Petra Neomillnerová – Dítě Skály

Zpočátku jsem pochybovala, jestli jsem schopna prožít příběh s tvrdou Alke, ale ono vás to buď po pár stránkách odradí nebo chytne a nepustí až do konce. Mně se povedlo to druhé, a i když jsem to sama nečekala, Alke se mi dostala pod kůži a jen tak na ni nezapomenu.

Skála je místo, o kterém se mluví šeptem a s hrůzou. Mistry ze Skály se straší malé děti, ale třesou se před nimi všichni, protože nic vražednějšího neexistuje. Skála je taky škola, kde ty nejhorší učí tomu nejhoršímu. Kde pokřivené děti elfích míšenců, lykantropů, černých vědem nebo prostě jen ty, které se zapletly se zákonem, učí čárům, jedům, bolesti, strachu, nenávisti, mučení a zabíjení. A pak tito dospělí kejklíři smrti vychovaní pro válku šíří své umění po zbídačeném světě.

Alke vyrostla ve Skále, stala se válečnou čarodějkou, ale byla odsouzena jako vražednice. Mistr Bogmir s ní však měl své vlastní temné plány, a tak ji před popravou „zachránil“. Alke se tak znovu ocitá ve Skále, aby přivedla na svět osudem předurčené „dítě Černé luny“. Rituál však neproběhne podle plánu. Mocichtivému otci dítěte Ranemu i mistru Bogmirovi se události ve Skále vymknou z rukou a Alke usedá na trůn představené.

Autorka nám přestavuje novou hrdinku, hrdinku mnohem temnější než byla Lota, Tina či Moire. Takovou, u které i čtenář může mít problém najít si cestu k jejímu srdci. Jak sama Alke říká, to málo, co je schopna cítit, cítí k synovi. Dokáže čtenář cítit s ní? Dokáže ji pochopit a porozumět?

Alke je nám totiž ukázána jako nemilosrdná, krutá a neodpouštějící čarodějka. Teprve až se stává matkou syna Nixe, tak cítíme, že se v ní něco mění, ale ta změna je velmi pozvolná a ani ona sama si ji nechce přiznat. A když se zdá, že by nějaký cit mohla cítit i k někomu jinému než svému synovi, tak ji osud připraví další ránu.

Příběh zprvu také ubíhá pozvolně, ale po seznámení se s životem ve Skále se záhy ocitáme ve válce, kam s sebou Alke bere i svého syna, protože „i válka je lepší než Skála“. Nejnapínavější je ta část, ve které se malý Nix stává obětí únosu, a jestli doteď se dala Alke považovat za šílenou, tak nikdo si nedokáže představit, jaká by byla Alčina pomsta celému světu, kdyby přišla o syna.

Vedle Alke je v knize několik zajímavých pěkně vykreslených postav, ať už zestárlý mistr Bogmir, ctižádostivý Rane, obětavý druid Ervin, oddaný Stín, nerozhodný půlelf Nollaig či mladičká Beryl. Ale nejvíc mě dostal dvouletý Nix, nevinné dítě dvou šílených rodičů, který se brzy naučí používat své smrtící prstíky a který si získává srdce všech okolo. Teda až na čarodějku Jamilu.

Nixova upravená říkanka zní pozoruhodně:
„Tomu dala, tomu dala,
tomu hlavu sťala, toho ubodala,
a toho posledního, toho poslala pryč.
Pryč, poslala ho pryč,
toho posledního, toho dobře znala,
do ledu zamrzla, do ohně hodila,
v blátě vykoupala, a pak…
A pak už nebyl.“

Se přiznávám, že poslední kapitolu jsem četla se slzami v očích, možná proto, že Alke žádné slzy nemá. A určitě bych se nezlobila, kdyby Petra v budoucnu sepsala příběh malého Nixe, protože jsem zvědavá, co se z tohoto pozoruhodného dítěte vyklube.

Hodnocení: 100%