Vzpomínky

Milovat je božské, milovat bez výhrad. Proč by na tom měli být upíři jinak? A kdo dává komukoli moc lásku násilně zničit?

Usínal jsem té čarokrásné noci unaven láskou
bylo spíš k ránu já obejmut byl něžnou černovláskou
té noci poprvé miloval sem se s dívkou svou
já stal se tehdy mužem a ona přestala být nevinnou
té krásné noci rty mé poprvé krve chuť okusily
když před tím ty její z mého krku tu mou pily
ráno jsem pohlédl do jejich krásných tmavých očí
a svíral mě pocit že svět se kolem mě jen točí
tak plynul čas a my spolu stále víc a víc byli
a stále častěji po nocích jako muž a žena žili
však já již nebyl mužem a ona nebyla ženou
díky ní prošel sem tou nejkrásnější změnou
noc byla mi milejší a nejvíce zachutnala mi krev
najednou nepřišlo mi vytí vlčí jako zvířecí řev
stal sem se upírem neboť ona byla upírkou
a naše spojení jsme stvrzovali láskou nesmírnou
a tak dny plynuly a v jejím lůně plod lásky zrál
a já se upřímně z tohoto vědomí den po dni radoval
šest týdnů uteklo od doby toho početí
neměl jsem tušení jak život se rozcestí
stačilo málo ozvala se jen velká rána
uhasl život v ní neb nezemřela jen ona sama
pro slzy v očích svět kolem sebe sem ani neviděl
a vše co zůstalo jsem jen s bolestí přehlížel
a tak tu sedím a píšu tuto vzpomínku
neb sem jí miloval mou upíří maminku
není jí více a není ani dítě naše
ze srdce zbyla jen krvavá kaše
osud je zloba a nepřeje upíří lásce
píšu jen pravdu až slzy jsou zas v sázce
miloval sem upírku a dík jí se upírem stal
nebo osud mi ji i s dítětem navždy vzal.