Druhá část obsahu komiksu belgického umělce Yvese Swolfse. Pustí se Vincent do přímého boje s upírem? Proč Kergan přijel do Londýna a dělá si zálusk na krásnou Elise?
Autor: Yves Swolfs
Vydal: Barlow Comics (1999)
Původní název: Le Prince de la Nuit – Le Lettre de l´inquisiteur
Inkvizitor Aymar de Rougement sice kacíře bez lítosti upaluje, ale ze svého rodového poslání bojovat proti silám temna není nadšený. Jako prvorozený syn se totiž musí pokusit prokletí zlomit. V klášteře mu opat domlouvá, že nemá být tak tvrdý, ale Aymar toho nedbá. Nedočkavě čeká na dopis, který by mu měl prozradit úkryt Kergana.
Mezitím v současnosti se Vincent konečně rozhodl otevřít tajemnou skříňku, ve které nachází inkvizitorův dopis a dozvídá se tak o prokletí své rodiny. Stvůra, proti které generace před ním bojovaly, se jmenuje Kergan a vystupuje nejčastěji jako muzikant.
Podle popisu je jeho tvář vznešená, ale lze z ní vyčíst nesmiřitelnou krutost. Je vysoký, s dlouhými černými vlasy, má bílou pokožku, oči světle modré, ale jakoby podlité krví. Hovoří ústy téměř uzavřenými, aby nebylo možno spatřit jeho nepřirozeně velké a ostré špičáky. Je nejmocnějším mezi nemrtvými a živí se lidskou krví.
Vincent se sejde v parku se svou dívkou Elise, která mu jakožto novináři dohodí práci, aby pro jejího šéfa Reinera napsal článek o slovanském virtuózovi Vladimíru Kerganovi. Má dokonce i jeho fotku, takže Vincent z popisu inkvizitora bezpečně pozná vládce temnot. Snaží se Elise přesvědčit, aby se s ním nesetkala, ale ona mu nevěří a domluví si s hudebníkem večeři.
Mezitím policie vyšetřuje vraždou dvou prostitutek, kterou má na svědomí nikdo jiný než Kergan. Jejich pasák však viděl pouze bílou limuzínu, a tak jsou četníci bezradní.
Vincent má zase jeden ze svých snů. Inkvizitor Aymar se vydává do Benátek za nestoudnou komtesou, protože se dozvěděl, že tam má hrát Kergan. Při té příležitosti si poslechne jeho hudbu. Je nepozemsky krásná, ale zároveň je v ní něco ďábelského.
Nenápadně Kergana sleduje až do jeho dočasného sídla, ale vládce temnot jeho přítomnost odhalí a co víc! Dovtípí se, že je z rodu Rougement. Aymar proti němu vytáhne kříž, ale ten nefunguje, protože ve jménu víry napáchal jako inkvizitor mnoho zvěrstev a potíral všechny, co se odlišovali. Trochu cti mu však přeci jenom zůstalo, a tak se raději vrhá z okna, než aby se stal upírem.
Vincent se znovu pokouší přemluvit Elise, aby se od Kergana držela co nejdál, ale to ji akorát rozčílí a na koncert se stejně dostaví. Náš hrdina se tedy snaží dostat do divadla, přeleze plot a omráčí strážného. Uvnitř udělá Elise scénu, dostane se mu od přítomných akorát výsměchu, ale něčeho však přeci dosáhne. Elise se s Vincentem sice pohádá, ale nakonec s Kerganem neodejde.
Kergan zatím musí vzít zavděk jejímu šéfovi Reinerovi, ze kterého udělá svého poslušného upířího služebníka a zasvěcuje ho do věcí nemrtvých. Záhadná ú;mrtí pokračují. Vincent sice vyhrál bitvu, ale s Kerganem ještě neskončil.