Čarodějové, čarodějnice, čarodějčata v literatuře – 6. část – Elizaveta

Mohli by si založit vlastní magickou rodinnou mafii…
Elizaveta Arkaděvna Višněvská ze série Mercedes Thompsonová autorky Patricie Briggs
Před mnoha a mnoha desetiletími se narodila v Moskvě, ale posledních přibližně dvacet let žije v americkém Tri-Cities.

Klepy, proč zakotvila zrovna v Tri-Cities, se každý týden mění. Nejdivočejší verze vypouštějí mezi nadpřirozenou komunitu její vnoučata a pravnoučata. Elizavetu považují za nejlepší čarodějku na pacifickém severozápadě, což jí zajišťuje lukrativní pracovní zakázky, protože udržuje lidi v nevědomosti o magii a paranormálnu. Dokáže „vyčistit“ místo činu natolik dokonale, že si policejní laboratoř ani neškrtne.

I přes svůj věk disponuje okolo sto osmdesát centimetrů vysokou postavou kost a kůže. V jejím obličeji stojí za zmínku dlouhý elegantní nos a pichlavé šedé oči. Voní po parfému a bylinách.

Její styl oblékání se pohybuje mezi bábuškou a Babou Jagou, protože si potrpí na pestrobarevné látky, vlněnou pláštěnku a šál omotaný kolem hlavy a krku.

Mluví rázně, ale když se vzteká, tak se vrací ke svému mateřskému jazyku. S členy rodiny často mluví rusky. Zřídka se chová láskyplně k osobám, které se zrovna nacházejí v její blízkosti.

Adamu Hauptmanovi, alfovi místní vlkodlačí smečky, říká něžnou zdrobnělinou – Adamija – ale s velkou pravděpodobností nikdy tváří v tvář.

Jedním z jejích vnuků je Robert, který fungoval jako její osobní řidič (v uniformě a čepici). Řídil tmavý cadillac, do jehož kufru se dala nacpat i mrtvola. Sloužil i jako babiččina opora, i když Elizaveta rozhodně ničí rámě nepotřebuje, ale slušné chování vůči čarodějce jejího kalibru nikdy není na škodu. Vnuk jí také otevíral dveře, ale babičku příliš nepotěšil, když se zapletl do intrik Gerryho Wallace, který si ho najal jako magickou pomoc proti Adamu Hauptmanovi a Marokovi. Těžko říct, jestli Elizavetu Arkaděvnu víc znechutilo, že seslal magickou smrtící kletbu na Adama, nebo že se nechal chytit jedním z vlkodlaků.