Carmilla a její vliv na Draculu
Bram Stoker nebyl první, kdo poprvé dosadil do své tvorby upíry. Sice se tím nejvíc proslavil, ale jeho Dracula musel z něčeho čerpat. Stoker byl sice originální a většinu si vymyslel sám, ale i on se nechal ovlivnit. Carmillou.
Carmilla je gotická novela Josepha Sheridana Le Fanu. Poprvé byla publikována v roce 1872 a vypráví příběh mladé ženy, jež podlehla vlivu upírky jménem Carmilla. Novela předchází Draculu Brama Stokera o více než dvacet let, měla velký vliv na Stokerův nejslavnější román a byla mnohokrát zfilmována.Carmilla byla poprvé publikována v časopise The Dark Blue v roce 1872 a stejný rok i v autorově povídkové sbírce In a Glass Darkly. V The Dark Blue běžel příběh ve třech číslech: lednovém, únorovém a březnovém.
K novele existují dvě původní ilustrace, obě se objevili v časopise, ale už ne v moderních vydáních knihy. Ilustrace D.H. Fristona (viz. obrázek níže) a M. Fitzgeralda ukazují jakousi rozporuplnost v jejich znázornění postav, takže vznikl trochu zmatek v identifikaci obrázků jakožto součást pokračující zápletky.
Hlavní postava Carmilla je původní vzor pro velké množství ženských a lesbických upírek. Ačkoli Le Fanu zobrazuje sexualitu jeho upírky s opatrností, kterou bychom očekávali pro jeho dobu, čtenář si může být jist, že lesbická přitažlivost je hlavní hnací silou mezi Carmillou a vypravěčkou příběhu.
Někdy, po hodině strávené v úplné apatii, mě má záhadná krásná společnice uchopila za ruku a držela ji v něžném stisku, opět a opět obnovovaném; nepatrně se začervenala, roztouženýma a palčivýma očima mi hleděla do tváře a tak prudce oddychovala, až jí rozbouřený dech zdvihal šaty na hrudi. Připomínala mi roztouženého milence, bylo mi to nepříjemné, odporné, a přesto mě to přemáhalo. S hladovýma očima mě přitáhla k sobě, její horské rty mi zasypaly tvář polibky a téměř sténajíc mi šeptala: „Jsi má, budeš má a ty a já jsme navždy spolu spojeny.“
(Carmilla, kapitola 4)
Carmilla si vybírala výhradně ženské oběti, ačkoli se citově zapletla jen s několika. Měla noční návyky, ale nebyla omezena temnotou. Byla nadpozemsky krásná a schopná měnit tvar, aby tak proklouzla pevnými zdmi. Její zvíření druhé já byla obludná černá kočka, ne větší než pes v Draculovi. Nicméně spala v rakvi.
Někteří kritici, mezi nimi třeba William Veeder, naznačují, že Carmilla ve své exotičnosti použité ve vypravěčském rámci, měla důležitý vliv na The Turn of the Screw Henryho Jamese.
Ačkoli je Carmilla méně známá a mnohem kratší gotický upírský příběh než všeobecně protěžované mistrovské dílo žánru, Dracula, měla na něj tato novela velký vliv. Harry Ludlam jednou řekl, že Dracula je výplod Stokerových vlastních živých představ a nápaditého výzkumu, ale je zřejmé, že se Stoker nechal inspirovat Carmillou.V nejranějším rukopisu Draculy, datovaného osmého března 1890, je hrad zasazen ve štýrsku, třebaže o šest dní později se už přesunul do Transylvánie. Stokerova posmrtně publikovaná povídka Drákulův host (známa jako vyškrtnutá scéna první kapitoly Draculy), jasněji ukazuje provázanost ke Carmille, navíc zasazení do štýrska zůstává nezměněno.
Oba příběhy jsou vyprávěny v první osobě. Dracula rozvíjí nápad série deníkových záznamů a žurnálů odlišných osob a vytváří tak uvěřitelné prostředí příběhu. Stoker také dotváří atmosféru tajemna více než Le Fanu a to tak, že dovoluje postavám řešit upíří záhadu současně s čtenářem.
Popis Carmilly a postavy Lucy v Draculovy jsou podobné, mají typické a v dnešní době šablonovité vzezření svůdkyň. Jsou vysoké, štíhlé, mdlé, s velkýma očima, plnými rty a jemným hlasem. Obě ženy jsou také náměsíčné.
Stokerův doktor Abraham Van Helsing je přímou paralelou Fanovu doktoru Hesseliovi: obě postavy pátraly a stály proti upírovi a symbolicky reprezentovaly vědomí nepoznaného a stabilitu mysli v náporu choasu s smrti. (Baron Vordenburg taktéž ovlivnil v Draculovi Lorda Gadalminga, snoubence Lucy.)
Z anglické Wikipedie přeložila Magiere.
