Laurell K. Hamilton: Proč většinou nečtu paranormal

Laurell se na svém blogu zamýšlí nad různými věcmi, ale nedávno se zmínila o tom, proč nečte knihy ze žánru, který sama píše, tedy paranormal. (blog z 13.8.2010)

Jedna on-line diskuze mě podnítila k tomu, abych řekla, že nečtu ani se nedívám na paranormalní žánr. Nedělám to jako pravidlo, ale před lety, když se paranormální žánr posouval z místa, kde jsem byla téměř samotná jako osamělý hlas naříkající v divočině, do něčeho jako předměstí se všemi typy sousedů, jsem četla knihy některých spisovatelů.

Charlaine Harrisová byla jednou z těchto výjimek. Její průpravou byly detektivky a v knihách se to odráželo, obohacovalo to zápletky a postavy, knihy vyčnívaly z té spousty spisovatelů, kteří naskočili na paranormalní vlak. Série o Sookie Stackhouse byly milé detektivky s upíry a telepaty. Charlaine mi řekla, že k napsání své série byla inspirována po přečtení mé série o Anitě Blake, ale v těch prvních knihách, co jsem četla, byla její vize nová, čerstvá, jiná. Nevadí mi, když lidé použijí, co jsem stvořila, jako odrazový můstek pro jejich vlastní specifický svět. A ano, teď podle knih natočili velice úspěšný seriál True Blood.

Mary-Janice Davidson píše série tak zábavně, jaká je ona sama, je s ní psina. Její zázemí je v literatuře pro mladé a na knihách je to vidět. Kdo jiný by stvořil upíří královnu, jejímž fetišem jsou boty v takové míře, že by se mohla srovnávat s Imeldou Marcosovou?

Sherilyn Kenyon přišla na pojetí upírů, které je, pokud vím, úplně unikátní. To je velmi vzácné u druhu literatury, která existuje od 19. století, pokud počítáte příběhy o lamiích a lidové povídačky o upírech, pak tisíce let. To je pěkně mazané.

Kathy Clamp & C. T. Adams vytvořili vlkodlaky tak, že jsem si přála, abych sama přišla na jeden či dva malé detaily, které stvořili. Nevybavuji si nikoho jiného, u koho bych si pomyslela, bože, proč jsem na to nepřišla sama.

L. A. Banks zkombinovala hip-hop a rap kulturu, hudbu a nadpřirozeno. Co vím, nikdo jiný to neprovedl stejně. (Sérii chystá k vydání Triton, pozn. překl.)

Pokud jsem někoho vynechala, tak se omlouvám, ale teď jich tu je příliš moc. Tenhle žánr je stále jedním z nejrychleji se rozrůstajících. Některé jsem vynechala, protože číst je mě oslabilo. U některých se cítím, že bych měla vyžadovat poplatek za licenci. Některé nejsou na seznamu, protože jsem je jednoduše nečetla a tak na ně nemám názor. Když večer končím s prací, nechci číst nic podobného tomu, co píšu. Neodpočinula bych si při tom. Někdo se mě zeptal: „Neznamená to, že nedržíte krok s žánrem?“

Nepotřebuju „držet krok“ se svým žánrem. Můj výzkum a nápady nepocházejí z fikce, ale z folklóru, mytologie, opravdových živých rozhovorů a skutečných kriminálních činů. Nesbírám nápady z fikce jiných lidí. Přinejlepším bych před desítkou let něco četla a pomyslela si, aby autor udělal něco jinak. Napsala jsem jak Anitu a její svět nadpřirozených stvoření, tak Merry a její svět víl a mýtů, protože nikdo nepsal o upírech a kožoměncích tím způsobem, jak bych o nich chtěla číst, a ani nikdo nepsal o keltských mýtech, jak bych o nich chtěla číst. První krátký příběh o Anitě jsem napsala koncem 80. let. Série Merry Gentry začala o deset let později. Můj svět, mé postavy byly vystavěny dlouho předtím, než se slovo „paranormal“ stalo nakladatelským výrazem. Původně se mé knihy prodávaly jako žánrový mix. Meredigh Gentry a její keltské postavy vděčí za svůj svět archeologii, folklóru a mytologii. Och, a bolesti. Anita Blake je stále poháněna mými vlastními ranými problémy, to už jsem akceptovala. Nevěděla jsem až do pozdějších knih, že Merry byla poháněna mou vlastní bolestí z mého prvního manželství a rozvodu. Knihy u mne vycházejí z míst hlubokých emocí, takže psala bych lehčeji, kdybych mohla, ale očividně když to někde nebolí, necítím potřebu se z toho vypsat.

Většina z nás píše, protože jsme na prvním místě čtenáři, ale přijde moment u většiny spisovatelů, které znám, kdy přestaneme většinou číst fikci. Je to jako dovolená. Znáte, jak se dělají fígle, takže je těžší vás oblafnout pohybem ruky, protože víte, kde kouzelník schoval králíka a kdy ho vytáhne z klobouku. Je obtížné si užít šou, pokud jste součástí stejného byznysu.

Zdroj: www.laurellkhamilton.org
Překlad: Renča