Anne Rice o třpytících se upírech, Stmívání, Pravé krvi a vlkodlacích

Facebookový status autorky Interview s upírem, Anne Rice, v němž si tropila šprýmy ze Stmívání, vyvolal mezi příznivkyněmi „Týmu Edward“ vlnu pohoršení. Anne se v rozhovoru pro Marlowa Sterna vyjádřila ke svým námitkám vůči sáze Stmívání, podělila se o své názory na filmové zpracování dané série, na Pravou krev i na to, proč jsou náctileté čtenářky posedlé upíry, a představila také svou novou knihu The Wolf gift (Vlčí dar).

Twi-Hard (slovní hříčka: hard=těžký, pozn. překl.) vystrčilo příslovečné tesáky. Anne Rice, známá autorka Upířích kronik, série, do níž patří romány jako Interview s upírem, Upír Lestat nebo Královna prokletých, napsala v listopadu 2011 na svůj FB profil vzkaz, v němž si dělá legraci ze Stmívání.

Ve vzkazu se psalo, že by Anniným upírům bylo „líto upírů, kteří se třpytí na slunci“ a že by „nikdy neublížili nesmrtelným, kteří se rozhodli, že věčnost stráví stále dokola a dokola studiem na střední škole“, přičemž dodala, že „Mí upíři mají silnou osobnost. Být milosrdní si mohou dovolit.“

Její slova ale skalní fanynky série od Stephanie Meyer a jejích filmových adaptací urazila a v odpověď facebookovou stránku více než 70-leté spisovatelky fanynky Stmívání zahrnuly nenávistnými komentáři.

V interview pro The Daily Beast se „královna“ upíří literatury vyjádřila nejen ke svému názoru na Stmívání, ale také se svěřila se svými pocity z televizní adaptace série Pravá krev, kterou vysílá stanice HBO, a představila svůj nový počin, kterým se rozhodla zaútočit i na žánr vlkodlačí literatury, Vlčí dar (v prodeji od 12.2.2012 – pozn. překl.)

Povězte mi, co vás přivedlo k příběhům o upírech?
Kdysi, jako dítě, jsem viděla překrásný film, Draculova dcera, hrála tam Gloria Golden a jednalo se o pokračování původního Draculy. Byl to příběh o dceři hraběte Draculy, která se v Londýně stala umělkyní a pití krve považovala za kletbu. Film je plný krásných, citlivých scén a naprosto mě uhranul. Ukázal mi, co jsou upíři zač – elegantní, tragické a citlivé postavy. A s těmi pocity jsem také napsala Interview s upírem. Nedělala jsem si k tomu nijak velký průzkum.

Jak jste vymyslela, když to tak řeknu, svá upíří „pravidla“?
Řídila jsem se tím, co mi dal Hollywood – že upíři na slunci hoří. Nevěděla jsem, že to součástí původního Draculy nebylo. A zbytek jsem si vymyslela. Napadlo mě, že pokud by jim také mohly ublížit česnek a kříže, nebylo by to tak zajímavé, jako kdyby mí upíři neuznávali žádné zavedené hodnoty, ani Boha, ani nebyli ničemu nijak „magicky“ odpovědní a jediné, co by je omezovalo, by byly určité limity a pravidla.

A co váš výpad proti sérii Stmívání? Je pravda, že tato sága skutečně drobet odporuje klasické představě upírů.
Myslím, že samo vyobrazení upírů je propracované. Podobně, jako vyobrazení kovbojů nebo detektivů. Z upírů se stal pomalu samostatný žánr, podobně jako westerny. To, co se děje u spisovatelů, jako je Charlaine Harris nebo Stephanie Meyer, nazývám zdomácnění upírů. Víc by mě zaujalo vyobrazení mocných upírů ze Starého světa, upírů s vědomostmi, zkušenostmi, obklopených oparem osobního kouzla a záhad. Chtěla jsem zachovat romantickou představu. Líbí se mi představa, jak během všech let, kdy nestárnou, získávají na moudrosti, a jak je navěky mučí skutečnost, že do tohoto světa nepatří, že loví lidské bytosti, kterých si sami váží. Charlaine Harris pak přinesla něco jiného, když ukázala, jaké by to bylo, kdyby se upíři stali zákonnými bytostmi a žili s vámi v jižanském městečku, a já myslím, že tato představa jí přináší neuvěřitelné množství energie. Je to duchaplná žena – v jejích románech najdeme mnoho satiry – a v seriálu od HBO, Pravé krvi, pak najdeme i tu romanci s upírem Billem.

