Gothikana – není všechno zlato, co se třpytí
Temnota lidi odjakživa vábila, stejně tak jim odjakživa dokázaly učarovat romantické příběhy. Není proto divu, že se v současnosti těší oblibě kombinace obojího. Se svou troškou do mlýna přispěla i spisovatelka RuNyx s románem Gothikana.
Corvina Clemmová neměla lehké dětství, proto přijme nabídku studovat na tajemné univerzitě Nikdyvíce. Ta dává další životní šanci dospívajícím s těžkými životními osudy. Corvině je podezřelé, že se škola nachází na starém hradě vysoko v horách, které vesničané považují za prokleté, ale nijak zvlášť ji to netrápí. (Stejně jako fakt, že univerzitu nesmí opustit, není tam mobilní signál a pošta se sváží jednou za tři týdny.) Tedy až do okamžiku, než zjistí, že to není zdaleka jediná podivnost, která univerzitu provází. Jenže odejít nemůže, protože kde jinde by někdo jako ona dostal podobnou příležitost? Nemluvě o tom, že zde našla svou životní lásku.
Gothikana láká čtenáře na kombinaci gotického románu, dark academia stylu a milostného příběhu. Všechno jsou to atributy, které mám v oblibě, a říkala jsem si, že s tímhle titulem nemůžu sáhnout vedle. V tom jsem se ale pletla.
Na zařazení knihy do škatulky dark academia nestačí jen to, že se příběh odehrává na půdě univerzity. Chce to víc a jedna stará děsivá historka na tom nic nezmění (přičemž sama autorka neví, jestli se to odehrálo před devadesáti lety, sto lety nebo více než sto lety…). Kdyby kniha nevyšla ještě před seriálem Wednesday, řekla bych, že se tam autorka dost inspirovala, ale jelikož Gothikana vyšla původně v roce 2021, z vykrádání ji obvinit nelze, tudíž je podobnost opravdu čistě náhodná (byť obrovská).
RuNyx do textu na sílu nacpala všechny atributy gotického románu bez ohledu na to, zda dávají smysl a zda se do jejího příběhu vůbec hodí. Výsledek je tak hodný pečících pokusů pejska a kočičky. Samoúčelnost některých scén a dílčích motivů je místy už vyloženě absurdní. Příkladem budiž třeba hlavní hrdinka promenádující se v noci po hradě/univerzitě v dlouhé noční košili a se svícnem, protože je zřejmě praktičtější vzít si svícen než si posvítit baterkou nebo mobilem. O podezřelých úmrtích, která nikdo nepřijede prošetřit, ani nemluvě – to si lze dovolit v příběhu zasazeném do minulosti, nikoliv v příběhu ze současnosti. Přitom prostředí a v jistém ohledu i tajemství skrývající se za univerzitními záhadami mají slibný potenciál. V poslední třetině dokonce začala fungovat docela dobře i atmosféra… Ta ale bohužel neustála logické kiksy a další nešvary, jichž je román plný.
A velké finále – milostná linka. Nemám nic proti klišé, naopak se jich zastávám a některá i cíleně vyhledávám, ale čeho je moc, toho je příliš i na mě. Týpků, kteří jsou pro nezkušenou hlavní hrdinku nevhodní, protože jsou příliš temní a rozbití, aniž by autorka podala za celou dobu jediný důkaz podtrhující toto tvrzení, už tu bylo. Nejsem si jistá, zda majetnickost a obliba „drsnějšího“ sexu na tuto dokola opakovanou temnotu stačí (některá odhalení přicházejí zkrátka pozdě, když už je čtenář znechucen). Přitom řada myšlenek a některých citátů je skutečně pěkná.
Musím tu zmínit také překlad, protože ten milostným scénám udělal vyloženě medvědí službu. Není například nutné během první milostné scény vyjmenovat drtivou většinu synonym pro pánské přirození. A ráda bych podotkla, že pleskat ženu po pochvě lze pouze v případě, že si k pasu připne meč…
Gothikana není autorčinou prvotinou, ale bohužel tak působí. Nejen kvůli nešvarům v samotném příběhu, ale i kvůli řadě logických nesmyslů (příklad za všechny: mrtvola tlející víc jak dva roky na vzduchu měla stále kůži i svaly a smrděla) a také kvůli tomu, že autorka nebyla schopná pohlídat si naprosto základní věci, jako je například plynutí času nebo roční období.
Autorka opakuje slovní spojení „po několika týdnech“ takovým způsobem, že by čtenář snadno nabyl dojmu, že uplynuly přinejmenším dva roky, ale ne, uplynuly pouze dva měsíce. V jednu chvíli se hrdinka prochází v podzimním slunci, aby o deset stránek dál nastal „krásný jarní den“ a o dalších patnáct stránek dál Corvina vytahuje kozačky, protože se blíží mrazy (podotýkám, že stále uplynuly pouze dva měsíce). Bez ohledu na roční období jsou tu neustále bouřky, stmívá se podle popisu zhruba ve čtyři hodiny odpoledne a nechybí samozřejmě všudypřítomná mlha…
Závěrem bych tak jen dodala, že pokud chcete opravdu strašidelnou romantiku, přečtěte si sérii Hřbitovní královna.
Vydal: Laser, 2024
Překlad: Aleš Jan Procházka
Vazba: brožovaná
Počet stran: 384
Cena: 499 Kč
