Linda Laffertyová: Krvavá hraběnka

„Tak to vidíš, Zuzano. Právě odešla dvě zla. Musí být mezi námi táltos – „
„Táltos?“
Broňa přitáhla dívku k sobě a pošeptala jí: „Čarodějnice vycítí, když je táltos blízko. Staří odhánějí zlé duchy. Když jsou dost silní…“ (str. 153)
Kletba rodu Báthoryů žije dál a je stále tak mocná, že i v dnešní době může napáchat velké zlo…

Píší se poslední měsíce roku 1610 a na Čachtický hrad přichází nový podkoní János Szilvási. Stáje hraběnky Alžběty Báthoryové jsou zanedbané a mocná a bohatá žena vládne svým lidem brutální rukou. János je brzy konfrontován s nelítostnou hraběnkou, která nevychází na denní světlo a v jejímž okolí záhadně mizí mladé vesničanky. Co za tajemství skrývá Čachtický hrad a jeho vládkyně?

Ve stejnou část roku, ale o čtyři staletí později, navštěvuje psycholožku Betsy Pathovou mladá nekomunikativní pacientka Daisy Hartová. Kromě Daisyiných rodinných problémů pronásledují dívku i divné sny a vize. I když podle matky je divný její styl, protože je pochmurná gotička. Daisy začíná mít na základě svých snů pocit, že by měla doktorku Pathovou chránit. Ale před čím? Mohlo by něco spojovat čtyři sta let staré události z Uher s aktuálním děním v Coloradu?

Obě dějové linky spolu úzce souvisí a vcelku pravidelně se střídají. Hlavními hrdiny té první jsou János a hraběnčina služebná Zuzana. V druhé dominují Betsy a Daisy se svými rodinami a za jejich potížemi stojí tajemný Maďar. Oblíbit si nějakou postavu může být trochu problematické, protože čtenářovu pozornost rozmělňuje jejich množství.

Krvavá hraběnka je historický román s nadpřirozenými prvky. Důležitou roli v něm hraje Červená kniha od Carla Gustava Junga a jeho teorie o synchronicitě. Linda Laffertyová použila četné odkazy na Junga a své nadpřirozeno se snaží balit do hávu psychologie, ale tím bohužel znesnadňuje čtenářům požitek z příběhu. Krvavá hraběnka je totiž leccos, ale v žádné případě snadné čtení. Linda Laffertyová si nevybrala známé, ale pro děj velice důležité psychologické téma, které ovšem zapomněla hlouběji vysvětlit. Na konci bude mít každý představu, co se pod označením synchronicita přibližně skrývá, ale popsat to někomu, kdo knihu nečetl, vlastními slovy by mohl být docela problém.

Největší postrach na světě nebyli duchové či zrůdy, ani upíři nebo podobné nesmysly. Nejstrašnějším tvorem na světě je šílenec. (str. 172)

Životní příběh Alžběty Báthoryové byl mnohokrát sepsán a zfilmován. Někdy je tahle velice zajímavá historická postava nevinnou obětí politických machinací, a jindy zvrhlou krvežíznivou bestií. Linda Laffertyová se vydala tou druhou cestou a vykreslila proslulou hraběnku jako sadistickou ženu posedlou svým vzhledem, která se neumí vyrovnat se stárnutím. Neptá se svého zrcadla, kdo je v zemi zdejší nejkrásnější, ale své potíže řeší pomocí dívčí krve. V 17. století zkrátka plastická chirurgie neexistovala, jinak by hraběnka nepochybně utratila většinu svého bohatství za služby chirurgů.

Je docela překvapením, že Krvavou hraběnku napsala americká autorka, ale už předtím Lindě Laffertyové vyšel román Lazebníkova dcera, který se dotýká osudu nemanželského syna Rudolfa II. Její druhá kniha se odehrává v historických Uhrách, v dnešních Spojených státech a na Slovensku. Naštěstí se autorka vyvarovala nesmyslů, jakých se občas dopouštějí spisovatelé, když svůj příběh situují někam na druhý konec světa, kde nikdy nebyli a o dané zemi slyšeli jen z doslechu.

Krvavá hraběnka není čtení pro všechny, protože patří mezi vcelku náročnou literaturu. Vyžaduje naprosté soustředění, přemýšlení o souvislostech a nabízí mrazivé téma. Na druhou stranu, jaký jiný by měl být příběh o proslulé Alžbětě? Určitě by mohl potěšit slovenské sousedy. Román není jasně genderově vyhraněný, ale asi lépe sedne čtenářkám. I tentokrát se potvrdilo, že nakladatelství Jota vydává zajímavé a neobvyklé knihy.

Vydala: Jota, 2015

Ukázka