Pravá krev se odehrává ve vaší domovské Louisianě a upíři jsou zde metaforou pro vyvrhele, včetně komunity gayů. Jak se vy díváte na využití upírství coby důvodu, proč někomu odebrat hlasovací právo?
Je to dané! Upír je vyvrhel. Pro tu představu je to dokonalá metafora. Je to někdo, kdo vypadá i zní jako člověk, ale není to člověk, takže žije na okraji společnosti. Když píšu a představuji si, jak by se na danou situaci díval upír, cítím naprosto zřetelně, jaké to asi je žít na okraji společnosti – někdo, kdo nikam nepatří, touží po tom, tíhne ke společnosti svého druhu. Pamatuji si, kdy poprvé vydali Interview s upírem, v Berkeley za mnou přišel mladý muž a řekl mi, že podle něj je Interview s upírem „nejdelší anglicky psaná alegorie na homosexualitu, jakou kdy četl“. Udivilo mě to a hodně pro mě znamenalo, že to v tom našel, ale s tímto záměrem jsem román nepsala.

Viděla jste všechny filmy ze série Stmívání?
Viděla jsem první dva a v televizi pak část třetího. Chápu, co na tom děti vidí. Jak jsem nedávno řekla, ten příběh přináší ženám tentýž romantický vzorec, jaký najdeme v Janě Eyrové, jen zasazený do nového kontextu. Máte mladou dívku, Bellu, ta se zamilovala do tajemné postavy, která dokáže být stejně hrozivá, jako pan Rocherster v Janě Eyrové, ale zároveň hlavní hrdinku chrání. Myslím, že to je ten pravý recept.

Myslím, že filmy Stmívání se snaží změnit postoje diváků, protože vybízejí k abstinenci.
To jsem si skutečně nevšimla, ale dokážu to pochopit, to ano. Já v tom ale především viděla romanci – jak se vše točí kolem Belly tak, jak se vše točilo kolem Jany Eyrové. Děti, s nimiž jsem se o tom bavila, přečetly všechny díly. Neřekla bych, že jim to dlouho vydrží, spíš se jim líbí to, co je úspěšné právě teď. A na to je tu spousta prostoru.

Viděl jsem váš troufalý komentář o tom, jak by vašim upírům bylo „líto těch upírů, kteří se třpytí ve slunci“.
[Směje se]. Och, já jen žertovala. Lidé se mě ptají, co si o tom myslím, a já se nakonec rozhodla předstírat, že jsou Lestat i Louis skuteční, aby mohli vyjádřit svůj vlastní názor na upíry ze Stmívání. Naneštěstí to některé čtenářky Stephanie Meyerově pochopily špatně, přišly na mou FB stránku a nechovaly se právě mile. Ale já myslím, že všechny musejí být velmi… mladé. Nadělaly tam skutečně spoustu povyku.

Zpátky k Pravé krvi. Jak se vy díváte na to, že série představila upíry coby bezuzdné, primitivní, sexu holdující bytosti?
Ten seriál mám ráda. Vidím v něm logickou spojitost. Harrisová rozšířila pojetí sexuality, která je se sérií neodmyslitelně spjata. Nepřemýšlela jsem o tom, ale jak mi vycházely další a další knihy, zapojovala jsem do nich stále více sexuality. Nemohu zajít tak daleko, jako zašla Charlaine Harrisová, protože jsem stanovila, že mí upíři nejsou sexu schopní a že orgasmus jim navodí pití krve. Ona to vzala jinak. Ona zas stanovila, že pijáci krve musí být také pěkně divocí v posteli. Dává to smysl.

