Jarmila Kašparová: Palác šupinatých koček
Jarmila Kašparová, knihovnice, lektorka tvůrčího psaní a autorka rockové spaceopery Elektrickej strom, na novém románu pracovala intenzivně pět let a na Paláci šupinatých koček provoněném hektolitry čaje je to znát. Co je vlastně tenhle palác zač?
Uprostřed lesa za vysokou zdí se rozkládá palác velký jako svět. Je rozdělen na tisíce sálů a pokojů, salonků a dalších místností a jako cévami lidské tělo je protkán labyrintem chodeb a chodbiček. Zde vedle sebe žijí velcí lidé, šupinaté kočky a pak také společenství služebných. Paláci a všem jeho obyvatelům (kromě koček) vládne cinšár. Jenže toho posledního někdo zavraždil. Zabila ho jeho vlastní dcera, nebo nějaký ambiciózní šlechtic? A kdo usedne na uprázdněný trůn?
I když kniha začíná vládcovou smrtí, čtenář sleduje především Bekh, jeho dceru z prvního manželství. Ta doposud žila v ústraní v komnatách své matky ve vyhnanství na okraji paláce. Čtenář ji zastihne ve chvíli, kdy jí je palácovou stráží oznámeno, že byl její otec zavražděn a že bude čelit obviněním z toho, že má na jeho smrti jako potencionální dědička podíl. Pokud se jí má podařit prokázat svou nevinu, prosadit svůj nárok na trůn a také se na něm udržet, bude muset spojit síly nejen s mladým vyšetřovatelem z řad nižší šlechty, ale především s Ulitou, jednou z mnoha cupitích služebných.
Jestli se dívce, která od nejbližších příbuzných zažívala celý život jen ústrky a psychický teror, podaří změnit osud nejen svůj, ale i celého paláce, na to už musí čtenář přijít sám. Já jen mohu garantovat, že pokud se vydá na pouť palácovými chodbami, dočká se nevšedního čtenářského zážitku.
Jarmila Kašparová přináší dopodrobna propracovaný mikrosvět, v němž spolu koexistují dvě skupiny obyvatel. Zatímco lidská populace paláce je rozdělena na vyšší a nižší šlechtické rody, svět služebných cupitů není vázán na rodinu a místo původu a řídí se vlastními pravidly a společenskými normami. Cupití společenství a vztah jeho členů k velkým lidem v mnohém připomíná život v domech britské aristokracie, přesto je originální a zajímavý. Nejde jen o vnější podobu cupitů, ale také o jejich životní styl, morálku, zákony a historii a jména, se kterými si autorka neskutečně vyhrála. Vlastní názvosloví nemá jen cupití společenství, ale i to lidské. V něm pro změnu autorka vycházela ze sumerštiny.
Byť je součástí Paláce šupinatých koček detektivní pátrání a politické intriky, nepostrádá ani prvky klasické sci-fi, které nejsou zpočátku nijak nápadně vidět a autorka nechává na čtenáři, zda si jich všimne. Čtenář by měl být také připraven na lehkou queer diverzitu a romantickou linku. Obojí však slouží příběhu a působí v něm naprosto přirozeně. Celou knihou se pak jako červená nit táhne příběh o tom, nakolik nás formují pokřivené vztahy v rodině a zda dokážeme překonat jejich vliv a vykročit z jejich stínu.
Autorce by se dala vyčíst jistá uspěchanost, s níž především poslední třetinu knihy žene vpřed. Rozpaky může také vzbudit až příliš melodramatický závěr, ale to nic nemění na tom, že je Palác šupinatých koček originální, moderní a zábavný příběh, který nutí čtenáře k zamyšlení.
Jarmila Kašparová vykročila ze stínu Elektrickýho stromu a přináší román, který by se mohl směle zařadit po boku knihám Becky Chambersové. Palác šupinatých koček je důkazem, že i naši autoři dokážou napsat román, jenž by obstál i v zahraničí.
Vydal: Host, 2025
Obálka: Petr Domorád
Vazba: vázaná
Počet stran: 527
Cena: 499 Kč
Hezká recenze, akorát k jedné poznámce mám výtku – už Elektrickej strom je stokrát lepší než všechno, co Becky Chambersová napsala dohromady. Tohle přirovnání nesedí, holt pro autora je cokoli „emerický“ lepší než to český. Fakt smutné.
