Život a doba knížete Vlada III. řečeného Naražeč

Opak byl však pravdou – místo upírských historek, při nichž stydne krev nejen čtenářům, ale i historikům, jsem se dočkal příjemného překvapení. Historická osobnost, která se později stala inspirací pro řadu děl hororového žánru, je zde zpracována velmi střízlivě a na základě pramenného bádání. Pro českého čtenáře pak je navíc příjemné, že se zde dozví i něco o vztahu rodu Vlada III. Tepese k Čechám.

Není například bez zajímavosti, že jeho otec dlel na dvoře Zikmunda Lucemburského jako jeden z urozených rukojmí a zde získal dračí řád, který právě Zikmund založil. Právě od názvu řádu je odvozeno slovo Dracula, jež se pak dostalo do obecné známosti právě v souvislosti s jeho synem. Dozvíte se zde, že Valašsko pro střední i západní Evropu tehdy nebylo zemí typu “hic sunt leones“, ale mělo s ní velice živé styky, možná lepší, než nyní jsou s Rumunskem.

Vlastní životopis Vlada III. je velmi střízlivý, bez jakýchkoliv narážek na jeho ú;dajný posmrtný život. Jakékoliv přikrašlování by totiž bylo zbytečné, protože Dracula si ve svém životě rozhodně nemohl ztěžovat na nudu – mládí strávil na dvoře osmanského sultána, několikrát musel bojovat o svou zemi a poměrně ú;spěšně se bránil i proti tak velkému nepříteli, jakým byli Turci.

Autor nepomíjí ani jeho krutost, která se stala podnětem pro pozdější legendy. Ačkoliv drastické tresty tehdy nebyly ničím výjimečným, připouští, že Vlad III., i na svou dobu, byl panovník velmi krutý a svými alejemi protivníků naraženými na kůl dokázal nahnat hrůzu i jinak dost otrlým Turkům. Zároveň však připouští, že právě drastickými metodami, byť někdy samoú;čelnými, se mu podařilo docílit silné vlády, hájit své ú;zemí a vymýtit ve Valašsku kriminalitu, o čemž se současným místním ú;řadům může jen zdát

Kniha kromě textu opatřeného poznámkami obsahuje i inspirující seznam literatury, který přímo vybízí, aby čtenář v “draculogii“ pokračoval, možná příliš krátkým časovým přehledem a seznamem nejdůležitějších postav. Za zvlášť zábavné jsem pak v textu považoval převyprávěné historky z Draculova všedního života (tj. proč kdy koho nabodl na kůl), jak nám je zanechali kronikáři.