Cassandra Clareová: Město z kostí
Když se patnáctiletá Clary Frayová vydá do newyorského klubu Pandemonium, vůbec netuší, že se stane svědkyní vraždy, kterou navíc spáchají tři teenageři se zvláštním tetováním na těle a podivnými zbraněmi v rukou. Mrtvé tělo pak jednoduše zmizí. Nejde jen tak zavolat policii, když jsou vrahové pro všechny ostatní neviditelní a na místě činu nezbyla ani kapka krve, která by napověděla, že tu zemřel člověk. A byl to vůbec člověk?
Před tisíci let anděl Raziel smíchal krev lidí a andělů v Poháru smrti, a stvořil tak rasu Nefilim – lovců stínů, jejichž úkolem je chránit lidstvo před démony a polodémony (upíry, vlkodlaky, čaroději, ad.). Mezi lovci však došlo ke vzpouře a Poháru se zmocnil šílený Valentýn, který uznával jen svou rasu a chtěl zničit všechny polodémony, se kterými bylo dohodnuto příměří, a za svým cílem šel přes mrtvoly – svých přátel i rodiny.
Šestnáctiletá Clary se stane svědkem vraždy v tanečním klubu, jen ona však viděla pachatele. Pro ostatní byli jakoby neviditelní. Byla to jen dívčina halucinace? Clary se pohádá s matkou kvůli neplánovanému odjezdu na venkov a utíká z domu za svým nesmělým kamarádem Simonem, který dívku tajně miluje. Když se však později večer vrací domů, byt je vykraden, matka unesena a Clary napadena démonem. Podivných událostí začíná přibývat a dívka je vtržena do světa lovců stínů a démonů, o jejichž existenci neměla tušení, přesto však má pocit, že se zaplňuje ten zvláštně prázdný koutek její mysli. Ta minulost, o které matka nikdy nechtěla mluvit. Žádnou jinou rodinu Clary nemá, otec zemřel dřív, než se narodila, matčin přítel Luke jí však otcovskou lásku vynahradil.
Clary pohání starost o matku, snaží se přijít na to, kdo a proč ji unesl a kde by ji mohl ukrývat. V tom jí pomáhají mladí lovci stínů, především okouzlující Jace, který dívku zachránil poté, co ji napadl démon. Jace je arogantní, chladný a neustále si z Clary utahuje. Ale tady platí otřepané „Co se škádlívá…“ Jejich vztah má však nečekané rozuzlení, do klasické lovestory má daleko. Autorka velmi nezvykle pojala téma zamilovanosti, neopětované lásky a přidala i gay motiv. Opravdu jsem zvědavá, jak se tenhle propletenec bude vyvíjet v dalším pokračování.
Předpokládala jsem, že si přečtu další z mnoha lehce temných, romantických příběhů pro teenagery a přečetla jsem si lehce temný, romantický příběh pro teenagery, přesto v lecčems odlišný – komediální a zároveň dramatický. Hlavní hrdinka neřeší běžné problémy středoškolačky, nečeká na osudovou lásku tajemného cizince, ani se nepotýká s neobvyklými nadpřirozenými schopnostmi. Hlavní linií celého vyprávění je objevování Claryiny minulosti, či spíše rozplétání jejích kouzlem blokovaných vzpomínek. Kdo byla její matka? Jaké tajemství ukrývá Luke? Proč se ji snaží někdo zabít? Komu vlastně může věřit?
Americké autorce Cassandře Clareové se v její prvotině podařilo vytvořit lehce záhadný svět, sympatické mladé hrdiny a komplexní příběh, který zasadila do kulis jí dobře známého New Yorku a využila tak jeho temná zákoutí i lesklé bulváry. Přesto jsem měla pocit, že mi něco v jejím vyprávění chybí. Dialogy postrádají náboj a jsou příliš spisovné, což zní u teenagerů nepatřičně, obzvlášť ve vypjatých situacích klení „u anděla“ vyznívá směšně. Autorka píše o citových vazbách, ať už rodinných či milostných, ale jakoby odtaženě, chybí nám i podrobnější nahlédnutí do vnitřních myšlenek postav, takže je obtížnější je pochopit. Humor zastupuje špičkování mezi Clary, Jacem a Simonem, ale i lehce ujetá situace jako přeměna v potkana, rozhodně se však nejedná o veselý příběh, spíše naopak vyznívá dost smutně.
Přes zmíněné výtky mě kniha upoutala víc než obdobná díla pro stejné čtenářstvo, ať už se jedná o Vampýrskou akademii, Školu noci či Upíří deníky. Takže doporučuji především těm, kteří už mají pocit, že čtou stále totéž, chtějí změnu a přitom stále číst současnou, romantickou fantasy pro mládež a dobře se u toho bavit.
Clareová, Cassandra: Město z kostí (Mladá Fronta; 2009)
anotace:
Když se patnáctiletá Clary Frayová vydá do newyorského klubu Pandemonium, vůbec netuší, že se stane svědkyní vraždy, kterou navíc spáchají tři teenageři se zvláštním tetováním na těle a podivnými zbraněmi v rukou. Mrtvé tělo pak jednoduše zmizí. Nejde jen tak zavolat policii, když jsou vrahové pro všechny ostatní neviditelní a na místě činu nezbyla ani kapka krve, která by napověděla, že tu zemřel člověk. A byl to vůbec člověk?
Zde se Clary poprvé setká s „lovci stínů“, bojovníky, kteří mají chránit svět před démony. Během čtyřiadvaceti hodin je Clary vtažena do jejich světa, její matka totiž zmizí a na samotnou Clary zaútočí démon. Proč by se ale démoni zajímali o obyčejné lidi, jako je Clary a její matka? A jak je možné, že má Clary najednou „vnitřní zrak“? To by rádi věděli i lovci stínů…
Originální název: City of Bones
Nakladatelství: Mladá Fronta
Překlad: Eva Maršíková
Počet stran: 416
Rok vydání: 2009
Vazba: pevná
Cena: 349 Kč
Tohle už jsem četla, a je to opravdu dobrá knížka. Teď už vyšla dvojka, žeo? Já si jí chci objednat, až zase nakupím v košíku víc knih, aby se mi to cenově vyplatilo.
jj, vyšla už druhá, mám objednáno. A srpnová Pevnost mě nakopla, abych si to přečetla. Je tam o sérii pěkný článek.
Mám ji doma,ale ještě jsem se kní nedostala,ale už se těším.
Knížku čtu právě teď a abych pravdu řekla, celkem se mi i pozdává. Ačkoli mě neláká myšlenkka jedné věci, o které tu nechci spoilerovat.
+ Rozmanité charaktery, dobře popsané
+ Poměrně originální myšlenka
+ Humor
+ Způsob, jakým je to napsané
– Ona zmíněná neosobnost
– Ten spoiler
– Občas mě osobvně iritující hlavní hrdinka
Kniha mi dost často něčím připomíná seriál Supernatural (Lovci duchů) a Harryho Pottera. Ne, že by mi to vadilo, oboje mám ráda. :D
Vampýrská akademie se mi líbí víc, hlavně co se týče způsobu, jakým je napsaná. :)
Víte, je mi patnáct, a ať už si většina dospělých myslí cokoliv, teenageři nepoužívají nějakou zvláštní hantýrku, to si pouze často mylně myslí tvůrci filmů a knih. Mluvíme normálně jako každý člověk. Některé existence mluví sprostě, to je pravda, ale postavy z této knihy mezi závislé záškoláky rozhodně nepatří. Tím chci říct, že namítka vůči stylu mluvení Clary a Jece je zde nepatřičná.