Sonya Scarlet

Zpěvačka a tvář italské gothic metalové kapely Theatres des Vampires. Tajemná, sebevědomá dáma za mikrofonem. Jaká je a odkud čerpá inspiraci?

K sestavě se přidala v roce 1999 jako doprovodná vokalistka. Bylo jí devatenáct let a podle vlastních slov přišla zkrátka ve správný čas na správné místo. V tehdy převážně black metalově orientované kapele však nebyla jedinou dívkou, ve skupině již předtím působila Justine, ta ale v roce 2002 z osobních důvodů odchází a od té doby nabírá role Scarlet na významu. Vše vrcholí ve chvíli, kdy na sklonku roku 2004 Theatres des Vampires opouští její zakladatel a do té doby autor textů a image kapely Alexander alias Lord Vampyr. Jeho názory na další směřování kapely se s ostatními členy příliš rozcházely. Sonya Scarlet se tedy oficiálně stává hlavní zpěvačkou, přebírá psaní textů a od této chvíle je veškerá pozornost hudebních médií soustředěna na ní. Původní ideou sice bylo najít dalšího zpěváka, pořádal se dokonce konkurz, ale z běhu událostí nakonec vyplynulo, že zůstane za mikrofonem sama.

Její hlas můžeme poprvé slyšet na cd Bloody Lunatic Asylum z roku 2001 (předtím oficiálně nic nenahrála, na střední škole působila v jedné kapele, ale nikdy neměli velké ambice), následovaly čtyři další alba a v roce 2005 vychází Pleasure and Pain zlomová deska a první v její kariéře ,,toho hlavního"". Druhá deska Anima Noir vyšla loni. V roce 2006 spolupracovala s italskou thrash metalovou skupinou Necrodeath (hostovala na jejich desce 100% Hell) a nově je také ohlášeno její hostování v Beto Vazquez Infinity.

Najdou se lidé, kteří nevidí na Theatres des Vampires nic zvláštního, nelíbí se jim způsob Scarletiny prezentace, jejího zpěvu…Podle mého je přinejmenším osobitý. Často bývá dotazována na hudební vzory. Odpovídá, že se 16 let věnovala baletu, od malička měla ráda operu a klasickou hudbu, ale žádný určitý vzor tu nebyl. Kromě gothic metalu poslouchá thrash, death, doom – Crematory, Morbid Angel, Samael, Naglfar, ale také Elend nebo Katatoniu, poslední dobou industrial, EBM a noise. Má ráda Diamondu Galas, Tarju, Bjork, Siouxie, Amandu Palmer (Dresden Dolls) i Angelu Gossow (Arch Enemy). První deskou, kterou si koupila byli přesto Guns N" Roses (Appetite for Destruciton). Cení si expresívnosti a osobitého pódiového projevu.

Vlastní pódiová vystoupení kapely se stala legendárními. Známá je kauza z Londýna. Sonya mývala ve zvyku řezat se žiletkami do rukou a nabízet svou krev fanouškům. Považuje to za největší dar a nejdokonalejší spojení, které jim může poskytnout. Bohužel londýnským úřadům se toto nelíbilo, její chování bylo považováno a navádění k sebepoškozování. Sama Scarlet prohlásila, že není možné, aby zjišťovala, jak přísné zákony v té které zemi platí, uznává například obavu lidí z přenosu HIV. Pro TDV byla vždy rozhodující možnost vystupovat, aby zabránily dalším nepříjemnostem, dnes používají z velké části umělou krev.

Image Sonyi prý vychází z jejího běžného života, sama se nepovažuje za nějaký sex symbol, ona je jednoduše ona. Miluje východní Evropu a Skandinávii. Londýn považuje za svůj druhý domov, kde má spoustu přátel a velmi si užívala vystoupení v Chorvatsku, Slovinsku nebo České Republice (dva koncerty). V duchu kapely dodává, že by ráda žila na starém hradě obklopeném lesy někde na severu. Proměnu upírské tváře skupiny považuje za přirozený vývoj, přesto upíry a téma krve bere stále za velký zdroj inspirace. Na pohřbu by jí měla zaznít Symfonii no. 9 od Beethovena a opravdu nikdy, nikdy se nechce vdát.

Nevidí rozdíl mezi prací a koníčky. To co dělá ji musí bavit. Studuje/studovala umění, divadlo a hudbu. Ráda píše, maluje a věnuje se navrhování oblečení. Inspirací k psaní songů je pro ni především osobní život. Během vzniku Pleasure and Pain procházela těžkým obdobím a vše přetvořila právě v texty. Na této desce se také nechala inspirovat dvěma oblíbenými básníky Carduccim a Novalisem.  

Všechny dostupné rozhovory a články, ze kterých jsem čerpala pocházejí nejnověji z roku 2005. Vzhledem k poslednímu albu a razantní změně stylu se domnívám, že tahle hraběnka, jak si nechává říkat, pozvolna dospívá a přehodnocuje. Nechme se překvapit, co si na nás připraví příště.