J. R. Wardová – rozhovor s Vishousem a Butchem

V pořádí pátý tu máme dvojrozhovor autorky s upírem Vishousem a poldou Butchem.

Vishous: nejinteligentnější a má zvláštní schopnosti. Jeho prokletím je schopnost předvídat: vidí budoucnost, ale neví, "kdy" se proroctví naplní, takže je proklet tím, že nedokáže uchránit své blízké před nebezpečím. Díky své lásce přijde na tajemství o sobě samém, o kterém nevěděl a ani v nejhlubších myšlenkách by ho nenapadlo.

Šla jsem dolů do biliárového salonku a pozorovala, jak Butch a V hrají. Chtěla jsem s nimi mluvit odděleně, ale nakonec jsem se rozhodla se jich zeptat, jestli by jim nevadilo mluvit spolu.

Pozorovala jsem je, jak hráli. Na Vishousovi bylo něco zvláštního. Všimli jste si toho, jak jste ho spatřili, ačkoli se snažil vypadat normálně. No, normálně – jak může vypadat normálně dva metry vysoký a přes sto deset kilo vážící válečník? Možná je ten pocit, že je nějak jiný, způsoben tou silou v jeho očích. Jeho panenky mají barvu diamantů, a když se na vás dívá, cítíte se svlečeni do naha. Jako by v jediném pohledu viděl celý tvůj život; jako by znal jeho počátek, průběh i konec. A taky je zatraceně sexy. Na levém spánku tetování, neobyčejná změť křivek, které se přelévá přes vnější koutek oka. Nosívá kozí bradku, která je stejně černá jako jeho vlasy. Z levé ruky nesundává černou koženou rukavici. Ta ruka, jak jsem slyšela, je schopna zničit vše v dosahu a já jsem byla ráda, že je schovaná pod rukavicí.

V ovšem nijak nezastiňuje Butche O"Neala. Butch není tak vysoký, ale v porovnání s jinými lidskými muži je to kus chlapa. Má téměř metr devadesát a velmi široká ramena… která očividně ještě trochu narostla od doby, co jsme se spolu viděli naposled, jako by zvedal místo činek bratry. Má oříškové oči a nos, který byl několikrát zlomený, a hnědé oči. Je dost nafoukaný a sebevědomý, ale není to urážlivé, protože cítíte, že je to muž v pohodě. A taky má rád ženy. Ne že by byl děvkař. To ne. Když se na vás podívá, prostě víte, že vás respektuje.

Vishous: Koho chceš vzít prvního?
J.R.: Nevadilo by vám, kdybych se vás ptala na to samé?
V: Já jsem s tím v pohodě. Poldo?
Butch: Jo, ale nech mě tohle dodělat. (Naklonil se přes kulečníkový stůl, šťouchl do koule a… poslal čtyřku a šestku do dvou různých děr.)
V: Nenávidím tě.
Butch mu přes pokoj poslal vzdušný polibek a dalším šťouchem vyhrál hru. Oba položili tága a sedli jsme si na gauče.

J.R.: Takže, jak se vám spolu žije?
V: Líbí se mi to víc, když spolu nehrajeme kulečník.
B.: Vedeme si dobře. Kromě toho, že chrápe, a já to slyším i skrz stěny.
V: A Butch je vobleková děvka.
B.: No promiň? (Když V nadzvedl obočí, Butch se zasmál.) Fajn, suďte mě.
J.R.: (Na Vishouse.) Jsi překvapený, že s tebou najednou bydlí člověk?
V.: Je to tak, jak to má být. Takže ne.
J.R.: A co ty, Butchi? Je to překvapení, že najednou bydlíš s bandou upírů?
B.: Jo. Ale já toho stejně moc neměl. A nevím. Jsem šťastnější.
V.: Je to pitomec. (Ale Vishousův hlas nezní zle. Naopak je plný respektu.)
J.R.: Máš v plánu vůbec někdy odejít, Butchi? (Oba se na pohovkách narovnali.)
B: (Naklonil se a opřel si lokty o kolena.) Některá rozhodnutí nemůžeš odvolat. Jedním z takových rozhodnutí je můj příchod sem. Jediný způsob, jak odejít, je nohama napřed, jestli mě chápeš.
J.R.: (Trochu mě omráčilo, že to řekl tak klidně. Otočila jsem se na Vishouse.) Ale pokud je to otázkou bezpečí, o to se můžete postarat, ne? Mám tím na mysli vymazání vzpomínek.
V.: Jen pokud jde o krátkodobou paměť a jen pokud to nejsou vzpomínky traumatické. Polda už toho s námi prožil hodně a viděl, s čím bojujeme. (Podíval se na Butche.) Je to tak?
B.: Jo, je. Včetně tebe ve spodkách. Ježíši, myslel jsem, že oslepnu.
V.: (Zasmál se.) Pitomče.
J.R.: Vishousi, co si myslíš o tom, že Bratstvo teď žije pospolu?
V.: Že bylo načase. Tohle jsme měli udělat už dávno. Tím myslím my, tady, spolu. Dokážeme takhle lépe zkoordinovat postupy, odchody, příchody. Je to dobrý.
J.R.: A jak se díváš na to, že velení převzal Tohr?
V.: Ten klučina je na to nejlepší. Je rozumný, rozhodný, chytrý.
J.R.: Chce rozběhnout výcvikové středisko, je to tak?
V.: Jo. On a Phury budou učit. Wrath chce, aby mělo Bratrstvo oporu ve více válečnících a s tím programem má pravdu. Společnost změnila strategii. Unášejí civilisty a snaží se z nich dostat informace. Když jsou bezduší jen po nás, je to něco jiného, ale teď jsou do války zatahováni nevinní. Mívali jsme aktivní složky vojáků, ale stejně jako vše ostatní, i oni zmizeli. Naštěstí se Wrath rozhodl vybudovat celou naši společnost od základů a obnovit naše tradice. Naše infrastruktura bude znovu zpevněna.
J.R.: Když mluvíme o infrastruktuře. Chápu to správně, že jsi tohle sídlo zabezpečil ty. Myslím tím bezpečnostní kamery, detektory pohybu, alarmy.
V.: Jo. Polda mi pomáhal. A Rhage.
B.: Pracovali jsme na tom dva týdny v kuse. I po nocích.
V.: Myslím, že i díky tomu jsme se my tři tak semknuli.
B.: Jo. Dobře se nám spolupracuje.
J.R.: Slyšela jsem, že vy tři jste taková parta. Trojka. Taky jsem slyšela, že se vám Rhage docela hodí.
B.: (Šklebí se jako šílenec.) Součást jeho šarmu, baby. Součást jeho šarmu.
V.: Díky bohu, že bratr nepije. Chápeš.

Všichni jsme si ještě chvíli povídali. Překvapilo mě, jak spolu ti dva vycházejí. Dokončují věty toho druhého. Utahují si ze sebe tím mužským způsobem, vtipkují. Ale pod tím vším je hluboké vnitřní propojení. (Možná proto, že jsou oba takovými fanoušky Red Sox.)

A pak se do salonku materializoval Tohrment. Omluvil se za brzký příchod, ale Butch a V už byli hotoví, takže si to Tohrment dobře načasoval. Spolubydlící odešli. Měli v plánu podívat se na sportovním kanálu na zápas Red Sox.

Zdroj: www.jrward.com
Překlad: Axia