Smutné by bylo, kdyby to byla pravda, a to není. Naopak kdybyste se podívala na další recenze Jana Procházky, rychle byste zjistila, že většina je na knihy českých autorů a autorek, které hodně podporuje. Ostatně pochvalná recenze je od něj i na Elektrickej strom. A že se mu líbí dílo Becky Chambersové víc než třeba vám, to je prostě osobní názor, na který má právo.
Já jen píšu, že Palác šupinatých koček v mnohém knihy Becky Chambers připomíná. Nepíšu že je horší, nebo lepší.
Vzbudili jste ve mně zájem a to díky komentářům, jinak bych si knihy nevšimla.
Bohužel pátrala jsem dál a Elektrickej strom mě vyděsil. Jako skalní fanoušek Boha s uměleckým jménem Mercury říkám: nešahejte mi na hrdinu! A jako skalní fanoušek ryzí space opery říkám nešahejte mi na ni! Nemám ráda space opery, co jimi nejsou. Nu což, ještě je tu Becky Chambers a její Poutníci. Jenže té se vyhnu, viz názor čtenáře na DK: jde o sled krkolomně vytvořených modelových situací pro nalejvárnu o multi-kulti a LGBTQ+ toleranci. Resumé: Palác šupinatých koček zkusím a jsem připravena na lehkou queer diversitu, věřím názoru autora, že je v příběhu nenásilná, tvrdí to i na DK. Uvidíme.
Dík za recenzi.
Finko, mrkni ještě na rozhovor s autorkou, tam tuhle knihu ještě detailněji rozebírá.
https://deti-noci.cz/2025/10/literatura/spisovatele/lit-rozhovory/s-jarmilou-kasparovou-o-palaci-supinatych-kocek-a-o-matkach-a-dcerach/
Ráda bych si trochu obhájila Elektrickej strom, neboť děsit jsem jím opravdu nechtěla, nejméně ze všeho fanoušky Queen, mezi které se počítám. Vím, že pod recenzi Paláce to úplně nepatří, pardon.
Strom jsem začala psát po návratu z kina z filmu Bohemian Rhapsody a právě z takového rozhořčeného pocitu: nešahejte mi na hrdiny! To jste si nemohli vymyslet úplně fiktivní kapelu? – načež jsem si vymyslela úplně fiktivní kapelu, posadila ji na jinou planetu a do daleké budoucnosti a snažila se vyhnout veškerým narážkám na Queeny, až na dva tři easter-eggy, kterým jsem prostě neodolala. Potíž je v tom, že Queen v tu chvíli byla jediná kapela, u které jsem si nějak nastudovala historii. Druhá potíž je v tom, že jsem u psaní poslouchala jen jednu kapelu, hádejte, kterou. :) Myslím, že mi do příběhu prosákly nějaké věci z textů; vím, že čtenáři tam nacházejí zřejmě víc easter-eggů, než jsem tam zamýšlela dát. Každopádně: fanoušci Queen a sci-fi jsou přesně lidi, pro které jsem tu knihu psala, čtenáři, které jsem doufala nejvíc potěšit. Když teď vidím, že jsem Vás naopak vyděsila, začalo mě hrozně zajímat, co byste Elektrickýmu stromu říkala. :)
Dobře. Obě knihy jsem si zarezervovala v mlp. I když na mne intuice řve ať je nečtu (není to můj šálek čaje), neposlechnu ji a uvidím. Vy jste byla z filmu Bohemian Rhapsody mírně zklamaná, já zhnusená. V dnešní době už moc na Mercurym neulítávám, ani už moc neposlouchám Dimashe (špička, co?) a že jsem jím byla posedlá (viď Renčo). Teď tak Felix ze Stray Kids. Ještě jsem vám chtěla říct ohledně glorifikace matek v naší kultuře – ve tvorbě východoasijských zemí se tomuto tématu věnuje hodně prostoru a matky jsou naopak většinou vyobrazovány jako vypočítavé zlé mrchy, Můj milovaný čínský seriál Go Ahead, je toho příkladem (umělecké dílo, tady by se měli někteří filmaři učit). To jen tak na okraj.
Takže po přečtení dám vědět.