Béla Lugosi

Muž jedné role dalo by se říci o tomto herci, ale tohle by vůbec nebyla pravda. Béla Lugosi se sice nejvíce proslavil svou rolí Draculy, ale byl mnohem všestrannějším hercem, který přesahoval žánr hororu, což ovšem spousta lidí neví a což hlavně spousta lidí nedocenila. Pro ně je Béla pouze Draculou, popřípadě ještě sluhou Ygorem ze dvou dílů frankensteinovské série.

Béla Ferenc Dezső Blaskó, jak zní celé jméno tohoto legendárního herce, se narodil v Lugosu (zde je patrné, kde se Béla inspiroval pro své umělecké jméno) 20. října roku 1882 v tehdejším Rakousko-Uhersku. V současnosti město leží v Rumunsku a nese jméno Lugoj. Byl nejmladší ze čtyř dětí a rozhodně se nehodlal vydat po stopách svého otce a živit se pekařinou. Stal se hercem a u tohoto povolání navždy zůstal.

Svou kariéru začíná v Maďarsku již ve svých 19 letech, kdy se uvádí na divadelních pódiích a později dostává i role v Shakespearových hrách. S příchodem první světové války se dobrovolně hlásí do Rakousko-Uherské armády, kde dosáhl hodnosti poručíka.

Až v roce 1917 ztvárňuje svou první filmovou roli v maďarském filmu Ezredes, Az (v angličtině The Colonel, tedy Plukovník). Ještě tentýž rok hraje první hlavní postavu, ale tehdy pod pseudonymem Arisztid Olt. Další rok však přijímá jméno Béla Lugosi, což je přece jen mnohem zvučnější příjmení.

V maďarském filmu působí pouze v letech 1917 a 1918, kdy natáčí 12 snímků, v roce 1919 totiž musí zemi opustit, neboť nová pravicová vláda ruší herecké odbory, jichž byl Béla členem. Dočasný azyl nachází v Německu, kde však nežije o mnoho déle.

Zde účinkuje v prvních adaptacích knih Karla Maye – Die Teufelsanbeter, Auf den Trümmern des Paradieses, Die Todeskarawane, ale objevuje se také ve filmu F. W. Murnaua, režiséra legendárního Nosferatu. Der Januskopf, jak je snímek nazván, je adaptací slavné knihy Roberta Louise Stevensona Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda.

V Německu Lugosi pobývá do roku 1921, kdy emigruje do Spojených států, kde za deset let získává státní občanství a působí zde až do své smrti. Prosadit se v Americe, ale nebylo vůbec jednoduché a to hlavně z jazykového hlediska. Do Hollywoodu totiž přišel s absolutní neznalostí angličtiny.

První role se učil díky fonetickému odposlouchávání, takže vlastně nevěděl, co říká. Ovšem tohle nefungovalo vždy a Lugosi byl díky neschopnosti komunikovat se štábem a s herci propouštěn. Poté ale přišla jeho životní příležitost. Dostal hlavní roli v broadwayské hře s názvem Dracula, která se hrála v letech 1927-1930.

Filmové zpracování na sebe vůbec nenechalo dlouho čekat a na plátna se Dracula dostává již v roce 1931 a Lugosi se v tu chvíli dostává do šuplíku, z něhož už se nikdy nevymanil. Díky Draculovi sice získává kontrakt u Universal Pictures, ale až do své smrti a vlastně i po ní bude pro všechny hlavně hrabětem Draculou.

Nutno přiznat, že sám film má se svou broadwayskou předlohou hodně společného. V podstatě jde o divadlo převedené do skutečných kulis, tedy neodehrávající se na jednom místě. Lugosiho zkušenosti z divadla jsou poměrně znatelné, hlavně na jeho teatrálních gestech, kdy se stahuje před křížem, což v současnosti působí spíše trochu směšně. Ale jinak je jeho postava dokonalá. Uhrančivé pohledy, vznešenost a neskutečné charisma, které sálá z jeho výrazů i z jeho hlasu s úžasným přízvukem.

Díky Draculovi v dalších letech dostává nabídky na různé role v hororovém žánru. Na plakátě k hororu White Zombie se objevuje nápis Bela „Dracula“ Lugosi, což jistě přivábilo diváky, ale pochybuji o tom, že by z toho měl velkou radost sám herec.

Jeho vysoká postava se dále objevuje v adaptacích děl Edgara Allana Poea, jako jsou například film Murders in the Rue Morgue (Vraždy v ulici Morgue, 1932), The Raven (Havran, 1935) a The Black Cat (Černá kočka, 1934), kde si poprvé zahrál se svým přítelem a další legendou hororových filmů 30. let Borisem Karloffem, jejichž spolupráce vydržela až do roku 1945, kdy spolu natočili poslední film The Body Snatcher (Zloděj těl) na motivy povídky Roberta Louise Stevensona.

Lugosi dokonce jednou ztvárnil i Kraloffovu nejlepší roli, tedy Frankensteinovo monstrum a to ve filmu Frankenstein Meets the Wolf Man z roku 1943, kde si vlčího muže nezahrál nikdo jiný, než jeho hlavní představitel Lon Chaney Jr.

Béla Lugosi nevystupoval pouze v hororových filmech, ale víceméně pouze v nich dostával hlavní role. V nestrašidelných filmech šlo jen o postavy vedlejší či úplně maličké. Svou osudovou roli, tedy Draculu, si zahrál ještě jednou a to v roce 1948 ve snímku Bud Abbott and Lou Costello Meet Frankenstein, což byla spíš komedie než horor.

Závěr života tohoto skvělého herce, který bohužel doplatil na roli Draculy nebyl nijak slavný. Universal Pictures s ním na počátku 40. let neprodloužilo smlouvo, což znamenalo konec jeho „áčkové kariéry“. Už si zahrál jen v samých béčkových filmech, které Amerika produkovala a produkuje jako na běžícím páse. Stal se závislým na morfinu a měl problémy s alkoholem.

Pár let před smrtí ho jako chudého člověka objevil jeho velký fanoušek Edward D. Wood Jr. Pokud vám tohle jméno nic neřekne, možná vám je bližší zkrácenina Ed Wood. Ano, to je přesně ten muž, který se proslavil jako „Nejhorší režisér všech dob“. Lugosiho obsadil do svých „filmů“ Glen or Glenda, Bride of the Monster a Plan 9 from Outer Space, jehož premiéry se Béla již nedožil. Možná lépe pro něj, takový odchod si nezasloužil. Skončit v rukou zrovna tohohle muže…

Život Bély Ference Dezső Blaska byl ukončen v Los Angeles 16. srpna 1956 infarktem. Byl pohřben v draculovské kápi na hřbitově Holy Cross v Culver City v Kalifornii. Za života ztvárnil přes stovku rolí, ale lidé si ho stejně vždy budou pamatovat jako hraběte Draculu.