Jiří Kulhánek: Vyhlídka na věčnost

Co uděláte, pokud mrtví začnou ožívat, Nejvyšší pekla se svobodně potulují po vaší rodné zemi a do cesty vám osud postaví malou holčičku s růžovou mašlí spolu se zatraceně sexy blonďatou upírkou? A do toho ty zpropadené vzpomínky…

Na ohmatané vazbě bylo zlatým písmem vyraženo: Dante Alighieri – Peklo.
„Nerozumím,“ řekl jsem.
„Nikoliv, starý brachu, rozumíte velmi dobře – jen odmítáte uvěřit,“ řekl Zákazník a záře roztahované dýmky mu rudě nasvětlila nos a obočí.
„Máte pravdu,“ napil jsem se, „odmítám uvěřit,“ znovu jsem se napil, opřel se a napil se ještě jednou.

Hlavní hrdina Jan Jánský, původem Čech, žijící v Americe, není nikdo jiný nežli tajuplný Mluvčí Distributorské banky. Kapitoly, v nichž se prolíná jeho minulost s přítomností, vtáhnou čtenáře do středu samotného Inferna, kam se vydá jako průvodce na lovu. Po jeho návratu se rozpoutá to pravé peklo na zemi, a to doslova a do písmene. Zóny, které se rozrůstají čím dál tím rychleji, jsou plné oživlých mrtvých. Z obyčejných zombií se vyklubou nacističtí nemrtví náckové, jež nikdo nemá šanci zadržet, natož pak zničit, a putují nezadržitelně za Janem, jenž si to namíří do samotné Prahy, doufaje v pomoc místních upírů. Kdo zvítězí? Peklo samotné či jeden tajuplný Mluvčí? A kolik to bude stát životů?

Zřejmě nejsem jediná, kdo řekne, že kniha navazuje na starší dílo Jiřího Kulhánka – Noční klub. Některé postavy, jako například sexy blonďatá upírka z Čech, se právě ve Vyhlídce na věčnost znovu objeví. Strhující děj, v němž nalezneme zpočátku akčnost s prvky násilí spolu s oživlými mrtvými ze druhé světové války, se v druhé polovině prolne s příchutí sexu. Náš hrdina má totiž zálusk na blonďatou nemrtvou krásku.

Očekávání na tuto knihu byla veliká. Už jen doba od vydání autorovy předchozí knihy tomu napovídá. Nelze se proto divit, že se po přečtení fanoušci dělí na dva tábory, kde jeden vychvaluje genialitu nové knihy a druhý jí soudí kvůli nesplnění očekávaných představ. Ač nejsem autorovou fanynkou, mne toto dílo okouzlilo natolik, že ani nemám potřebu kritizovat těch pár odstavců, které se lišily od mých představ. Naopak bych ráda vypíchla podle mého velmi specificky a pěkně popsané řádky, ve kterých je prostředí Pekla vykresleno. Spád příběhu nebyl ani málo ani moc protahovaný.

Netroufám si říct, komu bych knihu doporučila, už jen proto, že stálí čtenáři po přečtení Vyhlídky na věčnost autora zavrhují, ale je tomu i opačně. Zbývá vám tedy jediné – knihu si přečíst a poté zvážit, zda se těšit na další knihu Jiřího Kulhánka.

Vydal: Crew; 2011