Povězte nám o své nové knize, Vlčí dar. Co vás inspirovalo k napsání vlkodlačího románu?
Byl to chvilkový nápad. Dostala jsem e-mail od kamaráda, který pracuje jako televizní producent, a ten se zmínil, že viděl seriál o vlkodlacích a řekl „Kdyby ses někdy rozhodla napsat román o vlkodlacích, koupil bych ho.“ Začala jsem o tomto odvětví žánru přemýšlet, popovídala si o tom na mé FB stránce, ale vše, s čím lidé přišli, bylo odvozeno od toho, co oni sami viděli. Chtěla jsem vlkodlačího hrdinu, který ve svém vlčím stavu zůstává při vědomí, uchovává si svou osobnost a svědomí, takže i během přeměny zůstává takkovým hrdinou, jakým ho chci mít. Sedla jsem si a napsala návrh na televizní seriál, který jsem nazvala Vlčí dar, a pak jsem se rozhodla upravit ho na knihu. Byla bych nesmírně šťastná, kdyby nakonec i ten seriál, nebo dokonce film vyšel.

Jedna z věcí, která ve Stmívání naprosto odporuje zažitým představám, jsou vlkodlaci. Ti jsou zde představeni jako smečka do půli těla svlečených modelů.
Och, to souhlasím. Dávám přednost představě, že vlčí muž zůstává mužem, ale navrch získá mnohem více síly a moci. Nepromění se ve čtyřnohé zvíře žijící ve smečce.

Myslím, že v Pravé krvi vám tuto představu vlkodlaka splňuje Alcide.
Ach, ano, Alcida mám ráda. Hodně se mi líbí ten herec, Joe Manganiello, a myslím, že i ta postava je sexy.

Vždy mě zajímal původ gotické módy, či gotického vzhledu, a myslím, že podobné styly vznikly i vlivem vašich příběhů. Vidíte vy tuto spojitost?
Od chvíle, kdy jsem poprvé spatřila někoho, kdo se prezentoval jako „goth“, jsem cítila, že tito lidé touží po romanci a kráse a tuto představu pak spojují s 19. stoletím a upíry. Myslím, že po tom touží, protože své vlastní životy považují za příliš sterilní. Pak se v 80. letech začali objevovat na mých autogramiádách v překrásných viktoriánských šatech, s krajkami, tesáky a bílým makeupem. Myslím, že tento styl se zrodil z touhy po tom, aby našli ve svém životě něco krásného a neměnného. Udělalo mi to radost.

Puberta je nepříjemná životní etapa, kdy se cítíte často jako vyvrhel, ale proč si myslíte, že právě náctiletí se teď tak zamilovali do upírů – když tu máme Stmívání, Pravou krev, Upíří deníky atd.?
Puberta je doba, kdy si začnete uvědomovat, co před vámi stojí, a začnete snít sny plné bolesti o tom, čím se třeba jednoho dne stanete, co uděláte pro tento svět, a co máte. Myslím, že upíři jsou stále spojováni s krásou, šarmem, elegancí, nezměrnou silou, tajuplností  i dobrem. Myslím, že tohle vše má na mladé určitý vliv. Hlubší význam neznám. Slyšela jsem, že touží po záhadách, možná po záhadách sexuality, dospělosti, života a smrti. Nemyslím, že to spojují s nesmrtelností. Mladí se cítí nesmrtelní, jako by nikdy neměli zemřít. Vědomí smrtelnosti pak přijde během následujících let. Mladí jsou uchváceni upírovou mocí – upír nemusí hrát podle pravidel, z kterých oni sami šílí. A upír je pro ně potají i dobrý hoch. Myslím, že každý mladý si myslí, že kdyby se ocitli o samotě s mocným upírem z jakékoli knihy, kterou přečetli, pak by se do nich ten mocný upír zamilovat a ochraňoval je. A o tom přesně Stmívání je.

Na čem přesně teď pracujete?
Och, právě prozkoumávám Atlantidu. Pracuji na novém románu – vlastně pokračuji v práci, kterou jsem přerušila kvůli Vlčímu daru. Nazvala jsem ho Born for Atlantis (Zrozen pro Atlantidu – dosl. překl.) a je to o několika nesmrtelných, kteří byli vysláni na tuto planetu v dobách, kdy existovala Atlantida, a román vypráví příběh o tom, co se tehdy stalo. Postavy románu nyní žijí i v současnosti a udivuje je krize, která zde nastala. A také pracuji na něčem o mimozemšťanech.

Zdroj: The Daily Beast
Překlad: Axia
Rozhovor s autorkou z r. 2009