Dracula

Básnické duše jsou skryté všude, i na těch nejnepravděpodobnějších místech. Čekají jen, než je někdo objeví a dá jim šanci se projevit. Děkujeme tedy Djdoorovi (kterého můžete mimo jiné potkat na našem fóru) za krásnou báseň a přejeme mu mnoho inspirace do další tvorby.

Jak jsi krásná noci,
v tvém lůnu vládnu mocí.
Světlem jsi v mém bytí,
jak slastné je to krve pití.

V měsíci stínu, v hlíny pachu,
nemrtví neznají strachu.
Dítětem noci jsem rád, proč ne?
S krčky dam si hrát, dech žhne.

Líbezný a chlípný je křik žen,
Bůh není, však ďábel si mne vem.
Snad ďáblem jsem sobě sám,
teď již jen já jsem kníže temnotám.

Vlci a jiní noční tvorové,
se mi klaní, jsou mí sluhové.
Rakví svou staletími pluji,
v temném sklepení či dračí sluji.

Těžko sečíst všechna léta,
jak dlouho děsím lidstvo světa.
Pouze jednou věcí strádám,
těžko dát sbohem v hrudi ránám.

Totiž láska, ten pošetilý cit,
nedá srdci v klidu shnít.
Ač prachem jest, s nímž si vítr hraje,
nezapomnělo na citů taje.

Mou paní ztracenou již dávno,
stále čeká, než přijde ráno.
Pak v truhle snad i ve spánku,
vyhlíží mou osudovou milenku.