Denuo Sanctum 2

Můj pokus o navázání na odkaz knih Ritus a Sanctum dopadl dobře (nepostihla mě krutá a pomalá smrt). Druhý díl je tedy na světě a začíná přesně, tam kde díl první končí…

Střepy z okna zasypaly všechno okolo. Podivné stvoření proletělo vzduchem a strhlo ženu na zem. Lena neměla nic na obranu, a tak bušila do stvoření pěstmi. Lvice se nenechala vyrušovat, rány jí nezpůsobily skoro žádnou bolest. Křik ženy a zvuk tříštícího skla ale způsobil rozruch. Staré dřevěné dveře se rozletěly dokořán a do místnosti vrazil přibližně třicetiletý muž., proběhl místností a skočil po lvici. Šelma chtěla uskočit, ale příliš dlouho se zabývala svou kořistí. Muž se příliš nezabýval svým soupeřem a praštil tvora do hlavy, žena mezitím sáhla pod polštář na posteli a vyndala odtamtud pistoli. Rána ale nedopadla tam kam měla, kulka trefila soupeře do levého boku. Lvice vyskočila na okno a rychle zmizela ve změti domů. Opět přišlo tíživé ticho. Někdo by ho popsal jako klid před bouří. Lena si rezignovaně sedla na postel a zbraň rychle zastrčila zpátky pod polštář. Muž jménem Eric von Kastell právě vyhlížel z okna, když za ním zazněl dotaz: „Jak dlouho to ještě bude trvat?“ Věděl na jaké téma se tato otázka obrací, o to pomaleji mu trvala cesta od okna k jeho ženě. Smutným pohledem se na ní podíval. Lena byla v čtvrtém měsíci těhotenství a na její postavě to už začínalo být vidět. Její manžel si pomalu sedl vedle ní. „Skoro všechny dlaky jsme už vyhubily. Lvice mohla být už snad poslední, zítra nechám to okno spravit.“ Rychle vstal a odešel z místnosti. Po posledním boji s nejhorším druhem dlaků se i s Lenou nastěhovali do jednoho domu, který patřil rodu von Kastellů. Rusko se ukázalo jako dobrá volba do doby, než se začaly ukazovat zbytky dlaků. Lesy ukrývaly vlkodlaky před zraky lidí, a tak mohli vyrážet na lov kdykoliv se jim zachtělo. Eric se sám vypravoval do lesů jak to jen šlo, ale před svou ženou o tom mlčel. Noc ale neukrývala jen vlkodlaky, útok podivné lvice znamenal něco horšího. Sanctum sice jeho i jeho ženu vyléčilo, ale nevyléčeni zůstali stovky vlkodlaků, kteří chtěli pomstu. Chtěli odvetu za četné porážky a mrtvé v jejich řadách, bylo jedno jestli šlo o vlkodlaky nebo jiné bestie.

Lena si lehla na postel a dívala se na rozbité okno. Tuto noc už neusne, ale chtěla v klidu přemýšlet, a to by se jí v jiné místnosti nepovedlo. Bolesti v břiše, které se ozývaly už 5 dní, neustávaly. Oknem ale se do místnosti vplížila už jedině zima. Raději se tedy oblékla a šla za svým manželem. Našla ho u malířského plátna v obývacím pokoji. Kresba, která vznikala, se dala s klidným pocitem označit jako depresivní, ale svým způsobem krásná. Lena hodnotila podle toho, co bylo zatím na plátně vidět. Největší část obrazu zabíral měsíc v úplňku a útes u moře. Na útesu stála nějaká mladá žena, připravena skočit do mořských vln. Obličej zračil úzkost a beznaděj…

Pokračování někdy přístě…