Dlouho, předlouho se na našem webu neobjevilo žádné poetické dílo. Pojďme to napravit touto vlkodlačí básní
Jakmile se blíží noc,
duše se zachvívá,
to jak šelma v nás,
pomalu ožívá,
Trhat a rvát,
oběti bez jména,
to je náš úděl,
když přijde proměna.
V noci běhat po lese,
s bratříčky vlky,
tenhle úděl přijímáme,
nekonečně dlouhé roky.
Ve dne zas přijmeme,
lidskou podobu
a tohle tajemství si vezmeme
sebou do hrobu.
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací
Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče a následně uloží na váš disk. Ukládají se různé informace a nastavení, určená k lepšímu načítání webu, započítání do číselníků počítadla návštěvnosti, nebo v případě stránek s reklamním obsahem, vyhledá podle jiných již uložených cookies, reklamu přímo pro vás. Jak jste někde hledali novou pračku, vyskočí na vás pračky na každém webu, který si reklamou přivydělává.
Více informací naleznete na odborných stránkách, u tetičky WIKI, nebo strýčka Googla.
S pozdravem
Děti noci
PS: U nás pračky ani jiná zařízení nenaleznete :)
No zatial som neprecitala vela poetickych diel co sa nachadzajú na tomto webe, ale táto basen sa mi paci zatial najviac. Velmi pekna. Zaujala ma v tom, ze sa v nej stotoznujes s vlkodlakmi, ze si akoby jeden z nich, to sa mi na nej paci, neviem ci aj v inych basnach je to tak pisane, ale tu to paradne citit.