z jejích mužů zaváže. My muži býváme velmi majetničtí. Obzvláště naši muži takoví jsou. A když se dva muži sváží s jednou ženou, ať proto, že je k tomu ponoukla ona, nebo se to stalo náhodou? Velký problém. Obrovský problém. Dva svázaní muži jsou schopní podstoupit boj na život a na smrt, aby žena byla jejich, takže to nebereme na lehkou váhu. Také proto je důležité označování. Říká ostatním mužům, aby se drželi dál, a oni to obvykle respektují. Už jen proto, aby zůstali naživu.

J.R.: Když mluvíme o svázaných mužích. Překvapilo tě, že se Wrath usadil?
T.: Šokovalo mě to. Vždycky jsem v to doufal, ale… On byl tak dlouho sám. A ne jen ohledně žen. Držel se dál od bratrů. Pak dosedl na trůn a… to mě kurevsky překvapilo. Myslím tím, on přijal trůn. Nemyslel jsem si, že se to někdy stane, ne po tom, co se stalo jeho rodičům. Od té noci, kdy byli zavražděni, se nenáviděl. Doopravdy se nenáviděl. A pravděpodobně se pořád nenávidí, ale už se s tím vypořádal víc. Objevila se Beth a všechno změnila, ona mu pomohla vydat se správným směrem. Ona je jako moje Wellsie. S Beth si nechceš zahrávat. Je to nejmilejší osoba, se kterou se můžeš setkat, a… Sakra, ona má ráda i Godzillu. Ale jak vyjdeš z řady? Ona tě šoupne zpátky. Zadkem napřed.
(Teď mi došlo, že Tohr je z bratrů ten nejotevřenější a nejčistší. To je na něm typické. Vždy čestný a přemýšlí jako filozof. Dokonalé interview.)

J.R.: Pomohlo ti přijmout Beth také to, že je Dariova dcera?
T.: Beth by byla přijata s nadšením bez ohledu na její původ. Je to žena, která za to stojí. Ale Darius mi byl velmi blízký, takže i k ní mám z toho důvodu blízko. Darius… wow… bolí to pokaždé, když na něj pomyslím. Nikdy jsem neměl bratra nebo sestru, ale pak jsem se s ním v sedmnáctém století seznámil. Navrhl mě na přijetí do Bratrstva. On a já jsme byli tým. Ztratit ho bylo… necháme toho…

Mluvili jsme ještě chvíli, ale bylo jasné, že téma Darius je zakázáno. Tohr pak odešel, usmíval se, když říkal, že jde domů za Wellsie.

Opřela jsem se a zaposlouchala se do zvuků domu. Ostatní bratři a Beth v jídelně večeřeli. Slyšela jsem, jak o sebe naráží porcelánové nádobí a také hluboké mužské hlasy. Zavřela jsem oči, zabořila se do hedvábných polštářů a jen poslouchala.

Neslyšela jsem slova, ale na tom nezáleželo. Stačil mi jen fakt, že jsou blízko. Jsem velmi vděčná za to, že jsem k nim přišla.

Ještě dlouho potrvá, než se přinutím odejít…

Zdroj: www.jrward.com
Překlad: Axia