Charlaine Harris – Pravá krev: Mrtví do soumraku

Servírka, která dokáž číst myšlenky a jejímž přítelem je upír, vyšetřuje, zda je její bratr skutečně vrah. Hezký scénář, ne? Když jsem si poprvé přečetl podobnou anotaci knihy Mrtví do soumraku, zhrozil jsem se. Po několika stránkách jsem byl však mile překvapen.

Již několik týdnů můžeme na televizních obrazovkách sledovat seiál z produkce BBC True Blood, nebo chcete-li, Pravá krev. Já bohužel zatím neměl možnost vidět ani jeden díl, přesto jsem se začetl do knižní předlohy s tím, že až to dočtu, musím to co nejdříve napravit. A konec knihy na sebe nenechal dlouho čekat – jednu věc bych chtěl obzválště vystihnout, a tou je právě čtivost. Kniha je nesktečně chytlavá, zápletka se rozvíjí spolu s každou další stránkou a jednotlivé pasáže knihy jsou psány mistrně, nenašel jsem místo, kde bych mě čtení nudilo, jako tomu bývá u spousty jiných knih.

Kniha je psáná prostou ich formou z pohledu servírky Sookie Stackhouseové. Z počátku vede poklidný život u své babičky, smířená s faktem, že upíři oficiálně potvrdili svoji existenci, smířená i s tím, že do konce života asi nebude mít žádné rande, natožpak vztah, a všemožně se snaží zakrýt svůj handicap – schopnost číst myšlenky. To je něco, co ji brání v úspěšném naplnění svého milostného života. Jednoho dne však příjde do baru někdo, komu myšlenky číst nedokáže. Upír Bill Compton. A love story je na světě, spolu se spoustou problémů. V okolí se začínají oběvovat vraždy servírek a každá z nich nese stopy po kousnutí upírem. Ale jediný upír, který se za několik posledních měsíců ve městě objevil a usadil, je právě Bill…

V knize je všeho tak akorát, láska, sex i smrt, okamžiky, nad kterými budete trnout hrůzou i chvíle, kde se budete smát. Přesto všechno si ale neodpustím nějakou tu kritiku. Nevidím sice do hlavy autorce, nicméně místy mi přišlo chování postav trochu nelogické, často jsem si říkal, že já bych tu onu situaci vyřešil jinak. Stejně tak nejsem schopný se smířit s koncem knihy, který je poměrně překvapivý, co se týče vraha, protože si ho z celé knihy vybavím snad jen ve dvou scénách… Čekal jsem v roli vraha výraznější postavu a i nějaké to nastínění jeho mysli, a ne člověka, který se v knize mihne jen párkrát. O to překvapivější je ale rozuzlení příběhu, které otvírá nenásilné pokračování pro další díl. Ze všeho nejvíce mi ale přišla přehnaná úloha…nebo spíše schopnost…majitele baru Sama. Upíři by se ještě pochopit dali, to co je Sam ale už ne.

V americe už vyšlo z této série tuším nějakých devět knih (v době, kdy píšu článek nemám v provozu net, tak se nepodívám), u nás však nakladatelství Baronet vydalo zatím pouze první díl. Pevně věřím, že prodejnost knihy bude taková, že přiměje nakladatele pustit se do překladů i dalších dílů.

Pravá krev – Mrtví do soumraku je kniha, která by neměla chybět v knihovně žádnému upířímu fanouškovi, stejně tak jako žádnému čtenáři detektivek, fantasy příběhů ani příznivcům oddechové četby. Já jsem s knihou velice spokojen a pouštím se do seriálu, který bude doufám přinejmenším také tak dobrý.

 

Závěrem děkuji nakladatelství Baronet za zaslání recenzního výtisku.  www.baronet.cz