Mycelium VI – Vrstva ticha zahltila čtenářské smysly
Pět let čekání… pět let abstinenčních příznaků, které nedokázal zahnat obyčejný čaj a jen tak ledajaká kniha… Ale letos jsme se dočkali a mohli si plně vychutnat Vrstvu ticha. Otázka, zda čekání stálo za to, je v tomto případě zcela irelevantní. Jasně, že stálo!
Lucas Hildebrandt se podíval pravdě do očí. Nelíbila se mu. Aš~šád se podíval pravdě do očí. A překvapivě se nelíbila ani jemu. Jenže problémy, které si tihle dva tvrdohlavci vláčí s sebou, jsou v kolizním kurzu a dohromady vytváří potenciální kataklyzma pro půlku vesmíru. Je třeba začít ty problémy konečně řešit. Když už to vypadá, že by oba mohli začít skutečně spolupracovat, vyrojí se nová pokušení, nová tajemství, do hry zasahují v očekávaných i zcela nepředvídatelných směrech další figurky a apokalypsa je na spadnutí.
První dvě kapitoly trvalo, než se člověk zase trochu zorientoval a připomněl si některé události – přece jen odstup mezi knihami byl velký a ne všichni mají čas si znovu přečíst předchozích pět dílů (nicméně aspoň zběžné připomenutí je na místě). Pak už se ale obnovila předchozí myceliální spojení, hyfy obživly a vyslaly krevním řečištěm další dávku omamných látek, před jejichž účinky čtenáře nedokázal ochránit ani drüein nebo zakázaná šestá droga, zvaná jinak též Vrstva ticha. A jakmile člověk vplul do tohoto známého, mírně toxického prostředí, bylo to – odpusťte mi ten patos – jako návrat domů.
To, jakým způsobem si dokázala Vilma Kadlečková omotat čtenáře kolem prstu – případně snad kolem pera či klávesnice – je věc nevídaná. Tolik postav, tolik náznaků jen pokradmu odhalovaných v protonaci, tolik odboček, že to snad ani nelze spočítat. Hluboká mystika, psychotronika, věda a víra… to všechno se snoubí už od prvního dílu na stránkách Mycelia v působivý celek. V šestém svazku už se konečně před čtenáři objevují konkrétní odpovědi na zásadní otázky. Výsledný obraz už začíná dostávat finální podobu, ačkoliv je ve hře stále několik proměnných.
Vzhledem k délce celé ságy a pak i samotné Vrstvy ticha by se nabízela otázka, zda by nestálo za to příběh zkrátit nebo aspoň rukopis trochu proškrtat. To ať vás ani nenapadne! Málokdy se stává, že by každá věta v knize měla skutečně svůj význam a nezastupitelné místo, ale u Vrstvy ticha to tak je. Vilma Kadlečková se nenechává strhnout prázdným tlacháním – každá její věta je promyšlená a dodává příběhu něco potřebného. Posouvá čtenářské vnímání Össeanů a jejich víry, utváří charaktery postav a činí je věrohodnějšími – ano, kdekdo je pěkný hajzl, ale vy ho pochopíte, odhalíte jeho pohnutky, slabiny, vyrovnáte se s tím, co udělal nebo ještě udělá a jaký to na něj bude mít dopad, a pořád vás bude bavit o něm číst. Každé slovo pomáhá vytvářet tuhle spletitou síť a spolu s ní i nevšední čtenářský zážitek, jenž Mycelium nabízí.
Hodně tomu napomáhá i malebný, poetický jazyk Vilmy Kadlečkové. Díky bohaté slovní zásobě a jisté květnatosti, která ovšem není vůbec v rozporu s děním ani v akčnějších pasážích, text plyne hladce kupředu a stránky rychle ubíhají. Celé vyprávění má spíše pomalejší tempo, díky tomu však dokážete ocenit propracovanost postav i světa a důkladně si vychutnat všechny ty drobnosti, pestré detaily, které si pro vás autorka připravila.
Pokud jste ještě neměli tu čest, pak vězte, že Argo se rozhodlo vydat celou sérii znovu v pevné vazbě s celou řadou doplňujících materiálů, včetně již dříve publikovaných povídek, které vyšly v různých sbornících. Všechno ohledně Mycelia pak bude jednou – snad už příští rok – pohromadě. Momentálně je čerstvě z tiskárny k dostání vázaný první díl: Jantarové oči. A my ostatní budeme netrpělivě vyhlížet první polovinu příštího roku, na niž nám bylo přislíbeno velké houbové finále, rozdělené na dva svazky.
Vydal: Argo, 2021
Obálka: Tomáš Kučerovský
Vazba: brožovaná (bude i vázaná)
Počet stran: 528
Cena: 488 Kč
Dobrý den,
knihu jsem četl někdy během řijna/listopadu a opravdu si nejsem jistý nějaké existence zakázané šesté drogy. Jestli si dobře vzpomínám, tak ne všechny druhy „pětice“ byly k dispozici a jedna z nich byla tou onou (nemůžu si vzpomenout kterou – na jméno), kterou měli k dispozici jen kněží, díky které se dali ovládat osseanští psychotronici. Buď si to prostě špatně pamatuju nebo tam máte nepřesnost. Pokud se mýlím já, tak budu rád za doplnění informací. Díky :-) a přeji pěkný den
Dobrý den,
šestou drogou je sühëhl, teronsky zvaná Vrstva ticha – jedná se o nelegální drogu, která potlačuje právě účinky räwë (páté drogy) a pokud se k ní dostanou šikovní psychotronici (či budoucí kněží) a vezmou si ji těsně před obřadem dalekozření (tuším), kde je jim právě podána räwë, tak se vyhnou tomu, že je pak kněží mohou ovládat. Už v dřívějších knihách bylo naznačeno, že se k ní pokoušel dostat Lucas, když byl na Össe – měla mu ji obstarat Kamële na veleknězův příkaz. V této knize se pak ukáže, že to Lucas – tak jako již mnohokrát – vyřešil jinak :)