Petra Neomillnerová: Smrt u archanděla
Na pokračování příběhu drsné upírky Tiny Salo jsme čekali dlouho, ale vyplatilo se. Tina je ve formě a ukazuje, kdo je v Praze a Čechách pánem.
Medvědodlak Konrád je v nuceném vyhnanství v Německu a Tina se nudí, protože nemá nic na práci. Nepomáhá jí ani Kayova sexuální gymnastika a navíc jí líný upír leze na nervy, protože kvůli němu musí mít přes den zatažené závěsy.
Timotej: „Jsi bohatá ženská, Tino, mocná a bohatá. Co tě, kurva, pořád žere?“
Tina: „Nuda. Nuda a strach ze tmy.“
Pohár přeteče, když se Tina od Konráda dozvídá o Kayově minulosti v SS. Jelikož sama byla za druhé světové na opačné straně, milého souložníka vyhazuje z bytu.
Tina: „Nemůžeš mě oddělat, jako jsi oddělal svoje manželky, se mnou se holt musíš normálně rozejít.“
Timotej hodí Tině, aby uklidnil její nervy z nicnedělání, případ podivných vražd v kostele archanděla Michaela. Tina na ponurém místě činu cítí krev a zlo, ale bez kontaktu u policie s pátráním není schopná pohnout. Proto si pohraje s myslí policistky Marie, která je s vyřešením případu asi stejně daleko jako Tina, tedy na začátku.
Tina: „Hele, Marie, potřebovala bych na pitevnu.“
Marie: „Třeba se tam brzo dostaneš. Nevíme, kdo odmázl ty lidi, a jsme tu samy.“
Při pátrání narazí Tina na zmateného upíra Johanna, klerika, který se oběsil z nešťastné lásky k jeptišce a svou existenci považuje za hřích.
Johann: „Myslíš, že by tu někdo vyzpovídal upíra?“
Kayovi je smutno a uvědomuje se, že krom matky mu záleží jen na Tině. Při hlučném návratu do Tinina hnízdečka nešetří lichotkami.
Kay: „Je hodně těžký najít větší kurvu, než jsi ty, liebchen. V tom jsi opravdu jedinečná.“
Zoufalý Johann páchá druhou sebevraždu, Tině se ho zželí a shání kněze. Jenže kdo bude chtít křesťansky pohřbít upíra, který se dvakrát zabil? Správné konexe má tajemný Tinin známý Simeon, který přivede do hry další zbožnou osůbku, Sebastiána.
Tina: „Děje se něco?“
Sebastián: „Zlo. Cítím ho.“
Tina: „V pohodě, to se jen do Prahy přistěhoval můj otec.“
Tinin papá Dyre je zpátky a chová se jako mafiánský boss, který umí tahat za správné nitky. A jeho pomoc tentokrát Tina potřebuje, i když ví, že to později použije proti ní.
Z pátrání po pachateli vražd se postupně stává hledání svatého grálu, který by upírům daroval světlo a jeho majiteli moc. A moc je to, po čem Dyre stále touží, i když by jeden řekl, že už jí má ažaž.
Znovu si člověk uvědomuje, jak jiní jsou Petřini upíři oproti dnešním tak populárním americkým sexy upírům z dívčích románků. Tihle mají odžito a na jejich psychice je to vidět. Není snadné procházet staletími, aby vás nic nezasáhlo. Je třeba se od citů oprostit a zůstat chladnými, jinak se zblázníte. K tomu si připočtěte nechutnou upírskou mocenskou politiku a pochopíte, proč je Tina neustále vytočená, všichni a všechno jí leze na nervy a pro ostatní je nepříjemnou osinou v zadku, před kterou je lepší mlčet, jak mile poznamená vlkodlak Darek.
K již známým svérázným postavičkám autorka přidala do kontrastu zbožné muže Johanna a Sebastiána a policistku Marii. Především u Johannových rozpaků nad Tininým vybraným slovníkem a chováním se budete dobře bavit. Jeho smutný příběh by měl čtenáře dojmout, ale když jsou v okolí Tina a „vraždítko“ Kay, kterým není nic svaté, natož jeptišky, tak to prostě nejde. Lesbička Marie se z protivné fúrie stává bezmocnou figurkou ve vysoké hře Dyra i jeho dcery, která se opravdu potatila.
Autorka Petra Neomillnerová svým čtenářům znovu předvedla svižnou jízdu v drsném stylu, opepřenou humorem i sexuálními eskapádami hlavních hrdinů. Skvělé dialogy, ostré hádky i krvavé bitky jsou zdařilými prvky celého vyprávění, které čtete jedním dechem a máte problém se od stránky odtrhnout.
S každou další autorčinou knihou mám pocit, že je lepší než ta předchozí a taky, že Petra přitvrzuje, ale možná je to jen návykovost jejího stylu. Vzpomínám si, že s první knihou Sladká jako krev jsem měla problém – nezvyklost přítomného času a jakoby uspěchaného vyprávění, kde není téměř žádná „vata“, žádné zdlouhavé popisy krajiny, prostředí či toho, co má hrdina na sobě (či nemá), ale rovnou akce či dialog. Dnes si to užívám, protože takhle svižně píše málokdo. Takže Petro, jen tak dál, vaši čtenáři (nejen Pražané) vám rozumějí a těší se na Vlky Sudet .
Ty mě tak navnazuješ :-(( A já si ji budu moct koupit až po výplatě :-(( Ale nejlepší stejně: Cítím zlo – Jo, to jen taťka přijel do Prahy :-D
No to já jí mám objednanou v knihkupectví,ale nějak se flákaj už je to týden a pořád nic.Teda ne že bych neměla co čít,ještě jsem se nedostala ani k Zapáleným obětem.
Já mám přečtené předchozí díly a mám trochu problém, Neomillnerová se čte dobře, je to zábavné, ale postavy jsou místy hrozně schématické, vůbec si nedává práci s nějak fungující psychologií postav. Takže další díl si asi přečtu, ale až někdy později.