ECHO Thomase Olde Heuvelta – když nepokoříš horu, hora pokoří tebe
Nick s parťákem Augustynem náhodou objeví cíl, který je opředený tajemstvím a stává se tou pomyslnou životní výzvou. Jenomže Maudit není obyčejnou horou, což horolezci zjišťují už v údolí, které jako by nemělo konce. Někdo nebo něco je však nutí pokračovat v cestě.
Nick Grevers se zas a znovu musí rozhodovat mezi vášní k horolezectví a ke svému partnerovi Samovi Averymu. Ne že by ho lidská láska neuspokojovala, ovšem hory jsou silnější a Nick se tak stále vrací pokořovat jejich štíty, ledovce a hlavně vrcholy. A Samovy nejhorší obavy se vyplňují, když se se svým milým musí přivítat v nemocnici…
Nizozemský autor Thomas Olde Heuvelt už v předchozím románu Hex čtenářům dokázal, že umí servírovat strach v hodně hutných porcích a není mu cizí ani poutavé vyprávění. V románu Echo ještě víc šlápl na plyn. Byť i zde jeho postavy jednají občas naivně (čtenář je svědkem událostí, které si spojí hned zpočátku, zatímco někteří hrdinové nikoli), lze to přičíst jejich psychickému rozpoložení a soustředit se na hlavní téma z jejich pohledu.
Hlavním tématem je alespoň v první třetině knihy Nickovo znetvoření a Samova (ne)schopnost se s touto drastickou změnou vyrovnat. Příběh je do značné míry i sondou do jejich milostného života, což nemusí každému čtenáři sednout, nicméně vyplatí se počkat. Onen rozdíl v tom, jaký život ústřední dvojice měla a v co se proměnil po nehodě, je pro samotný příběh důležitým zpestřením. Samův průchod fází odporu přes strach až po jakousi fascinaci změněným partnerem je popsán velmi věrohodně a vyvolává sám o sobě dost úzkostné pocity, které nejsou každému člověku cizí.
Naprosto bravurně pak Heuvelt postupuje v popisech oné tragické události. Sune na čtenáře tíseň, dezorientaci, závratě a fascinaci nepokořitelným, nechá na ně valit strach jako obří ledovec, který zatěžuje utrpením a beznadějí na každé stránce. A onen ledovec nenechává tam nahoře u Maudit, ale vleče jej ve stopách obou hrdinů i těch, kdo se jim připletli do cesty.
Další údery. Tvrdé. Urputné. Naléhavé.
V následujícím tichu ztratilo jódlování všechnu lepkavě odpornou veselost. Teď už znělo jenom řezavě. Ponuře. Na chodbě, kde byla hudba vzdálená, vydávala harmonie nepřirozené disonance. Člověk se před tím musel přikrčit. Byla mu z toho zima. Než si uvědomil, že ty disharmonie nepronikají do chaty z reproduktorů, nýbrž z éteru. (Str. 354)
Samotná hlavní zápletka je velmi originální, čtenář nemůže tušit, kde jsou hranice, za které hlavní hrdina dokáže či bude muset zajít. A napětí neopouští stránky od špičkové první scény až po tu úplně poslední. Nezanedbatelná je také autorova znalost horolezectví a všeho, s čím se horami fascinovaní lidé běžně potýkají. To vše umí znásobit a nemilosrdně vervat do každodenního života, do nadějí všech hrdinů i do čtenářovy mysli: od prvního milostného vzplanutí přes první uchvácení Maudit a křik ptáků unášející duše až po mizející a objevující se poutníky a ono zlověstné echo…
Možná by Echo mohlo být o pár stránek kratší, ale takto alespoň vynikne autorův rukopis a jeho velmi osobní vztah k příběhu. Jednotlivé kapitoly navíc nesou názvy autorových oblíbených děl a krátké citáty z nich dokonale padnou k následnému ději. Kniha samotná je opět kvalitně a krásně zpracovaná i po fyzické a vizuální stránce.
Vydalo: Argo, 2023
Překlad: Veronika Horáčková
Obálka: Agnieszka Drabek
Vazba: vázaná
472 stran / 598 Kč
