Upíří srdce

Už je to nějaká chvilka, co se nám zde naposledy objevila báseň, takže to kompenzujeme krásným dílkem od naší mistryně.

Temná noc, měsíc na nebi se směje,
mám bledou tvář a ledové ruce
a nic na světě nezahřeje
mé chladné upíří srdce.

Vražda odehrála se potají,
pod rouškou tmy a noci,
kapky horké krve stékají
k mému upířímu srdci.

Nic nevzruší ho a nesouží
a žádný cit v něm nevíří,
však co chtělo by a po čem touží
mé mrtvé srdce upíří?

Však přesto jedna věc tu je,
co potěší i pomíjí prudce,
jen rudá krev uspokojuje
moje upíří srdce.